Karel Žďárský píše o hospodářských souvislostech diplomatické roztržky mezi Českem a Ruskem z hlediska energetických zdrojů, exportu i turismu.
V souvislosti s markantním zhoršením našich vztahů s Ruskou federací po kauze Vrbětice se objevuje řada úvah, jak se toto zhoršení vztahů může projevit také ve vzájemném obchodě resp. ekonomických vztazích.
Český obchod s energetickými zdroji
Mnohé tyto úvahy se soustřeďují především na možnosti výraznějšího omezení obchodu s energetickými zdroji. Domnívám se, že tam problém není a nebude. Je to ve značné míře stará optika problému, který byl určitě významný v devadesátých letech, kdy česká ekonomika výrazně závisela na dodávkách energetických zdrojů z Východu. Především pak neměla alternativní cesty pro jejich dopravu.
Dnes to tak rozhodně není. Dnes do české ekonomiky proudí ropa z několika směrů. Vedle tradičního ropovodu Družba, je zde ropovod z Ingolstadtu a kromě toho byly propojeny také rafinerie Schwechat a Slovnaft. Je zde také ropovod Adria. Navíc dnes je ropy na světovém trhu relativně dostatek a to využívají i operátoři českých rafinerií. Ropu do nich nakupují z Ázerbájdžánu, Kazachstánu a také z Ruska.
Dnes si obchod s ropou řídí operátor našich rafinérií a tím je polský polostátní koncern Orlen. Mimochodem – tak dlouho jsme privatizovali naše rafinérie, až z našich státních rukou přešly do polostátních rukou polského Orlenu. Asi je polský stát lepší hospodář než český stát.
V nákupech ropy pro české rafinerie je snad jen jedno omezení – české rafinerie jsou postaveny na typ ruské ropy značky Urals. Ostatní typy ropy mohou také zpracovat, ale jsou tam potřeba nějaké technologické úpravy.
Myšlenku, že by Rusko v návaznosti na zhoršení vzájemných vztahů odmítalo dodávat ropu do českých rafinerií, naprosto vylučuji. Co by z toho asi tak měli? I tam jde o obchod.
Kdo postřehl, že v minulém roce se náš zahraniční obchod s Ruskem dosud vždy deficitní, dostal do aktivní obchodní bilance? Důvodem toho byl právě pokles českých nákupů energetických surovin v Rusku, konkrétně ropy. Tak proč by to dnes měl být problém?
V podstatě totéž platí pro zemní plyn. Dnes zemní plyn je dodáván jednak tranzitním plynovodem postaveným v sedmdesátých letech. Kromě toho byl nedávno zprovozněn plynovod Gazela napojený na Nord stream. Je k dispozici také plynovod Stork propojující soustavy Polska a ČR. Jsou vybudovány podzemní zásobníky plynu schopné pojmout zhruba třetinu roční spotřeby v zemi. Tranzitní plynovod může také pracovat v reverzním režimu.
Zemní plyn je pro dodávky na území ČR nakupován několika soukromými společnostmi – Innogy, MND, ČEZ atd. na evropském trhu, na který dodává více zemí. Největším dodavatelem potrubního zemního plynu je přirozeně Gazprom. Nikdo jiný nemá takové technické možnosti a především zdroje plynu. Nespornou výhodou zemního plynu dodávaného v potrubní síti je jeho okamžitá disponibilita.
Vedle toho na evropský trh přichází také zkapalněný zemní plyn od dodavatelů ze středního Východu, z Afriky i z USA. Mimochodem – moc se neví o tom, že největším dodavatelem zkapalněného zemního plynu na evropský trh v minulém roce byly ruské společnosti Gazprom a Novatek. Právě odtud pramení americký odpor proti dostavbě Nord Stream 2, protože jinak než politicky, hrubým nátlakem na německou vládu, nejsou schopni této konkurenci čelit. Proto ani zde nám, stejně jako Evropě, nehrozí z ruské strany nějaký větší problém s omezením dodávek, neboť i v tomto případě jde v prvé řadě o obchod.
