Vláda Černé Hory se na svém červencovém zasedání rozhodla zakázat skladování cigaret v rámci takzvané svobodné celní zóny v přístavu Bar.
Místopředseda vlády Dritan Abazović na svém Twitteru s velkou pompou oznámil, že po třiceti letech Černá Hora konečně zamezí černému obchodu s cigaretami.
O černohorském pašování cigaret bylo napsáno nespočet článků a byla učiněna řada opatření v rámci jeho omezení, včetně zatýkání mafiánů. Stejně se nic nestalo a obchod kvete dál. Pro představu, podle oficiálních údajů činí černohorský „pašung“ 20 % veškerého obchodu s cigaretami v EU. Černohorská vláda nyní plánuje nejen uzavření skladů v přístavu Bar, ale podle již dřívějšího prohlášení poslance Dejana Djuroviće, který je významný politikem ve městě Bar, mělo by rovněž dojít k uzavření výrobny cigaret v Mojkovci. Byl by to další významný krok v boji s balkánskou mafií.
Plánované akce jsou významné, neboť Černá Hora ztrácí díky černému obchodu ročně stovky milionů eur, uvedl ve zdejší televizi Abazović. Místopředseda vlády dodal, že ho překvapuje skutečnost, že současné vládě stačilo čtvrt roku na to, aby sesbírala důkazní materiál k uzavření skladu, zatímco bývalá vláda se zabývala černým obchodem patnáct až dvacet let a nikam to nevedlo. Počin černohorské vlády okamžitě ocenila Velká Británie. Stěžuje si, že pro obchod balkánského organizovaného zločinu přichází britská státní kasa o značnou část příjmů. Obrat pašeráků je totiž vyšší než samotný státní rozpočet některých balkánských zemí. Zoran Jacev, kdysi tajný policista, poradce makedonského ministra vnitra a dnes šéf makedonské sekce Transparency International, vypočítává obrovské částky: „Cenový rozdíl mezi zdaněným a nezdaněným balíčkem Marlboro je až dva dolary. Doprava jednoho nákladního vozidla může generovat zisk 1,5 milionu dolarů a měsíční obrat malého státu Makedonie z cigaret je až 310 milionů dolarů.“
Jak funguje černý obchod s cigaretami vysvětlilo šetření v loňském roce v Německu zatčeného chorvatského člena pašeráckého gangu Srećka Kestnera. Organizoval transport cigaret z Holandska přes Německo do Černé Hory. Německý deník Augsburger Allgemeine k tomu tenkrát napsal: „Způsobená škoda se pohybovala nejméně kolem 10 miliard eur. Celé roky byly cigarety transportovány ze Západní Evropy do Černé Hory a odtud přes Jaderské moře do Itálie a zpět na Západ.“ Autor článku k tomu dodává, že mnozí policisté a celníci tomuto obchodu věnovali drahný čas a podle jejich výpovědi nemohli podat žalobu, neboť za vším stály politické důvody.
Často je tento případ spojován se jménem současného černohorského prezidenta, dříve premiéra Mila Đukanoviće. Zatčený Kestner jej ve výpovědích uvedl jako „kmotra“ celého obchodu. K tomu deník Augsburger Allgemeine píše, že Đukanović byl tabu, neboť jej kryly USA a EU jako protivníka Srbska.
Německý časopis Die Zeit před časem v článku o pašování cigaret a jiného zboží z Balkánu pro období, kdy je podezřelý ze spoluúčasti Đukanović, napsal: „Odhady německých celních vyšetřovatelů tvrdí, že si od roku 1993 do roku 2001 našlo cestu na černohorské pobřeží a odtud do západní Evropy nejméně 10 000 nákladních vozidel. Podle právního porozumění platného v té době šlo o legální „tranzit“. Na italské pobřeží Apulie bylo nelegální zboží přijímáno dobře vybavenými gangsterskými gangy místního mafiánského syndikátu Sacra Corona Unità.“
Americký diplomat Philip Reeker, odpovědný za balkánské země v roce 2012 černohorského prezidenta hájil: „Často jsem se s ním setkal a bral jsem ho za přítele. Rozumí celému regionu a těšíme se na pokračování naší intenzivní spolupráce.“
Die Zeit oponuje: „Milo Djukanovič se rozhodl dát obchodu s kontrabandem oficiální charakter a přeměnit jeho zbídačenou zemi na ekonomický nepoctivý stát. Vláda vydala licence na „tabákový tranzit“. Poplatky vybírala státní společnost s názvem Montenegro Tobacco Transit (MTT), která od té doby hrála roli zlatého oslíka pro celou republiku.“
Důvodem pro černý obchod se stala situace na území nových malých států bývalé Jugoslávie. Po staletí zbídačená jihovýchodní Evropa dala šanci jinde vyřazeným nápadům. Poskytla živnou půdu organizovanému zločinu a zhroucená Jugoslávie se stala rájem pro vlastníky nevěstinců, gangstery a pašeráky cigaret. Bývalá Jugoslávie nabídla ideální podmínky pro scénu, která se dobře orientovala ve všech druzích podnikání šedé ekonomiky s mezinárodní zkušeností. Do černého obchodu se zapojily také úřady dirigované neformálními mocenskými centry. Zdejší populace se ocitla světem opuštěná, zato místní přístavy se staly blízkými italskému Bari a z druhého břehu Jadranu na ně mává pozdravem italská mafie.
Článek vydáváme ve spolupráci s webem Balkánské zápisky.