Petr Schnur píše o tom, jak se Gréta Thunbergová stala díky svému vypadnutí z role, která se od ní očekává, terčem kritiky. Zastala se totiž Palestinců a indických zemědělců…a to se zřejmě nemá.
Příklady kontrolních mechanismů transatlantických demokratů nabývají čím dál tím bizarnější podoby. Co jeden může je druhému zakázáno, kupříkladu nutit letadla k přistání a zatýkat nepohodlné lidi. Bělorusko může kvůli zatčenému blogerovi počítat s hněvem „společenství sdílejícího hodnoty demokracie, svobody a práva“, Lotyšsko již nasadilo k prvnímu vlajkovému úderu. Tedy toho společenství, které mlčelo nebo se dokonce aktivně podílelo na vynuceném přistání letadla bolivijského prezidenta Moralese ve Vídni (2013), jak o tom trefně referoval kolega Petr Drulák, aby o tři léta se stejnou blahovůlí přijalo stop běloruského letadla v Kyjevě za účelem zadržení arménského občana. Předsedkyně TOPky Adamová Pekarová prohlásila, že něco takového si nikdo nesmí dovolit. Asi nezaregistrovala nebo nechtěla registrovat, že si to již dříve někdo dovolil.
Nebo naopak různí aktivisté, kterým politika, média a kádrovací twitterový kolektiv „pomohou“ rozlišit problémy, o které se mají starat a které naopak mají přenechat profesionálům nebo ve kterých se jaksi „omylem“ postavili na špatnou stranu. Dnes to již nejsou zakuklení komunisté a východoněmečtí agenti jako dříve, ale povětšinou krypto-náckové, vyznavači spikleneckých teorií a antisemitismu. Paradigma hledání nepřítele změnilo znaménko, což je pochopitelné, neboť evropská liberální levice se stala plnohodnotnou, ne-li vedoucí složkou globálního neoliberalismu. Kdo naopak jen náznakem projeví sympatie k demokratickému a právnímu (!) národnímu státu, spadá do rubriky „nacionalismus“, ba dokonce neonacismus – podle toho, kolik má dotyčný pisálek zábran. Jediné, co zůstalo beze změny, je heslo: „Byl to Rus!“. Takže poté, co anonymní internetová komunita, na kterou se obratem odvolají „vůdčí média“, zahrne pomýleného aktivistu, politika či umělce proudem sraček (omlouvám se za vulgární výraz, ale originál zní „shitstorm“), se politického klacku ujmou straničtí profesionálové. V době, která rebelii definuje jako dobře placenou aktivitu vyškolených „laiků“ ve prospěch transatlantických struktur, to většinou končí pokáním a veřejnou omluvou osoby, která uzná své pochybení.
Inkviziční rituál, známý z dávné i nedaleké minulosti vešel opět do módy a je znám z desítek jiných případů vnitřní a zahraniční politiky „tábora demokracie a svobody slova“. Jednou z nejefektivnějších metod je umlčení potenciální kritiky obavou z dehonestace vlastní osoby politickými a mediálními kádrováky. Vedle démonizace jednotlivých osob, hnutí a stran je to tabuizace určitých témat a událostí, což v praxi může znamenat náhlý propad jedné a tytéž osoby, která se odváží píchnout do vosího hnízda, z politického Olympu do společenského Hádesu, jak dokazuje aktuální příběh klimatické aktivistky Gréty Thunbergové. Její dosavadní aktivní kariéra by se dala nazvat „od miláčka fanoušků (skutečných nebo pomyslných) zeleného dealu k politicky nesvéprávné dívence šířící nenávist k Izraeli a antisemitismus“. Důvod je ten, že se Gréta odvážila vyjádřit zděšení nad situací v Jeruzalémě a Gaze a přitom sdílet tweet kritické kanadské novinářky Naomi Kleinové. Strážci stávajících pořádků ji plísní za to, že se nezmiňuje o raketách Hamásu, nepřipomíná právo Izraele na sebeobranu a jako protiargument uvádějí Araby, kteří by z jejich čtvrtí nejraději Židy vyhnali, samozřejmě bez zmínky o tom, že Izrael tato „přání“ s opačným znaménkem již dávno praktikuje – ve východním Jeruzalémě i na Západním břehu.
Budiž zdůrazněno, že zde nejde o problematiku izraelsko-palestinského konfliktu, který je z politického, náboženského i historického hlediska komplikovaný a vykazuje tedy rozličné přístupové roviny. Zde jen budiž poznamenáno: konflikt začal právě oním násilným vystěhováním arabských rodin z východního Jeruzaléma. Kdo Grétě vyčítá opomíjení jednoho, neměl by zamlčovat druhé. V naší souvislosti jde o způsob, jak politická „elita“ a její služebná média zachází s kritiky a kritikou, způsob, který dokazuje, že již dávno nejde o sílu argumentů, ale o umlčení za každou cenu. A netýká se to jen Izraele a Palestiny, ale i jakéhokoliv vybočení z názorového mainstreamu ohledně Ruska, Sýrie, klimatu, Covidu-19 a dalších ožehavých témat. Ale podívejme se na kauzu Gréta.