V energetice máme pouze jeden problém, kterým je závislost na dodávkách paliva pro české jaderné elektrárny, kde má monopolní postavení ruský dodavatel TVEL. Pokusy nahradit toto palivo dodávkami amerického Westinghouse skončily neúspěšně. Dodané palivové tyče při provozu vykazovaly takové deformace, že hrozilo nebezpečí, že nebude možné je z reaktoru vytáhnout, což by znamenalo jeho zastavení.
I v tomto případě jde v prvé řadě o obchod a myšlenka, že by někdo chtěl omezit tyto dodávky, je svým způsobem absurdní. Snad jenom někteří čeští poslanci s tím mají problémy. Sáhnout k takovému kroku z ruské strany znamená podlomit svoji důvěryhodnost – nejen ve vztahu k ČR – ale i ve světě. Přece ruské reaktory jsou dodávány i do jiných zemí, a pokud by se něco takového stalo – jak o tom blouzní někteří čeští poslanci – znamenalo by to naprosto zásadní oslabení důvěry a konec takového byznysu. Dost dobře nechápu, proč by to ruské firmy dodávající takové elektrárny chtěly dělat.
Proto v energetice nevidím větší problém pro budoucí obchodní vztahy. Pokud si takové problémy nevyrobíme sami svým odmítáním obchodu nebo kladením nesmyslných podmínek. Ruské technologie výroby elektřiny z jádra mají za sebou mnoho let bezporuchového provozu – v systému VVER, což není černobylská technologie – a s tím se v podstatě nemohou poměřovat jiní případní zájemci o stavbu jaderné elektrárny, ať už v Dukovanech či Temelíně.
Někdo u nás má pocit, že bude dobře, když se staneme tím pokusným polem pro nevyzkoušenou technologii. Možná je takový hlas lidu a s tím těžko něco naděláme. Jsou za pár měsíců volby a je nutno najít nějaká jednoduchá a líbivá témata, a především předvést nějaká silácká gesta. Nejhorší je, že taková gesta dělají i ti(y), kteří snad ještě nedávno byli považováni za nestranné odborníky.
Ruský trh je pro český export skutečně marginální
Český export do Ruské federace v minulém roce dosáhl 85 mld Kč. Bezmála třetinu z toho představovaly exporty automobilového průmyslu. Dalších 30 mld byly exporty z oboru elektrotechniky, strojírenství a také počítačů. Vesměs jde o produkty filiálek zahraničních firem působících v naší ekonomice. Je příznačné – málokdo si to u nás je ochoten připustit – že např. Rusové celkem oprávněně považují automobilku Škoda za německou firmu a tam jistě žádné omezení v obchodě nehrozí. Německo má dveře na ruský trh otevřené dokořán.
Ruský trh je pro naši ekonomiku málo důležitý z hlediska jeho celkového podílu – náš export na toto teritorium není větší než 2 % celkového exportu. Význam exportu na ruský trh není v objemu, ale v tom, že je to jeden z mála blízkých trhů, kam mohou české firmy – bez zahraničních vlastníků resp. pod deštníkem zahraničního kapitálu – samostatně dodávat technologie resp. části investičních celků.
Takových příležitostí – prodávat nejen železo, ale i know-how, projekty a inovace – nemají české firmy mnoho. Dnes navíc omezené nesmyslnými sankcemi. Přece je známo, že velká část právě českého strojírenského vývozu na jiná teritoria, tedy do EU, má, vedle aut, spíše charakter kooperačních vztahů. I na ruském trhu však se české firmy setkávají s tím, že ruští zájemci hodnotí jejich produkci asi tak, že má téměř německou kvalitu, ale je lacinější. Ten, pro koho není cena rozhodující, proto dá zpravidla přednost německé produkci.
