Ke koncepci klimatických změn: Co dělat? (12.část)

Jan Zeman Komentáře

Jan Zeman pokračuje ve svém seriálu věnovaném koncepci klimatických změn. V dnešním díle se zaměřil na první kroky nutné ke změně destruktivního směru, kterým se lidstvo vydalo.

Knihu s názvem tohoto dílu napsal a vydal svého času N. G. Černyševskij, V. I. Lenin a možná i další. Otázka je to žhavá i dnes, byť důvody jsou v některých směrech jiné.

Před časem přišla EU s třemi základními pilíři udržitelného rozvoje: ekonomickým, sociálním a ekologickým. Může být. Zásadní problém je, že reálně nezvládá ani jeden z nich. Zvládat je ani nemůže, když se upsala ďáblu neoliberální ekonomie, teorii rozvratu a zmaru, kterou chabě maskuje řečmi o boji za lidská práva.

Co je třeba udělat pro odvrácení pro lidstvo smrtící spirály sílících klimatických změn? Odpovědi rozdělím na ty přímo nesouvisející s vlastní klimatickou politikou, na systémové podmínky ochrany klimatu a na specifické problémy ochrany klimatu.

Problémy mimo vlastní klimatickou politiku

1) Zastavení válek veřejných i soukromých, otevřených i skrytých, vysílání teroristů do druhých států, embargování a jiného vydírání druhých států, vnucování chybných euroamerických hodnot, například financováním politických nevládních organizací a médií či náboženských fanatiků. Ušetřené peníze je nutné používat na rozumný rozvoj společnosti, zvláště pak na efektivní pomoc chudým rozvojovým státům. 1 981 miliard dolarů za rok 2020, vynaložených na zbrojení a války, je zjevně neúnosných, přitom nejde o všechny náklady vynakládané na války, zbrojení a rozvrat na Zemi. I v ČR náklady na účast ČR v hloupé válce proti afghánskému, iráckému, maliskému lidu a dalším (značka ČR jedním z fíkových listů armády USA, Velké Británie, Francie) jsou mnohem vyšší než tzv. rozvojová pomoc ČR, o její nejednou pochybné struktuře nemluvě. Špičkou je financování rozvratu ve státech na Západu nezávislých. Platí i pro hloupou zahraniční politiku ČR, nepřátelskou vůči řadě na Západu reálně nezávislých států. Ruskem, Čínou, Běloruskem, Íránem a severní Koreou počínaje. Prvním krokem ke změně je vystoupení z válečnického paktu NATO, zvláště pak z jeho vojenské části a zakotvení vojenské neutrality do ústavy ČR. Je nutné zásadně změnit směřování armády ČR – ne na intervence v zahraničí podle potřeb USA a NATO, ale na obranu území ČR, nejen před převážně muslimskými migranty.

2) Zajištění bezpečnosti občanů. Vysoká kriminalita a mafie, nejednou prorůstající do struktur policejních, státních zástupců a soudců, jsou nepřijatelné. Právo musí být poměrně jednoduché, jednoznačné, srozumitelné a vymahatelné. Proti létům reálného socialismu vládne v ČR v některých oblastech již 31 let zjevné bezpráví. Těžce tím trpí neprivilegovaní občané. Společnost musí účinně stíhat kriminálníky, a zvláště pak zločince, nikoliv oponenty vlády, zahraničních protektorů a domácích mafií.

3) Zajištění zvýšené bezpečnosti zranitelných skupin občanů – žen, žen-matek, dětí, nemocných, invalidů a důchodců. Nepřipouštět škodlivou politiku „multikulti“, gender a podpory nelegální migrace EU, která ničí zbytky sociálního státu (nejen v ČR) i zbytky rozumu a morálky. Menšiny na jedné straně nesmí být diskriminovány, na druhé straně nesmí být jejich údajnými zájmy diskriminována či dokonce šikanována normální většina občanů ČR. USA, Velká Británie a EU 14 jsou zlým příkladem, který by ČR rozhodně neměla následovat.

4) Nulová nezaměstnanost. Práce polidštila opici [1], nucená zahálka vede k degradaci lidí, občas až na opici. Nutná je plná zaměstnanost za mzdu, která pracovníka a jeho rodinu uživí. Základní cestou k jejímu dosažení je zkracování délky pracovní doby. Nápomocné musí být kvalitní školství, účinný systém rekvalifikací a potírání zjevného příživnictví. Zásada, že když rodiče neposílají své děti do základní školy, nemají nárok na přídavky na děti, musí být neoddiskutovatelná.

