Od konce studené války se debaty o použití vojenského nástroje západními demokraciemi různí a neustále pokračují. Jaký bude další vývoj?
Po skončení studené války došlo k rozsáhlému snižování počtu vojáků a obranných rozpočtů po celém světě. Dnes je strategické prostředí velmi odlišné. Geopolitické napětí se dostalo do popředí mezinárodní politiky a kromě ideologického boje je klíčovým faktorem mezinárodních vztahů opět vojenská síla, míní ve svém článku na webu esglobal Mario Laborie Iglesias. Přinášíme krátkou ukázku.
V rámci rostoucího socioekonomického a politického napětí současná doba opět vyvolává dilemata, jakou organizaci a doktrínu by měly národní armády přijmout, aby mohly plnit své úkoly v neustále se měnícím geostrategickém prostředí.
Mezi válkou a mírem vznikla „šedá zóna“
Podle Iglesiase tradiční přímá mezistátní konfrontace ztratila své opodstatnění. Mezi válkou a mírem se však vytváří prostor záměrné nejednoznačnosti, který někteří nazývají „šedou zónou“. To je charakterizováno tvrzením, že nepřátelské akce nevedou k překročení prahu, který může legitimizovat vojenskou reakci protivníka. Zdá se tedy, že vývoj globálního prostředí ukazuje na proměnu konfliktů směrem k „nejednoznačným“ nebo „hybridním“ formám násilí.
Nedávná migrační lavina v Ceutě, kterou Maroko podpořilo a Evropský parlament odsoudil „jako prostředek politického nátlaku“, může být součástí hybridní strategie v této šedé zóně konfliktu. V této oblasti vypočítavé nejednoznačnosti je navíc běžné využívat média a sociální sítě k propagandě, sociálnímu inženýrství a především k dezinformaci společnosti.
Postupně se tak v západních společnostech znovu rodí myšlenka, že zachování svobod a našeho způsobu života není zadarmo, a proto je třeba za suverenitu platit. Koncepty odstrašení a obrany se vrátily do politických programů, pokud je vůbec někdy opustily. V důsledku toho se národní obrana, která je v demokracii stále náročnější, znovu stane hlavním posláním národních armád.
Jaké jsou hrozby blízké budoucnosti?
Nedávná zpráva Světového ekonomického fóra uvádí, že hlavními hrozbami příštího desetiletí budou v celosvětovém měřítku kybernetické útoky, zbraně hromadného ničení a především změna klimatu. Kromě toho jsou součástí seznamu mnohostranných a univerzálních rizik a hrozeb organizovaný zločin, terorismus, spory o přírodní zdroje nebo neregulované přistěhovalectví. Tyto bezpečnostní výzvy se ze své podstaty již dávno přestaly dělit na „vnitřní a vnější“ nebo „civilní a vojenské“.
Národní bezpečnostní strategie zemí poukazují na to, že globální problémy, z nichž většina má přeshraniční charakter, se staly pro lidstvo nebezpečím podobného významu, jakému musí čelit vojenská obrana.
V tomto kontextu rozšířené bezpečnosti bychom měli očekávat, že ozbrojené síly budou úzce spolupracovat s dalšími národními a případně mezinárodními organizacemi a institucemi. Jinými slovy: od armád zaměřených na teritoriální obranu přejdeme k armádám, které, aniž by se vzdaly úkolů ochrany suverenity (ochrany pozemních hranic a námořního a vzdušného prostoru), budou také velmi pozorně reagovat na výzvy, které přicházejí ze zahraničí.
Psali jsme:
- Změna klimatu podporuje teror a násilí
- Klimatická změna posiluje konflikty
- Globální rizika: Největší hrozbou zůstává změna klimatu
- Boj o vodu ve Střední Asii. Co způsobilo pohraniční konflikt mezi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem?
- Studie: Migrace do EU bude narůstat
- Závody ve zbrojení se zapojením umělé inteligence již probíhají
- K řešení migrace nestačí jen chránit vnější hranice
- Přechod k novým energiím povede ke geopolitickému chaosu
- USA mají stupňovat kyberútoky na ruskou energetickou síť
- Po „uklidňovacím“ videosummitu s Čínou padla obvinění
- Kyberútoky na kontrolní systémy jaderných zbraní budí obavy
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.