Jsou úvahy o tom, že by mohl být z ruské strany nějak omezen export českého piva. Opět se na to podívejme realisticky. Na ruský trh se vyváží zhruba 400 tis. hl českého piva. Kromě toho se v Rusku vyrábí licenčně některá piva např. Velkopopovický kozel. Pozice českého piva na ruském trhu je tak daleko pod rozlišovací úrovní, někde za desetinnou čárkou. Konkrétně – ruský trh s pivem dosahuje kolem 80 mil hl ročně a tedy český dovoz je půl procenta ruské spotřeby piva. Koho tam nějaké české pivo zajímá?
Roční výstav našich pivovarů dosahuje téměř 20 mil hl ročně. Export do Ruska jsou tedy 2 % ročního výstavu. Přirozeně, že v jednotlivých případech, by tyto restrikce mohly ohrozit nějakého výrobce. Nemyslím si však, že k zákazu dovozu českého piva někdo na ruské straně přistoupí. Nevidím, jaký by byl význam takového zákazu.
Daleko spíše bych se obával, že může vzniknout iniciativa mezi spotřebiteli, kteří mohou začít bojkotovat české pivo. Ale ani tak to nebude natolik zásadní problém pro české pivovary jako fakt, že sem nejezdí ony pivní zájezdy zahraničních milovníků českého piva ani nefunguje zahraniční turistický ruch.
Turistický ruch bude zasažen
V dopadu ochlazení česko-ruských vztahů na ekonomiku vidím zásadní problém v omezení turistického ruchu. Redukce aparátu české ambasády, jako zrcadlová odveta za vyhoštění ruských diplomatů, povede k zásadnímu omezení možností konzulární služby vydávat víza pro vstup do ČR.
V roce 2019 k nám přijelo více než 550 tis. ruských turistů, kteří zde strávili 2,3 mil přenocování. Přepočtěme si, kolik to představuje tržeb v českých hotelích a dalších službách – odhaduji to na nejméně 15 mld Kč, které navíc byly soustředěny jen do tří destinací – Praha, Karlovy Vary, Český Krumlov. Některé pražské hotely a také restaurace žily převážně z těchto turistů.
Když k tomu připočteme, že sem v minulých letech přijíždělo až 600 tis. čínských turistů a ti sem po „povedené návštěvě“ na Tchaj-wanu také nepřijedou, pak může být náš pohled na jedno zasažené odvětví trochu komplexnější.
Před časem si např. obyvatelé Českého Krumlova stěžovali, že je tam v sezoně moc turistů a v centru města se těžko žije. Dokonce tamní zastupitelstvo vymýšlelo, jak vstup do centra zpoplatní. Myslím, že letos takové starosti mít nebudou. Kromě vodáků, tam bude docela klid a tak snad se podmínky pro jejich život zlepší. Zda se to bude týkat všech – to je jiná…
Tento výpadek turistického ruchu těžko něčím jiným nahradíme. Tuzemští turisté ho nenahradí a kdo ví, kdy a jak se obnoví zahraniční cestovní ruch. Jen doufám, že na to nevymyslíme zase nějaké dotace, abychom naši turistickou infrastrukturu udrželi při životě. Prý některé dotace na neobsazené hotely zajišťují jejich majitelům docela dobrý život, protože jsou poskytovány i v mrtvé sezoně, kdy některé hotely jsou jinak prázdné.
Nezoufejme, jak řekl jeden politik – neměli bychom počítat groše v takových našich krocích. K tomu jen dodám, že asi nám někde nebo někomu pak budou chybět. Ale možná ten politik, stejně jako někteří jeho jiní kolegové, je někde jinde najdou…
Komu vlastně tato situace rozpadu česko-ruských vztahů má sloužit? Občanům, firmám? Je to daleko nejspíše jen silácké gesto našich politiků. Snad by dospělí lidé mohli vědět, že Rusko rozkročené mezi dvěma kontinenty – Evropou a Asií – tu s námi bude i nadále. Ať budeme resp. jen někteří čeští politici dělat cokoliv.
A také bychom si měli uvědomit, jak praví klasik, že státy nemají přátele, že mají jen zájmy. Já dodám, že všechny státy. Ale nechtějte, aby to naši politici pochopili…