5) Jednotné bezplatné veřejné školství, které bude zvyšovat úroveň vzdělanosti, nikoliv ji snižovat. Úpadek školství a vzdělanosti v Česku po roce 1989 se odvíjí jednak od čistek, jednak od rozbití jednotné školské soustavy z dob socialismu (povinnost každé základní školy vytvářet si vlastní učební osnovy je destruktivní), jednak od nahrazení pomalého zvyšování nároků na žáky a studenty z dob socialismu politikou snižování těchto nároků. Žactvo a studentstvo prý nelze přetěžovat požadavky na vzdělávání, byť je to cesta k nevzdělanosti a k úpadku.

6) Jednotné bezplatné zdravotnictví. Úroveň zdravotnictví z dob reálného socialismu v Československu musí být nepodkročitelná, samozřejmě zvýšená o dosažený pokrok v medicíně. Nutné je zásadně zvýšit prevenci zdravotních problémů včetně boje proti různým, veřejné zdraví ničícím závislostem. Zdravotní služby musí být dostupné i na venkově, základem zdravotnictví musí být síť nemocnic ve veřejném vlastnictví, financovaná v rozhodující míře z veřejného zdravotního pojištění.

7) Základní sociální zabezpečení všech občanů při přiměřeném zohlednění zásluhovosti jednotlivých občanů. Některými požadovaný tzv. základní nepodmíněný příjem je ale podle mého názoru ekonomicky zjevně nereálný [2] a sociálně kontroverzní. Není důvod vychovávat občany k zahálce. Reálně je cestou k destrukci zbytků sociálního státu, nikoliv k sociálnímu zabezpečení občanů.

8) Zajistit reálné právo na důstojné bydlení. Bezdomovectví je absolutně nepřijatelné. Minimálním požadavkem je dostatek ubytoven se základním technickým vybavením pro všechny, kteří na nájemné bydlení nemají peníze, o možnosti koupi bytu nemluvě, dále dostatek bytů pro sociálně slabé a potřebné za nákladové nájemné. Pro nepřizpůsobivé lze používat i obytné buňky jen se studenou vodou a tureckým WC. Podporovat družstevní a komunální bytovou výstavbu, nájemné bytů regulovat s tím, že zisk z pronajímání bytů nesmí být lichvářský. Platný zákaz lichvy v ČR se musí doplnit jejím přiměřeným vymezením.

9) Přiměřeně podporovat kvalitní kulturu, alespoň ve veřejném sektoru potírat brak.

10) Podporovat masový sport, ne sport vrcholový a adrenalinový. Masový sport významně přispívá ke zlepšení fyzického i duševního zdraví občanů, vrcholový sport produkuje především bezpočet afér a hazardování se zdravím vrcholových sportovců.

11) Zajišťovat dopravní a veřejnou dopravní obslužnost na celém obydleném území ČR. Rozbité silnice nejen nižších tříd jsou neúnosné, podobně zchátralé železniční tratě. Venkov nemůže být izolován nedostatečnou dopravní sítí a nízkou veřejnou dopravní obslužností. Z dopravně oborového hlediska musí být preferována šetrná doprava kolejová, nikoliv silniční. Silniční a letecká doprava musí být tlumena. Nelze prosazovat dopravně neodůvodněné a silně kontroverzní stavby dopravní infrastruktury, nejen ve vodní a v letecké dopravě.

12) Relativně vyrovnaný rozvoj jednotlivých regionů. Nelze připouštět regiony výrazně chudé, s výrazným nedostatkem pracovních míst a s vysokou nezaměstnaností, s nedostatkem cenově dostupného bydlení, s nedostatečnou technickou, sociální (občanskou vybaveností) a ekologickou infrastrukturou, s nedostatečnou dopravní a veřejně dopravní obslužností a se špatným životním prostředím.

13) Redukovat antropogenní (lidmi vyprodukované) emise GHG postupně až na nulu, formovat rozvoj mimo jiné k dosažení klimaticky neutrálního rozvoje. Někdo se ptá, proč kladu klíčovou otázku redukce emisí GHG postupně až na nulu až na třinácté a poslední místo. Je tomu tak proto, že nebudou-li účinně řešeny výše zmíněné problémy, nevyřešíme účinně ani tolik potřebnou zásadní redukci emisí GHG a sílící skleníkový efekt natolik rozvrátí klima na Zemi, že to evropská, reálně nesmírně zhýčkaná lidská společnost nepřežije. Že tuto zásadní skutečnost hlavní proud ekologů ignoruje, je špatné, ale na věci nic nemění. Špičkou ignorace je požadování klimaticky neutrálního rozvoje při současné tiché a nejednou i otevřené podpoře agrese západních států proti státům na nich nezávislých. Ano, poslední významné protesty proti agresi Západu se konaly na jaře 2003 proti přepadení Iráku vojsky USA a Velké Británie.

