Nedělní jazzový průvodce Jana Schneidera pokračuje už 133. dílem. Dnes jsou tu skladby Equinox, Groovy Samba a Since I’ve Been Loving You.
Trocha klasiky k připomenutí skutečných jazzových vrcholů nikdy neuškodí. Equinox v podání velmistrů: John Coltrane – tenorsaxofon, McCoy Tyner – piano, Steve Davis – kontrabas a Elvin Jones – bicí. Skladba je co do množství odehraných not nesmírně úsporná, avšak výrazově úžasně bohatá. Právě v té uměřenosti je skryta krása! Musím přiznat, a rád, že mě tato skladba nejen nikdy neomrzela, ale naopak v ní nalézám nové a nové momenty, a stále velké potěšení.
Umějí Japonci hrát sambu? Přesvědčte se sami: Bubeník Hideo Shiraki – neboť rytmika je to, co dělá sambu sambou – hraje se svou skupinou skladbu Groovy Samba. Podle mého mínění mu to jde převelice dobře! Tu pěknou rytmiku tvoří ještě basista Hachiro Kurita a pianista Yuzuru Sera. Sólisty jsou saxofonista Hidehiko Matsumoto a trumpeťák Hisaya Omata.
Dnes na závěr netradičně moc pěkné kytarové sólo, kdy po bouřlivém začátku přichází improvizace v podstatě jazzová, a ještě lépe: smysluplná. Na rozdíl od mnohých bezduchých ekvilibristických sólíček má hra Jimmy Pageho začátek a konec, včetně pasáže, která – jak patrno z videa – pěkně působí na holky (kvůli nim přece tu muziku hrajeme, říkával Mejla Hlavsa): Ano, jsou to Led Zeppelin, a hrají jednu ze základních skladeb mého mládí Since I’ve Been Loving You. Zajímavostí je absence baskytary, basovou linku hraje John Paul Jones na klávesy, podporován opravdu bytelným bubnováním Johna Bonhama.