Analýza: Souvislost mezi obchodem se zbraněmi, válkami a nucenou migrací je čím dál jasnější

VSa Trendy

Obchod se zbraněmi je jedním z nejvýnosnějších obchodů na světě, který podporuje konflikty, ničení a devastaci a nevýslovné lidské utrpení, avšak účinná mezinárodní regulace vývozu zbraní prakticky neexistuje.

Evropa vytváří uprchlíky prostřednictvím obchodu se zbraněmi. Pokud EU a její členské státy chtějí skutečně řešit to, co vnímají jako „migrační krizi“, musí omezit vývoz zbraní, zlepšit mechanismy odpovědnosti a ukončit neomezené lobbistické úsilí zbrojních společností v koridorech moci v Bruselu a dalších evropských hlavních městech.

Žijeme v nové době nejistoty, měnící se geopolitiky, extrémní nerovnosti, klimatické krize a sporů o moc. Pomalá reakce na pandemii ukázala, jak špatně jsme připraveni zvládnout náš vzájemně závislý svět a jak rychle mocní sahají po řešeních založených na síle a soutěži namísto spolupráce, napsal Nathan Akehurst pro Morning Star.

Nová analýza Transnacionálního Institutu (TNI) ukázala souvislost mezi obchodem se zbraněmi, válkami a nucenou migrací jasněji než kdykoli předtím – ale místo toho, aby Evropa a Británie tento průmysl potlačily, zaměřují se na vracení zoufalých uprchlíků na člunech, pokračuje dále Akehurst.

Argument, že prodej zbraní podporuje války a války podporují vysídlování, není nijak nový, ale nyní máme k dispozici více informací. U příležitosti 70. výročí Úmluvy OSN o právním postavení uprchlíků zveřejnil TNI forenzní analýzu otevřených zpravodajských zdrojů o souvislosti mezi prodejem zbraní a vysídlováním osob.

Když se tito lidé dostanou do Evropy, čeká na ně stejná válečná mašinérie, čímž se kruh smrti uzavře. V kontrole přistěhovalectví hraje stále větší roli vojensko-průmyslový komplex, na jehož činnosti se podílí celá řada „obvyklých podezřelých“ (usual suspects) firem od Airbusu přes Elbit až po Thales (pozn. red.: aktuální ekonomické výsledky společnosti jsou k dispozici zde), které poskytují komplexní škálu zbraní, logistiky a technologií (viz náš článek Ochrana hranic: Výnosný byznys pro mnoho aktérů).

Zde dojde ještě k nárůstu, míní  Akehurst, protože Frontex, pohraniční agentura EU, dostane navýšení rozpočtu o miliardy, což z ní udělá nejrozsáhlejší oddělení Unie (viz náš článek zde).

***

Podívejme se nyní blíže na zprávu Transnacionálního Institutu s názvem „Smoking guns: How European arms exports are forcing millions from their home“, jejími autory jsou Apostolis Fotiadis, Niamh Ní Bhriain, analýzu otevřených zdrojů (OSINT) zpracoval Leone Hadavi.

Evropské zbraně destabilizují celé země a regiony

Zbraně a vojenské vybavení vyráběné a licencované v Evropě a prodávané do třetích zemí vyvolávají nucené vysídlení a migraci. Tento obchod se zbraněmi je motivován tím, jak je toto odvětví vysoce lukrativní, a současné kontrolní a monitorovací mechanismy problematické udělování licencí a vývoz spíše usnadňují, než aby je omezovaly.

Obchod se zbraněmi je politický a řídí se ziskem, ale není dostatečně regulován. Ačkoli jiná odvětví, jako je potravinářství a zemědělství, neporušují základní právo na život a další lidská práva takovým způsobem jako obchod se zbraněmi, jsou mnohem přísněji regulována.

Je možné metodicky sledovat zbraně, vojenské vybavení a techniku od místa původu a vývozu až po místo, kde byly nakonec použity, a dokumentovat jejich ničivý dopad na místní obyvatelstvo. Zpráva nade vší pochybnost potvrzuje, že evropské zbraně nejsou přímo používány k obraně obyvatelstva nebo k posílení místní či regionální bezpečnosti, jak se často tvrdí, ale k destabilizaci celých zemí a regionů.

Zbrojní průmysl se navzdory údajně robustnímu systému kontrol podílí na zjevném porušování doložek o zákazu převodu a dohod s koncovými uživateli (EUA – End User Agreement). Důkazy ukazují, že jakmile se se zbraněmi obchoduje, a přestože je lze vysledovat, je prakticky nemožné kontrolovat, jak mohou být nakonec použity. Navíc, ačkoli bylo známo, že dovážející země porušily dohody EUA, členské státy EU jim zbraně a vojenské vybavení nadále prodávaly.

Bez ohledu na to, zda byly zbraně vyvezeny oficiálním bezpečnostním složkám státu, nebo je nakonec použili nestátní ozbrojení aktéři, nebo zda byly dodrženy dohody EU a další kontrolní mechanismy, výsledek byl stejný – evropské zbraně byly použity ve vojenských operacích, které vedly k destabilizaci a následnému nucenému vysídlení a migraci. Destabilizace, kterou usnadnily zbraně dodané Evropou, pak přispěla k tomu, že Evropa obrovsky rozšířila svůj bezpečnostní aparát na hranicích, aby mohla reagovat na zjevnou hrozbu, kterou představovali uprchlíci pokoušející se přijít a požádat o azyl.

Evropské země tvoří 26 % celosvětového vývozu zbraní

Evropské země patří k největším vývozcům smrtícího zbrojního materiálu na světě, od roku 2015 tvoří přibližně 26 % celosvětového vývozu zbraní. Pěti největšími evropskými vývozci zbraní jsou Francie, Německo, Itálie, Španělsko a Spojené království – dohromady představují 22 % celosvětového vývozu zbraní v období 2016-2020.