Problematika ekonomických zákonů

Je nutné se podívat na základní ekonomické zákony, které regulují rozvoj moderní ekonomiky a společnosti. Stávající vládnoucí ideologie, která ekonomické zákony ignoruje, je špatná. Kvůli našim předsudkům a dogmatům ekonomické zákony nepřestanou působit a významně ovlivňovat rozvoj ekonomiky a lidské společnosti. Jen tak budou dále činit živelně, za našimi zády.

Ekonomické zákony jsou (dosti zjednodušeně řečeno) nejobecnější nutné zákonitosti rozvoje ekonomiky a společnosti. Neprosazují se kauzálně. Prosazují se subjektivní činností lidí cestou neustálého porušování zákonitostí, jen jako jejich dlouhodobá tendence.

Obecné ekonomické zákony, tj. zákony, které se prosazují ve všech společenskoekonomických formacích, jsou:

1) Zákon ekonomie času (ústřední ekonomický zákon). Říká, že se jednotlivé výrobky a služby vyrábí s vynaložením stále menšího množství živé a mrtvé lidské práce.

2) Zákon růstu produktivity práce. Růst společenské produktivity práce reálně naplňuje ústřední obecný ekonomický zákon ekonomie času, tj. zhospodárňování výroby.

3) Zákon růstu pravých lidských potřeb. S růstem objemu výroby a životní úrovně se zvyšují i lidské potřeby. Problém je, že vedle pravých lidských potřeb biologických, sociálních a kulturních, jejichž uspokojování slouží k reprodukci a k rozvoji člověka, existují i potřeby falešné, nepravé, uspokojované v důsledku nedokonalosti člověka a zejména nedokonalosti společenských mechanismů. Karel Marx píše o lidských potřebách bez rozlišení. Z jeho spisů je ale zřejmé, že jimi rozumí pravé lidské potřeby, nikoliv balast, vnucovaný lidem nedokonalostí společnosti, dále nedokonalostí individuální. Někteří autoři píšou o pravých lidských potřebách a o potřebách trhu (Jan Keller). Pravé lidské potřeby lze uspokojit u všech občanů světa. Falešné lidské potřeby, potřeby trhu, uspokojit nelze, protože je neustále uměle vytváří vtíravá reklama a hrubé nedokonalosti společenského mechanismu, válkami počínaje přes různé, často patologické závislosti, falešnou prestiž až po nucené nákladné nepřirozené uspokojování potřeb jen proto, že je jejich přirozené uspokojování znemožněno. Lidské potřeby rozhodně nelze pojímat v souladu s učebnicemi ekonomie jako potřeby dané koupěschopnou poptávkou, tj. když je zboží či služba koupena a zaplacena. Při takovém pojímání potřeb se na jedné straně nehorázně plýtvá, a to i v situaci, kdy chudí živoří v otřesné bídě a často i na její následky předčasně umírají, o negativních dopadech na klima nemluvě. Pojímání lidských potřeb podle kritéria koupěschopné poptávky globální životodárné ekosystémy naší omezené planety Země nemůžou přežít a s nimi i lidstvo. Jedním z důsledků takového pojímání potřeb lidí je i stále se prohlubující ekologická a klimatická krize.

4) Zákon závazného souladu výrobních vztahů s charakterem výrobních sil. Říká, že určitému stupni rozvoje výrobních sil odpovídají určité výrobní vztahy, které rozvoj výrobních sil mohou urychlovat, být neutrální, nebo jejich rozvoj mohou brzdit. Stanou-li se zásadní brzdou rozvoje výrobních sil, dochází k sociální revoluci a nahrazení přeživší společenskoekonomické formace formací novou.

Specifické ekonomické zákony působí jen v některých společenskoekonomických formacích. Jde v první řadě o zákon hodnoty, základní ekonomický zákon prosté zbožní výroby, který působí ve společnosti otrokářské, asijské, feudální, kapitalistické i socialistické. Říká, že směna zboží a služeb tenduje dlouhodobě ke směně ekonomických ekvivalentů, tj. zboží obsahující shodné množství společensky nutné práce na výrobu příslušného zboží a příslušném čase. Zákon hodnoty není možné beztrestně ignorovat či potlačovat, jak činil reálný socialismus. Zákon hodnoty je nutné využívat k zefektivnění rozvoje.

Se zákonem hodnoty je těsně spjat zákon oběhu neplnohodnotných peněz, že jich může obíhat jen tolik, kolik by normálně obíhalo zlata. V opačném případě se roztáčí inflace. Tento zákon zpochybňován není. Problém je, že jej ne vždy politici a ekonomové respektují.

