Perverzní hra médií s Trumpem otrávila politický život USA i klasické novinářské standardy.
Článek Serge Halimiho a Pierra Rimberta „Cirkus opustil město“ se pro Monde Diplomatique (anglická verze) věnuje vztahu exprezidenta Donalda Trumpa a amerických médií. Autoři připomínají, že Trumpovo prezidentství bylo pro média dobré bez ohledu na to, zda Trumpa nenáviděla nebo milovala. Jenže jejich perverzní hra otrávila politických život USA.
Halimi a Rimbert považují Trumpův odchod z Bílého domu za událost, která ovlivnila média v USA podobně jako prasknutí bubliny ekonomiku.
Americká média byla kdysi vzorem celému světu. Novináři měli dobrou reputací díky objektivitě, přesnosti faktů i díky tomu, že se nedopouštěli explicitní předpojatosti. Ovšem ve skutečnosti americkým médiím předpojatost nechyběla – dovedla ji však dobře maskovat tím, že dávala prostor různým pohledům, takže čtenáři mohli dojít k názoru, že pravda je někde mezi. Média i čtenáři nakonec nacházeli shodu na hlavních tématech doby: neoliberální ekonomické politice, pučích v Latinské Americe i na válkách na Blízkém východě.
V době invaze do Iránu v roce 2003 se média nebývalou měrou podílela na lžích administrativy Bushe mladšího a sami novináři začali pochybovat o smyslu své práce. Jak napsal Ken Silverstein: „My novináři máme dovoleno jít ven podávat zprávy, ale když přijde čas psát, očekává se, že vypneme mozky a zopakujeme interpretaci obou stran. Chraň bůh, abychom se pokusili spravedlivě posoudit, co vidíme na vlastní oči.“
Žurnalismus (snadného) odporu
Vzestup Donalda Trumpa přinesl konec této falešné objektivity. Zrodil se „žurnalismus odporu“ (proti Donaldu Trumpovi v křesle prezidenta). Noviny už neměly jen přinášet zprávy, měly stranit a ukázat čtenářům, že sdílí jejich znepokojení a postaví se za ně.
Jaké byly důsledky tohoto posunu? Každý článek čtenáři připomínal nebo měl připomínat, že Trump je cynický egocentricky mytolog. Stačilo zvolit slova jako „chvástání“, „přehánění“, „tiráda“ a „průpovídka“. Když noviny nevinily ze zvolení Trumpa ruské vměšování, vinily „šílenství voličů“. Jeden z novinářů z Boston Times například psal, že podpora Trumpa pramení z hlavního zájmu jeho voličů: zachování americké identity bílého křesťana a heterosexuála. Představte si překvapení tohoto novináře, když se loni v listopadu dozvěděl, že Trumpa volilo méně bělochů než v roce 2016 a že si polepšil mezi Afroameričany a Latinoameričany, píší dále autoři.
Jejich článek si všímá i dalšího jevu. Odpor byl totiž jen málokdy tak lukrativní a snadný, jako v případě Donalda Trumpa. Ostatně na všechno se pohlíželo jeho prizmatem – i úpadek italské ekonomiky byl vnímán v souvislosti s Trumpem. Pro novináře však tato nezdravá posedlost Trumpem měla jednu světlou stránku: „pokrývání“ Trumpa přineslo mnoha reportérům Bílého domu slávu a také příjmy.
Úcta k faktům a přesnosti vymizela. Když Trump s lehkostí lhal, novináři křičeli. Falešné zprávy z Bílého domu je však zaměstnávaly tak, že ani neměli čas přemýšlet o vlastních profesních nedostatcích.
Trump v každodenním lhaní jistě bodoval, ale rozhodně nebyl jediným zápasníkem v dezinformačním ringu. I média používala špinavé triky běžně vyhrazené jen zahraničním nepřátelům (například manipulační střih rozhovoru s generálním prokurátorem Williamem Barrem na NBC News). V den Trumpovy inaugurace časopis Time nepravdivě uvedl, že z Bílého domu odstranil bustu Martina Luthera Kinga. A tři roky Russiagate skutečně přinesly příval podezřelých informací a tisíce hodin paranoidního vysílání.
Pro Trumpa, který byl dychtivý vybudovat si kult osobnosti, bylo takové utkvělé zaměření na jeho osobu skvělou zprávu. Mírně řečeno, Trump si s médii pohrával.
Došlo také na boj nenávisti proti nenávisti, upozorňuje článek, a zvýšilo to náklady protitrumpovských novin. Americká média byla vůči Trumpovi tvrdší než svého času k demokratickému prezidentovi Jimmy Carterovi. Noviny tak mohly bez váhání tvrdit v podstatě cokoliv. Článek cituje příklady komentářů po zvolení Bidena – například přirovnání Trumpa k tlusté želvě. Samozřejmě, že tento styl žurnalistiky se stejně hystericky odrážel i v táboře Trumpových zastánců.
Stranická polarizace a strach z budoucnosti
Obě politické strany se rozhodly posilovat přesvědčení, předsudky a nevraživosti své vlastní stranické veřejnosti. Novináři mají neustálý strach z budoucnosti, každý poklesek je trestán pobouřenými komentáři. Například všichni komentátoři novin New York Times vědí, že musí být vůči Trumpovi nepřátelští, jinak ztratí práci.
Nejedná se o normální hnutí odporu, protože přijalo nevědomky techniky používané arabskými diktátory: zaměřují se na stranické publikum, kterému dávají to, co chce slyšet, a vynechávají vše, co by mohlo urazit. Podle experta na Blízký východ Petera Harlinga: „Radikalizací jedné části společnosti upevňují svou podporu v jiné a nepotřebují pozitivní program; k udržení u moci stačí strach z budoucnosti“.
Sociální sítě tento mechanismus posilují. Na pořadu dne je neustálé rozhořčení, spojení všech latentních obav do všudypřítomné hrozby, klouzavý let z jednoho panického cyklu do druhého.
Média snadno polarizují názor na hlavní „kulturní“ témata, která noviny prodávají. Patří sem třeba odstranění soch konfederačních generálů, nošení roušek během pandemie, obvinění Bernieho Sanderse ze sexismu nebo konfrontace mezi Trumpovým příznivcem a původním Američanem.
Malá pozornost se ale věnuje tématům mnohem zásadnějšího významu, protože na nich se obě strany bez větších problémů shodnou. Halimi a Rimbert připomínají třeba fakt, že Kongres drtivou většinou odhlasoval zvýšení už tak nafouklého rozpočtu Pentagonu. Před čtyřmi lety Senát schválil sankce proti Rusku v poměru 98 hlasů ku dvěma. Podobně podpořil i přesun amerického velvyslanectví v Izraeli v poměru 97 ku třem apod. A když se prezident Trump v dubnu 2017 rozhodl bombardovat Sýrii, přestože tím porušil mezinárodní právo, jeho rozhodnutí schválilo 46 ze 47 úvodníků publikovaných na toto téma v prvních 100 amerických novinách. A Bidenova administrativa bude i nadále uznávat Juana Guaidóa za prezidenta Venezuely či požadovat vydání Juliana Assange do USA.
Autoři končí: „V našich rozdělených a dezorientovaných společnostech jsou kulturní války pro média výhodné. Když je zle, tento druh neshod poskytuje zábavu masám.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.