Ještě před několika lety se zdálo varování před vojensko-průmyslovým komplexem EU výstřední, nyní se stává realitou, uvedlo Centrum mírových studií J. M. Delàs.
Přestože myšlenky o militarizaci EU existují již delší dobu, v roce 2016 získaly na síle referendem o brexitu. Za pouhých několik let členské státy a orgány EU pod značným tlakem evropského zbrojního a bezpečnostního průmyslu pokročily v militarizaci EU znepokojivým tempem. Zřízení stálé strukturované spolupráce (PESCO – Permanent Structured Cooperation) a Koordinovaného ročního přezkumu obrany (CARD – Coordinated Annual Review on Defence), jakož i zavedení Evropského obranného fondu (EDF – European Defence Fund) vydláždily cestu pro celounijní posun směrem k vojenským prioritám ke škodě spolupráce členských států v sociálních a mírových otázkách.
Myšlenky jako „strategická autonomie“ nebo tvrzení, že militarizace EU v konečném důsledku sníží náklady na vojenské zakázky, zároveň zastiňují hluboké rozdělení mezi členskými státy a jejich vojensko-strategickými, ekonomickými a geostrategickými cíli. Jisté je, že evropská zbrojní a bezpečnostní odvětví budou přímo těžit z peněz daňových poplatníků EU a závazků celé EU zvýšit vojenské výdaje.
Změna diskurzu, struktury a financování s cílem upřednostnit militarizaci však nezajistí mír ani neřeší strukturální příčiny konfliktů, které byly a budou i nadále živeny vykořisťovatelskou ekonomikou neoliberální EU.
Psali jsme:
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.