Podle K. Marxe zákon maximalizace zisku je základním ekonomickým zákonem kapitalistické společenskoekonomické formace, dnes nazývané apologetiky kapitalismu svobodnou tržní společností, byť reálně jde o ekonomiku zotročena kapitálovými vztahy. [3] To přináší zásadní antagonismy, protože zisku lze dosazovat jednak pozitivními cestami, tj. zefektivňováním výroby a výrobou výrobků a technologií s novými užitnými hodnotami, ale také negativními cestami, tj. ještě větším odírání druhých, stále vyšším vykořisťováním pracujících a stále větším ničením životního prostředí a klimatu. Proces výroby, dopravy a spotřeby produkuje také různé externality. Ty tržní mechanismus přenáší nikoliv na jejich původce, ale na poškozené. Tím mimo jiné stimuluje hypertrofii aktivit poškozujících životní prostředí, klima nevyjímaje. Odtud požadavek na různé ekologické daňové reformy, a zvláště dnes aktuální požadavek přiměřeně zdanit emise skleníkových plynů.

Marx v Kapitálu objevil i systémový zákon kapitalistické společenskoekonomické formace – zákon přirozené akumulace kapitálu. Na jednom pólu společnosti se hromadí bohatství a na druhém bída, někdy relativně (příjmy bohatých rostou rychleji než příjmy chudých), někdy absolutně (příjmy bohatých rostou a chudých klesají). Zákon přirozené akumulace kapitálu má zásadní negativní dopad na klima, protože bohatí spotřebovávají řádově víc, než chudí. Podobně produkují řádově víc emisí GHG a zásadně deformují rozvoj ekonomiky a společnosti k nešetrnosti.

Zákon klesající míry zisku z vloženého kapitálu fungoval za kapitalismu volné soutěže v 19. století, ale jeho fungování v monopolním kapitalismu 20. a počátku 21. století nelze prokázat. Není nutné se tudíž jím více zabývat.

V někdejším reálném socialismu působil základní ekonomický zákon komunistické společensko-ekonomické formace – zákon společenského přivlastňování (nově vytvořených hodnot viz Zdeněk Hába [4], dále systémový zákon plánovitého rozvoje a specifický zákon rozdělování podle práce. V reálném socialismu působil také zákon hodnoty. Zákon hodnoty ale nebyl efektivně využíván a nejednou byl i na základě chybné interpretace děl K. Marxe odmítán jako takový, ke škodě rozvoje reálně socialistické společnosti.

Shrneme-li tento velmi stručný rozbor ekonomických zákonů, nacházíme zásadní problémy v působení zákonů maximalizace zisku a přirozené akumulace kapitálu, neboť mimo jiné stimulují ničení životního prostředí, včetně stability klimatu. Zásadním problémem je přenášení externalit původci na poškozené, které umožňuje i působení zákona hodnoty. Zásadním problémem je i skutečnost, že dosavadní buržoazní ekonomie ignoruje zákon růstu pravých lidských potřeb a lidské potřeby pojímá tržně, tj. jako zboží a služby, které byly koupeny a zaplaceny. Reálný socialismus dokázal potlačit působení zákona maximalizace zisku a přirozené akumulace kapitálu, ale nedokázal účinně prosazovat zákon růstu pravých lidských potřeb, přehlížel objektivní působení zákona hodnoty a nebyl s to účinně řešit problém environmentálních externalit. Jestliže zákony kapitalismu jsou vůči lidem, přírodě, životnímu prostředí a klimatu antagonistické, v podmínkách společenského vlastnictví rozhodujících výrobních prostředků existuje možnost tyto antagonismy překonat. V minulosti záleželo a v případě úspěchu bude i v budoucnu záležet především na kvalitě řídícího subjektu a také na kvalitě výrazné většiny neprivilegovaných lidí, zda se budou dál honit za chimérami nepravých falešných lidských potřeb až do pádu lidské civilizace, nebo zda se budou ochotni naučit žít materiálně skromně relativně ve shodě s přírodou, přinejmenším ve smyslu nezničení globálních životodárných ekosystémů, kam patří mimo jiné relativně stabilní klima.

Literatura:

[1] Engels,B.: Podíl práce na polidštění opice, Praha, Svoboda 1949

[2] Zeman,J.: Destrukce sociálního systému pomocí nepodmíněného základního příjmu?

[3] Marx, K.: Kapitál I, II, III. 1. a 2., Praha, Svoboda 1978

[4] Hába, Z.: Socialismus : systém ekonomických zákonov, Bratislava, Alfa 1987

Celý seriál článků k tématu najdete zde:

 

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.