Evropští daňoví poplatníci musí příliš často platit za nápravu škod namísto znečišťovatelů

V EU jsou téměř tři miliony potenciálně kontaminovaných lokalit. K jejich znečištění došlo hlavně v důsledku průmyslové činnosti a zpracování a likvidace odpadů.

Šest z deseti útvarů povrchových vod (například řek a jezer) není v dobrém chemickém a ekologickém stavu. Znečištění vzduchu, které je největším zdravotním rizikem v EU, poškozuje vegetaci a ekosystémy. Vše toto přináší občanům EU výrazné náklady. Podle zásady „znečišťovatel platí“ jsou znečišťovatelé odpovědní za znečištění a environmentální škodu, které způsobili. Související náklady mají tedy nést znečišťovatelé, nikoli daňoví poplatníci, uvádí se v tiskové zprávě Evropského účetního dvora.

Zásada „znečišťovatel platí“ je jednou z hlavních zásad právních předpisů a politik EU pro oblast životního prostředí. Jak ale auditoři zjistili, je uplatňována nerovnoměrně a různé míře. Ačkoli se směrnice o průmyslových emisích vztahuje na zařízení nejvíce znečišťující životní prostředí, většina členských států nevyvozuje odpovědnost vůči podnikům, když environmentální škody způsobí jejich povolené emise. Směrnice podnikům rovněž nestanoví povinnost pokrýt náklady za dopad zbytkového znečištění, jež mohou dosahovat stovek miliard eur.

Rovněž náklady související se znečištěním vody nenesou znečišťovatelé v plné výši. Většinu těchto nákladů v EU obvykle hradí domácnosti, ačkoli spotřebovávají jen 10 % vody. Zásadu „znečišťovatel platí“ je obtížné uplatňovat u znečištění, které pochází z difuzních zdrojů, zejména ze zemědělství.

Velmi často se stává, že ke znečištění lokalit došlo před tak dlouhou dobou, že znečišťovatelé buď již neexistují, nebo nemohou být identifikováni nebo ve vztahu k nim nelze vymáhat odpovědnost za škody.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.