Potřebuje EU strategickou autonomii a jakou? Francie i Německo mají jasno, ale čelí odporu ze strany zemí-zastánců volného trhu.
Evropská unie debatuje otázku průmyslové politiky a ideologicky pojatá debata se vyostřuje, napsal Euractiv. Hlavní otázkou je, jak v budoucnosti dosáhnout strategické nezávislosti na zahraničních dodavatelích v klíčových ekonomických oblastech.
Pandemie, která vedla k narušení mezinárodních dodavatelských řetězců přiměla politiky v EU k tomu, aby začali usilovat o evropskou nezávislost na třetích zemích ve strategických oblastech hospodářství.
Současná debata o digitální suverenitě nabrala tempo v souvislosti se zrušením zadávacího řízení pro superpočítačové centrum v Barceloně. Tento případ zdůraznil ideologické rozdíly v EU v přístupu k zahraničním technologiím.
Evropská komise v roce 2020 vyzvala otevřeně ke strategické autonomii, kterou definuje jako „formování nového systému globálního ekonomického řízení a rozvíjení vzájemně prospěšných bilaterálních vztahů a zároveň ochrana před nekalými praktikami“. Problémem však je, že nepanuje shoda na tom, jak autonomie dosáhnout.
Francie a její spojenci dávají přednost tomu, aby silnější roli při posilování domácího potenciálu v EU sehrával stát i v případě zavedení protekcionistických praktik. Liberálové, které tvoří hlavně severské státy a také menší členské země EU ale obhajují principy volného trhu. To pak znamená spoléhání se na technologie ze zahraničí.
V poslední době ale došlo k velkým změnám v rámci tohoto existujícího ideologického napětí v důsledku brexitu, protože Velká Británie byla největším propagátorem volného obchodu v EU. Také americko-čínská obchodní válka vedla k více intervencionistické politice (míněno intervence státu do ekonomiky).
Francie a Německo chtějí vytvořit průmyslové šampiony, evropské firmy schopné konkurovat těm americkým a čínským. Středně velké a malé země EU ale většinou nemají takové velké firmy, takže takto navrženou průmyslovou politiku vidí jen jako francouzsko-německý podnik.
Francouzská definice suverenity je „schopnost rozhodnout se, vybrat si závislosti a tuto schopnost si trvale ponechat,“ řekl francouzský poslanec Philippe Latombe s tím, že řada evropských zemí nesdílí stejný přístup. „Severské země jsou spíše atlantické a říkají, že bychom neměli zasahovat. Země na jihu mají větší zájem na tom, aby postupovaly nezávisle. A my se společně s Německem snažíme přijít na to, jak můžeme mít řešení doma a jak můžeme regulovat zbytek,” dodal.
Na druhou stranu zastánci otevřené ekonomiky jsou toho mínění, že Evropská unie by mohla získat větší páku a stát se odolnější jednoduše diverzifikací svého dodavatelského řetězce.
Výzkumný pracovník ekonomického think tanku Bruegel Niclas Poitiers řekl, že je důležité definovat, co znamená slovo strategická autonomie. „Na základní úrovni autonomie znamená existovat bez omezení vnějšího světa. Měli bychom si ujasnit, čeho můžeme dosáhnout, a v mnoha oblastech je toho velmi málo. Žijeme ve velmi propojeném světě a s tím se musíme vyrovnat.“ Pointiers dále tvrdí, že státní zásahy mají tendenci snižovat konkurenceschopnost společností a spoléhat se na veřejné zakázky.
Pouze 0,1 % veřejných zakázek v Evropě směřuje k evropským technologickým společnostem. „Pokud dojde k obnově rovnováhy, musí to zahrnovat absolutní ochotu nakupovat na místní úrovni, „komentoval tuto situaci ředitel firmy Scaleway Yann Lechelle. Liberální tábor dává přednost nejlepší dostupné službě bez ohledu na zemi původu.
Tento ideologický spor se v květnu projevil v případě superpočítačového centra v Barceloně. Zakázku totiž získala francouzská technologická společnost Atos, přestože nabídka společnosti IBM-Lenovo byla považována za konkurenceschopnější. Rozhodujícím faktorem bylo, že společnost Atos lépe přispěla k budování evropského technologického dodavatelského řetězce. Odpor španělské vlády byl takový, že zadávací řízení bylo nakonec zrušeno.
„Máme instituce, které jsou do značné míry založeny na myšlence otevřeného obchodu, který je pro fungování jednotného trhu stěžejní. Bylo by těžké provést skutečnou změnu systému. Na okraji však tlačíme na intervenčnější model,“ řekl k situaci dále Poitiers z think tanku Bruegel.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.