Vývoz zbraní z Bulharska, Chorvatska a Rumunska v posledních letech prudce vzrostl, přičemž velká část z nich se vyváží do západoasijských zemí. Například před rokem 2012 Chorvatsko vyváželo munici v hodnotě méně než 1 milion eur ročně, ale se začátkem války v Sýrii tento objem každoročně prudce rostl a v roce 2016 dosáhl 82 milionů eur. Evropský parlament vyzval Bulharsko a Rumunsko, aby zastavily vývoz zbraní do Saúdské Arábie a USA (pokud existuje riziko, že by tyto zbraně mohly být odkloněny), zatím bezvýsledně.

V Sýrii potřebuje humanitární pomoc odhadem 13 milionů lidí a více než polovina obyvatel je stále vysídlena ze svých domovů – včetně 6,6 milionů uprchlíků žijících v sousedních zemích, jako je Jordánsko a Libanon, kteří se následně pokoušejí uprchnout do Evropy, a to opačným směrem než zbraně, které je vyhnaly. Dalších 6,7 milionů osob je vnitřně vysídlených uvnitř Sýrie.

Lukrativní byznys

Obchod se zbraněmi je velmi lukrativní. V roce 2020 dosáhly celosvětové vojenské výdaje téměř 2 bilionů dolarů, přičemž Spojené státy, Čína, Indie, Rusko a Spojené království se na nich podílely 62 %. Obchod se zbraněmi je ústřední součástí těchto obrovských vojenských výdajů. Od roku 2017 dosáhl evropský vývoz zbraní do zemí severní Afriky a západní Asie hodnoty 35 miliard eur, z čehož 14 miliard eur připadá pouze na francouzský prodej zbraní.

V analýze TNI se dále uvádí: Britské, francouzské a německé komponenty a výrobní kapacity, včetně raket, raketových baterií a nosiče bomb, byly vyvezeny do Turecka, kde byly namontovány na bezpilotní letouny turecké výroby a vyvezeny do Ázerbájdžánu. Tytéž drony, naložené v Evropě vyrobenými zbrojními součástkami, byly použity ve 44denním konfliktu v Náhorním Karabachu, který vyvolal nucené vysídlení poloviny arménského obyvatelstva regionu (přibližně 90 000 lidí).

V letech 2012-2015 Bulharsko vyváželo útočné pušky, velkorážní dělostřelecké systémy, lehké kulomety, ruční podvěsné granátomety pro policii a armádu Demokratické republiky Kongo (DRK). Konflikt v DRK je jedním z nejdelších na světě, přesto Evropa nadále dodává zbraně, které jsou používány k hrubému porušování lidských práv. V roce 2017 Srbsko vyvezlo 920 útočných pušek a 114 lehkých kulometů, které byly původně vyrobeny v Bulharsku. V témže roce bylo násilně vysídleno 2 166 000 osob, což je jeden z nejhorších roků od začátku konfliktu. Konkrétně se bulharské zbraně používaly v Severním Kivu v roce 2017 souběžně s nuceným vysídlením 523 000 osob.

Mezi zbrojní společnosti, které jsme v případových studiích (viz str. 14 až 34) identifikovali, patří: Airbus (Francie, Německo), ARSENAL (Bulharsko), BAE Systems (Velká Británie), Baykar (Turecko), EDO MBM (Velká Británie), Intermarine (Itálie), Kintex (Bulharsko), Leonardo (Itálie), Roketsan (Turecko), SB Aerospatiale (Francie), TDW (Německo), Turkish Aerospace Industry (Turecko) a Vazovski Mashinostroitelni Zavodi ЕAD (Bulharsko).

Nucené vysídlování lidí

Do konce roku 2020 bylo na celém světě nuceně vysídleno ze svých domovů 82,4 milionů lidí, 48 milionů se přesídlilo v rámci země a 34,4 milionů uprchlo ze země původu, často do sousedních zemí, aby zde hledalo azyl, ochranu a důstojný život. Počet nuceně vysídlených osob se od roku 1990 celosvětově zdvojnásobil a v nadcházejících desetiletích se pravděpodobně výrazně zvýší v důsledku souběhu faktorů, včetně ozbrojených konfliktů a jiných forem násilí, jakož i klimatických změn, které budou tlak na migraci ještě umocňovat.

Spolu s neustálým růstem hodnoty obchodu se zbraněmi a spirálovitě rostoucím počtem nuceně vysídlených osob roste i trh s ochranou hranic, který by měl do roku 2025 dosáhnout hodnoty 65-68 miliard dolarů. Válka je vysoce výnosná a válka proti migrantům je stále výnosnější.

Evropská komise při zveřejnění svého Nového paktu o migraci a azylu v září 2020 uznala, že „migrace je komplexní problém s mnoha aspekty, které je třeba zvažovat dohromady“, ale nezkoumá, jak jsou evropské politiky zásadním důvodem, proč musí tolik lidí vůbec opouštět své domovy a migrovat. EU neustále opakuje svůj závazek dodržovat zásady lidských práv a prosazovat zásady právního státu, ale v praxi mnoho jejích politik a postupů působí pravý opak – přispívají k podpoře a udržování autoritářských režimů, usnadňují ozbrojené konflikty a prohlubují utrpení celých populací. Pokud by EU chtěla skutečně řídit a omezovat migraci humánním způsobem, jak často tvrdí, mělo by být omezení prodeje zbraní, které vyvolávají masové vysídlování, jednou z jejích hlavních priorit.

Psali jsme:

 

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.