Množství elektronického odpadu narůstá, avšak recyklace pokulhává

Stále větší počet lidí na planetě spotřebovává rostoucí množství zboží a je zásadní, aby se výroba a spotřeba staly udržitelnějšími.

Podle Globálního monitoru elektronického odpadu (Global E-waste Monitor) se v roce 2019 vyprodukovalo po celém světě 53,6 milionů tun elektronického odpadu. Toto číslo se za pouhých pět let zvýšilo o 21 %, což z elektronického odpadu dělá nejrychleji rostoucí domácí odpad na světě. Největším producentem elektronického odpadu je Čína s celkovým objemem 10,1 milionů tun. V relativním vyjádření jsou však Číňané s 7,2 kg na obyvatele daleko od světové špičky.

Ve srovnání s tím mnoho evropských a angloamerických zemí vyprodukuje ročně více než 20 kilogramů na obyvatele. V čele stojí překvapivě skandinávské země. Norsko je na prvním místě v žebříčku (26 kg elektronického odpadu na obyvatele a rok), což je množství potenciálně zvýšené výskytem elektrických automobilů v zemi, jejichž baterie se počítají jako obrovské množství elektronického odpadu. Velká Británie je na druhém místě s téměř 24 kg na obyvatele, zatímco Austrálie a USA produkují mezi 21 a 22 kilogramy.

Dalším faktorem rychlého růstu elektronického odpadu jsou levnější spotřebiče, ale zřídkakdy jsou vyráběny tak, aby vydržely. Podle výzkumníků z Univerzity OSN růst objemu elektronického odpadu také signalizuje vzestup životní úrovně po celém světě, protože stále více lidí si může dovolit zařízení, která usnadňují každodenní život. I když růst elektronického odpadu nemusí být zcela zastavitelný, tvůrci zprávy varují, že recyklační a bezpečné kapacity likvidace musí růst stejným tempem jako množství elektronického odpadu.

Bylo zdokumentováno, že pouze 17,4 % celosvětového elektronického odpadu (e-odpad) vzniklého v roce 2019 bylo shromážděno a řádně recyklováno.

Toxické látky v e-odpadu

E-odpad obsahuje několik toxických přísad nebo nebezpečných látek, jako je rtuť, bromované zpomalovače hoření (BFR) a chlorfluoruhlovodíky (CFC) nebo hydrochlorfluoruhlovodíky (HCFC). Zvyšující se úroveň elektronického odpadu, nízká míra sběru a ekologicky nezávadné odstraňování a zpracování tohoto odpadu, představují významná rizika pro životní prostředí a lidské zdraví. Celkem 50 tun rtuti a 71 kt plastů obsahující BFR se nachází v globálně neregistrovaných tocích elektronického odpadu ročně, které se z velké části uvolňují do životního prostředí a mají dopad na zdraví pracovníků vystavených těmto látkám.

E-odpady jako zdroj potřebných surovin

E-odpad můžeme chápat jako „městský důl“, protože obsahuje několik drahých, kritických a dalších nekritických kovů, které lze v případě recyklace použít jako druhotné materiály. Hodnota surovin v globálním elektronickém odpadu generovaném v roce 2019 se rovná přibližně 57 miliardám dolarů. K této hodnotě přispívá hlavně železo, měď a zlato. Při současné zdokumentované míře sběru a recyklace 17,4 % se celosvětově ekologickým způsobem získají suroviny v hodnotě 10 miliard dolarů a lze zrecyklovat 4 megatuny surovin. Recyklace železa, hliníku a mědi přispěla k čisté úspoře 15 megatun CO₂.

Jelikož více než polovina světové populace žije ve městech, vyžaduje rychlá urbanizace nové postupy, jak řešit rostoucí rizika pro životní prostředí a lidské zdraví, zejména v hustě osídlených oblastech. Většina e-odpadu bude vznikat ve městech a je obzvláště důležité správně nakládat s tímto odpadem v městských oblastech, zlepšit míru sběru a recyklace a snížit množství, které končí na skládkách.

Stále větší počet lidí na planetě spotřebovává rostoucí množství zboží a je zásadní, aby se výroba a spotřeba staly udržitelnějšími zvýšením úrovně povědomí výrobců a spotřebitelů, zejména v oblasti elektrických a elektronických zařízení.

Z hlediska materiálového designu jsou elektrická a elektronická zařízení (EEZ) velmi složitá. V EEZ lze najít až 69 prvků z periodické tabulky, včetně drahých kovů (např. zlato, stříbro, měď, platina, palladium, ruthenium, rhodium, iridium a osmium), kritické suroviny (např. kobalt, palladium, indium, germanium, bismut a antimon) a nekritické kovy, jako je hliník a železo.

V oběhovém hospodářství by mělo být vytěžování elektronického odpadu považováno za důležitý zdroj druhotných surovin. Kvůli problémům souvisejících s primární těžbou, kolísání tržních cen, nedostatku materiálu, dostupnosti a přístupu ke zdrojům, je nutné zlepšit těžbu sekundárních zdrojů a snížit tlak na „panenské“ materiály. Recyklací elektronického odpadu by země mohly přinejmenším bezpečným a udržitelným způsobem zmírnit jejich poptávku.

Na druhé straně je odvětví recyklace často konfrontováno s vysokými náklady a výzvami při opětovném využití materiálů. Například využití některých materiálů, jako je germanium a indium, je náročné z důvodu jejich rozptýleného použití ve výrobcích, jež nejsou navrženy (ani smontovány) s ohledem na zásady recyklace.

Psali jsme:

• Recyklace baterií se stane nutností
• Evropská unie bude „modernizovat“ právní předpisy o bateriích
• Norsko, země zaslíbená elektromobilitě