Zveřejňujeme novou báseň Jindřišky Vitvarové Nedostižný svůdník (óda slunci).
Nedostižný svůdník (óda slunci)
Tvoje krásná tvář je celá oranžová,
pomrkáváš na mě skrze jarní proutí,
objímat mě umíš, i když neznáš slova,
jen tvé vzdalování velice mě rmoutí.
Síla tvá mě hřeje, prostupuje póry,
proniká mi kůží až do morku kostí.
Když mě pálíš, taju, ty však děláš fóry!
Moje vášeň k tobě je mou závislostí.
Místo lásky ke mně miluješ se s mraky,
stromům barvíš vlasy, rackům hřeješ křídla.
Důrazně tě žádám: “Všimni si mě taky!”
Přiznávám svou slabost, v tobě jsem se zhlídla.
Toužím po tvé přízni, ty však mizíš v řece.
Jsi můj velký tyran, jestlipak to tušíš?
Moje zlaté slunce, neutíkej přece!
Věčným laškováním trýzníš moji duši!