Ekonomická negramotnost v Česku dosahuje děsivých rozměrů

Ekonomka Ilona Švihlíková vyvrací české (nejen) facebookové mýty a nesmysly o minimální mzdě. 

Tento článek je poněkud specifický. Našla jsem na Facebooku (který je skutečně zdrojem “mouder) výroky týkající se návrhů na zvýšení minimální mzdy. Výroky jsou anonymizovány (a jsou ponechány v původní jazykové podobě) a pod nimi najdete odborné argumenty, které uvedená „moudra“ vyvracejí.

P.S. Autorka dlouhodobý pobyt na sociálních sítích nedoporučuje. Sociální sítě se (bohužel) staly centrem lidové debility.

To je po COVIDu dobrej nápad… dorazit ty, co to přežili…

Jistě, jaká je lepší cesta z krize, než nezvyšovat mzdy… Projev tohoto ekonomického génia (podobně jako u dalších) souvisí s tím, že vidí mzdy čistě jako náklad, a nikoliv jako příjem, resp. zdroj kupní síly většiny obyvatelstva. Minimální mzda je jeden z nástrojů, jak může stát ovlivnit mzdovou úroveň v ekonomice. Nárůst minimální mzdy je třeba posuzovat ve srovnání s růstem produktivity práce. Ministerstvo financí počítá s tím, že produktivita práce nepůjde do mezd, neboť počítá s poklesem náhrad zaměstnancům a defacto s vymazáním několika let mzdové konvergence. Naopak se počítá s nárůstem ziskovosti firem, která je už nyní v ČR extrémně vysoká ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi.

Daný výrok ukazuje nejen neschopnost přemýšlet ekonomicky, nikoliv jen primitivně účetně, ale zároveň jako i ty další ukazuje, jak moc se „láce“ (uspěju, jen když budu levný) vryla do povědomí. Bezesporu úspěch neoliberální pravice.

Ať si Maláčová klidně ve svojí firmě mzdy zvyšuje. Ale zvyšovat mzdy v době krize, kdy už teď rostou ceny všeho, může opravdu chtít jen člověk, který nikdy žádnou firmu neřídil.

Bezesporu rostou inflační očekávání, inflace roste též. Důvodů je řada, patří k nim poruchy v komplexních výrobních řetězcích a rostoucí ceny primárních komodit (které paradoxně slouží jako ochrana proti inflaci). Opět tu máme argumentaci „firmou“. Opět absentuje schopnost pochopit to, že když roste produktivita práce a nerostou dostatečně mzdy, pak se zvyšuje ziskovost firem. Nákladový pohled (mzda jako náklad) je typický pro exportní podniky, kterým je jedno, jak se vyvíjí kupní síla na domácím trhu. Pokud takovýto pohled převáží v celé ekonomice, pak to znamená, že kupní síla je nedostatečná, což postihne firmy orientované na domácí klientelu (např. ve službách) a znovu upevňuje cestu „konkurujeme tím, že jsme levní“.

á socialisti už zase nařizují zaměstnavatelům, že musí propustit všechny zaměstnance co firmě nepřinesou úředníkem stanovený výkon – a levice z ČSSD, KSČM i Pirátů se předhání, kdo jich pošle na dlažbu víc

Pravicová klasika. Žvásty o tom, že když se zvýší minimální mzda, pak bude pracovní síla „moc drahá“ a skončí na dlažbě, patří k folkloru. Problém je v tom, že se tato „inteligentní poznámka“ jaksi zcela míjí s realitou. Vidíme, že s růstem minimální mzdy (za vědomí toho, že korelace a kauzalita jsou dvě různé věci) nezaměstnanost klesala. Hlavní je totiž stav ekonomiky, konjunktura spojená s nedostatkem pracovních sil ukázala, že najednou je možné zvyšovat mzdy a, světě div se, nenastala apokalypsa, ale ekonomika dál svižně rostla až do pandemie. Nemluvě o tom, že česká minimální mzda je nízká i ve srovnání se zeměmi bývalého východního bloku.

A co takhle místo toho snížit daně paní ministryně? Hlavně že ČSSD se nejvíc stavěla proti snížení daně z příjmu, které prospělo všem zaměstnancům, včetně těch nízkopříjmových. Možná to bude tím, že s vyšší minimální mzdou jdou ruku v ruce i vyšší odvody, tzn. že státnímu rozpočtu chybí prachy a tyhle šaškárny by zaplatili opět jen a pouze zaměstnavatelé. Zase jenom typický program socanů, rozdávat z cizího a na dluh a tvářit se u toho jako největší lidumilové.

Tenhle výrok je opravdu bomba. Nacpat tolik nesmyslů do jednoho odstavce je téměř až umění.

Ke snížení daní v minulém roce došlo, a to velmi výrazně. Tak výrazně, že se tím vytvořil strukturální deficit ve výši 150–200 mld. Kč, který bude muset jakákoliv příští vláda řešit.

ČSSD se velmi správně postavila proti zrušení superhrubé mzdy a jejímu nahrazení způsobem, který vytváří tyto dlouhodobé deficity, které mohou skončit jedině tím, že se daně vrátí tam, kde byly, a/nebo zvýší nepřímé daně a/nebo bude privatizovat nějaká část veřejných služeb.

