Ivo Šebestík míní, že politika do sportu nepatří, patřívala k němu ale fair-play.
Média a část fotbalové veřejnosti na Britských ostrovech neřeší brutální způsob hry tamních klubů či některých hráčů, úmyslné fauly, při kterých může dojít k smrtelnému zranění, ani fyzické útoky hráčů na hostující sportovce po skončení zápasu. Co je zajímá, to jsou verbální narážky mající údajně (neprokázáno!) rasový kontext.
Ti lidé, kteří si takto počínají, jednají dost možná podle hesla, že nejlepší obranou je útok. Zatímco pražská Slavia měla už dávno zasypat fotbalový klub ze skotského Glasgow, tedy Rangers, žalobami za s vysokou mírou pravděpodobnosti úmyslný brutální útok na brankáře a za fyzické napadení jiného hráče, tak v útoku „zůstávají“ Britové. Útočí, ačkoliv by měli v hluboké ostudě pokorně čekat na spravedlivý disciplinární trest. Neuvěřitelné! Neskutečné! Taková drzost!!!
Po kvalifikačním zápase ve Walesu si britský tisk všiml pouze toho, že čeští reprezentanti před zápasem nepoklekli, aby se takto přidali k organizovanému flagelantství bílé rasy za zločiny bývalého kolonialismu a otrokářství. Někdo by měl konečně vysvětlit v historii a zeměpise nedostatečně informované britské veřejnosti a tamním zaměstnancům médií, že české země nebyly nikdy koloniální mocností, žádné cizí národy nevykořisťovaly a neponižovaly, a nikdy neprovozovaly obchod s černými otroky. Na českých rukou krev kolonizovaných zámořských národů neulpěla. Češi také nikdy v dějinách „nedováželi“ obyvatelstvo z kolonizovaných zemí, aby v českých zemích sloužilo a vykonávalo podřadnou práci. Zkrátka a dobře, Češi nemají žádný důvod k flagelantství, k vykupování starých vin pokorou, ať už upřímnou nebo předstíranou.
Nehledě na to, že podobné formy „odpustků“ jsou mnohem více alibismem, než skutečným pokusem o odčinění starých vin. Kolonialismem porobené národy a rasismem stíhané rasy si za pár klečících fotbalistů nic nekoupí. Tyto projevy, tato teatrální gesta, spadají do celého bláznivého komplexu současné doby, která nehodlá nic udělat s extrémní majetkovou nerovností a oligarchizací demokracie, s vyhazováním lidí z práce za jejich názory, se stále rostoucím dohledem nad soukromím a myšlením lidí, ale o to je aktivnější všude tam, kde aktivity nikoho nic nestojí.
Ve sportu nemá politika co dělat, stejně jako do něj nepatří žádný z produktů aktuálního civilizačního postižení západní kultury. Co do něj patří, to je fair-play, a toto fair-play už některým britským fotbalovým klubům a části médií nic neříká. Napadnout někoho fyzicky, zranit jiného člověka mimořádně sprostým útočným faulem, toto jsou skutečné trestuhodné činy. Pokud někomu pod dojmem celkově agresívní hry soupeře uteče ze rtů nadávka, byť by i mohla být vyložena jako s rasovým kontextem (nebylo prokázáno!), pak je toto sice také špatně, ale ve srovnání s fyzickým násilím se jedná o mnohem méně závažný přestupek. A propos, onen údajně rasistickou poznámkou uražený Glen Kamara, následným fyzickým napadením Ondreje Kúdely nabídl světu svoji vizitku, vlastně komplexní charakteristiku sebe sama.
Je symptomatické, že se na stranu pražské Slavie a české fotbalové reprezentace nepostavila česká vláda. A že ona sama nenabízí podporu při žalobě na agresívní hráče Glasgow Rangers. Pokud se konečně už nezbavíme neoprávněného anachronického pocitu vlastní nedostatečnosti směrem k zemím Západu a nezačneme bránit svá práva a zájmy, tak si k nám každý dovolí úplně všechno. Západ se nám sice nepodařilo dohonit bohatstvím a technologicky – což bylo ovšem jeho přáním – nicméně ve středu a na východě Evropy dosud neprobíhá v tak obrovském měřítku civilizační, vzdělanostní a myšlenkový úpadek, jaký postihl řadu zemí Západu. Takže už žádný der Minderwertigkeitskomplex! Karta se obrátila.