Kauza Gréta
Ještě do minulého týdne byli všichni ti, kteří si dovolili položit otázku, zda mladá dívenka vykazuje dostatečné kompetence k posouzení komplexního problému ochrany planety Země a jejího klimatu, označeni za spiklenecké teoretiky a popírače klimatických změn, což jim mnohdy přineslo faktický odsun na společenskou periferii, nezřídka provázený ztrátou zaměstnání nebo přinejmenším zhoršením pracovních podmínek. Přitom stačilo ocejchování jedním z pejorativních „jmen“ a věc byla vyřízená.
A nyní najednou všichni, kteří z Gréty udělali zeleného maskota, kultovní figuru, kteří ji účelově adorovali a tiskli pravici v New Yorku, Davosu a jinde, ti, pro které se stalo řemeslo propagandisty pod nálepkou žurnalismu výnosným džobem, najednou vytáhli klacek antisemitismu a odepírají ji schopnost a právo nejen se k situaci vyjádřit, ale i myslet: Fridays for Future prostě na takovéto věci nemá autoritu.
Zopakujme tedy obsah kritiky, kterou byla Gréta zasypaná, a z ní plynoucí závěry.
Za prvé. Tehdy patnáctiletá dívka a její stejně staří příznivci mají autoritu, a tedy odborné znalosti, posoudit komplexnost klimatické kauzy a všech ekonomických, kulturních, sociálních i ekologických souvislostí, nikoliv ale politickou kompetenci ohledně konfliktu v Jeruzalémě a Gáze.
Za druhé. Reálně existující politický „střed“ v Německu, všemi způsoby nadbíhající mladé generaci, prosazuje volební právo v 16 letech i na federální úrovni při spolkových volbách, ve čtyřech spolkových zemích a jedenácti dalších v komunálních volbách již šestnáctiletí volit mohou.
Není jistě třeba připomínat, že na tento posun tlačí nejvíce Zelení, kteří si od generace Facebook slibují nejsilnější přirůst hlasů. Dlužno dodat, že zelená politická klientela patří k ideologicky nejnáchylnější části německé populace. Paradoxně to byla právě Gréta a její hnutí, kteří pro příznivce nízkověkového volebního práva slouží za důkaz politické vyspělosti mladé generace.
Za třetí. Z nynější kauzy vyplývá zcela jednoznačně následující: o politické kompetenci mladé generace rozhoduje v panujícím systému schopnost vyznat se v tom, co je žádané a na co lépe nesahat. Na tomto místě inovativní návrh. Aby novodobá inkvizice měla ulehčenou práci a mladým byla ulehčena orientace, mohla by budoucnost kádrující demokracie vytvořit třeba „Nejvyšší úřad pro kontrolu politické způsobilosti“, který by vydával seznamy vhodných a nevhodných témat a aktivit popřípadě uděloval licenci rozlišující mezi kompetentními a nekompetentními aktivisty. Ve svobodném světě, plném Putinových agentů, trollů a hackerů nejlépe na evropské úrovni, za vzor by mohla sloužit Evropská léková agentura, a i zde by mohla mít konečné slovo Evropská komise.
Co z toho vyplývá pro Grétu?
V únoru tohoto roku se Gréta Thunberg společně se zpěvačkou Rihannou solidarizovala s indickými zemědělci, kteří protestovali proti plánům vlády i toto odvětví deregulovat a liberalizovat. Autor tohoto článku přiznává, že byl tímto konkrétním aktem solidarity překvapen. Grétina akce se obracela proti neoliberální logice „globálních trhů bez hranic“, která dovedla Zemi tam, kde se nachází. Zato Zelené a „pro-klimatickou levici“ nevzrušily ani protesty samotné, ani Gréta, a hlásná trouba transatlantických globalistů Der Spiegel se již tehdy, i když opatrně, pokusil naznačit, že Gréta zřejmě neví, o čem mluví.
Pokud je její angažmá upřímné spočívá její problém v tom, že se nechala instrumentalizovat těmi, kteří mají na svědomí nejen ničení přírody, ale i sociální bídu, rabování přírodního bohatství, války s miliony mrtvých a nefunkčními státy, masovou migraci. Tito političtí vůdci, průmysloví baroni a finanční spekulanti od ní očekávají obecná prohlášení, kterým by oni dali ten správný obsah. Nic víc – co je nad to, je od zlého. A nedej Bože, aby využila své popularity a vlivu mezi mladými k propagaci myšlenek, které by opravdu vedly k odstranění vedoucí úlohy kapitálu. Neboť ten požírá svět jako rakovina lidské tělo. Především by musela pochopit, že pro mocné tohoto světa, kteří vědí, že neoliberalismus v současné podobě je na konci s dechem, že je potřeba v zájmu zachování mocenského statutu quo změnit nátěr na zeleno, není ničím jiným než nástrojem k dosažení tohoto cíle – pseudomorální alibi a politická návnada pro mladou generaci.