Změna superhrubé konstrukce navíc přidává „čistého“, protože, jak uvedl premiér i ministryně financí, jde o to, „aby firmy nemusely přidávat“. To je známá strategie. Kromě toho, že vytváří neudržitelné deficity, také ruší organický růst mezd. Proč by měly firmy přidávat, když to za ně udělá stát? Proč by měly přidávat v dalších letech? Opět se dostáváme k narušení mzdové konvergence a k tomu, že Ministerstvo financí počítá s tím, že se v následujících letech „vymaže“ (!) mzdová konvergence, neboli přibližování se k vyspělejším zemím a vrátíme se k roku 2016. Takže, jestli někdo „rozdával z cizího a na dluh (slovo dluh podtrhnout), pak to byly ty strany v čele s hnutím ANO, které zrušení superhrubé mzdy a novou konstrukci se základní sazbou 15 % schválily! A samozřejmě, toto zrušení nejvíce prospělo skupinám s vyššími příjmy, které to potřebují ze všeho nejméně.

Ano, vyšší mzdy jsou spojeny s vyššími odvody. To je mimochodem hodně důležitý argument pro financování státu, který poskytuje kvalitní a dostupné veřejné statky jako je zdravotnictví. Komická je představa, že to „zaplatí“ zaměstnavatelé. Chce snad autor výroku říci, že pojistné platí „ze svého“ a obětuje se, neboť zaměstnanec si na něj nevydělá?

Všimněte si, jak se zvedly platy státním zaměstnancům, tak šly ceny okamžitě nahoru. Obchodníci na nic nečekali. Ovšem postrádám vyrovnanost u zvyšování ve všech směrech. Za chvíli nebude žádná střední třída, ale bohatí a chudí.

Splácáno páté přes deváté. Zvýšení platů není automaticky spojeno s inflací, jak už popsáno výše, důležitá je produktivita práce. Co si autor představuje, že se nebudou zvyšovat mzdy vůbec, aby nebyla inflace? Zároveň ovšem tvrdí, že „obchodníci“ na nic nečekali. Ehm, a co ta konkurence, která by měla srážet ceny?

Současné inflační tlaky mají nákladovou podobu a jsou dány jednak změnami ve výrobních řetězcích, dopravními problémy a také nárůstem cen primárních komodit. Tyto faktory jsou ovšem z ČR neovlivnitelné.

Pro ilustraci vývoj cen ropy Brent za poslední rok:

Zruste dan z prijmu nebo spotrebitelskou dan, protoze platit dan uplne ze vseho je okradani. Dluh udelala vlada, tak at si ho zaplati ze svych platu, maji je vice nez nadstandardni.

Další příklad ekonomické negramotnosti.

ČR nemá v porovnání s vyspělými zeměmi nijak vysokou daňovou kvótu.

Představa, že strukturální deficit je výši 150–200 mld. Kč je možné uhradit z platů vlády, nebo zrušením neziskovek, nebo propouštěním úředníků (kteří jsou často zaměňováni s kategorií státní zaměstnanci) je mimo realitu.

Neví, jak zvednout odvody živnostníkům, tak zvednou minimální mzdu.

Dost nepochopitelný výrok. Nu, živnostníci mají od tohoto roku na výběr ze tří režimů zdanění (!), které jsou k nim více než štědré. Jen tak mimochodem, výběr ze tři režimů (včetné nové paušální daně) vede k tomu, že kontrolovat, co zaplatili na daních (nemluvě o sociálním) je de facto nemožné. Možná by měl někdo připomenout, že OSVČ měli nárok na dávky ošetřovného, i když si povinně neplatí nemocenskou. Takže se rozhodně nedá říci, že by tato skupina neměla „speciální zacházení“. A pro dokreslení fiskální relevantnosti této skupiny: Ministerstvo financí počítá, že inkaso bude 2,7 mld. Kč, tedy v rámci rozpočtu de facto neexistující.

Jasně zvedne se minimální mzda a také nezaměstnanost. Jsem rád za ty kteří mají minimální mzdu ale vím jaká je praxe.

Zase totéž dokola. Kromě výše uvedené tabulky, která vyvrací to, že nárůst min. mzdy automaticky vede k vyšší nezaměstnanosti, se podívejme ještě na obrázek Eurostatu k minimální mzdě v zemích EU. Lépe tím pochopíme ono „hrozné nebezpečí“, které se týká navýšení min. mzdy v ČR.

A co z toho? Pokud s minimalni mzdou nestoupa i koupeschopnost a zivotni uroven tak je vissi prijem k nicemu, kdyz vsechno zdrazuje tak lidi kterym je takto pridanou jsou na tom priblizne stejne.

Vyšší inflace vede k tomu, že se nominální a reálné mzdy začnou lišit, neboli reálné mzdy mohou začít klesat. Nárůst minimální mzdy je tedy logický i v souvislosti s rostoucí cenovou hladinou. Neboli, pokud neporostou nominální mzdy alespoň jako inflace, pak dojde k poklesu reálných mezd a tedy i kupní síly.

Uvedené ukázky demonstrují, že ekonomická negramotnost v této zemi dosahuje děsivé úrovně.