Veronika Sušová-Salminen píše o jednání Volodymyra Zelenského s Joe Bidenem, které nepřineslo žádný z kýžených cílů.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij se 1. září sešel v Bílém domě s americkým prezidentem Joe Bidenem. Zelenskij a jeho tým se o jednání s Bidenem snažili měsíce, dokonce se dožadovali, aby se Biden se Zelenským sešel dříve než s Vladimirem Putinem. Toto přání se mu nesplnilo, ale k jednání obou politiků po dvou odkladech nakonec došlo.
Pro Zelenského návštěva znamenala možnost navázat osobní vztah s novým americkým prezidentem a obnovit vztahy mezi USA a Ukrajinou po trumpovské epoše. Pro Bidena se schůzka možná stala vítaným, žel dočasným odvedením pozornosti od amerického debaklu v Afghánistánu, i když Ukrajina asi není jeho nejoblíbenějším tématem, když se s ní pojil předvolební skandál jeho syna Huntera.
Afghánský kontext ale nikam nezmizel a spolu s ním ani otázka, jak moc se dá na současné Spojené státy spojenecky spoléhat či jak moc Washington naslouchá svým spojencům při zásadních rozhodnutích. Zelenského návštěva si ale takové otázky nekladla, protože vztahy s USA Ukrajina chápe (jak deklaruje společné prohlášení obou zemí) jako „základní kámen bezpečnosti, demokracie a lidských práv na Ukrajině.“ Naopak, je jasné, že Zelenskij se snažil svou návštěvou připomenout Spojeným státům Ukrajinu jako téma. Jenže celková konstelace nebyla pro Ukrajinu moc příznivá: afghánský debakl, který zpochybnil angažmá USA ve světě, odlišné priority USA a Ukrajiny (pro současnou americkou administrativu není Rusko první na seznamu, takže Ukrajina Washington zajímá právě jen prismatem Ruska) a nakonec velké ambice současného ukrajinského prezidenta, které se ale nesetkávají s realitou v terénu.
Z hlediska předsevzetí či ambicí tak byla Zelenského návštěva ne příliš uspokojující, což se ostatně ukázalo i v domácí politice, když Zelenského kritizoval jeho předchůdce Petro Porošenko. Porošenko přímo řekl, že schůzka nedosáhla cílů. Jistě, Zelenskij dostal svoji audienci, která se oproti plánu protáhla, takže bylo o čem mluvit, dostal i fotogenické záběry z Oválné pracovny po boku Joe Bidena. V mediální stylizaci je Zelenskij profesionál, takže PR úspěch to nepochybně byl. Nicméně v diplomacii to nestačí, jak se záhy ukázalo. USA přislíbily Ukrajině další finanční pomoc, z níž část bude směrovat na armádu (60 milionů dolarů), část na humanitární pomoc (45 milionů dolarů) a nejmenší část na postcovidovou pomoc (12,8 milionů dolarů). Vojenská podpora v rozsahu 60 milionů, která počítá s dalšími protitankovými systémy Javelin pro Ukrajinu, je spíše skromná až symbolická. Zvláště poté, co Zelenskij v Bílém domě sdělil, že Ukrajina potřebuje 22 miliard dolarů jenom na modernizaci Černomořské flotily – a že se chce spolehnout na západní peníze ve formě půjček, aby modernizaci realizovala. Ukrajina ale nic lepšího ani očekávat nemohla v kontextu amerického stažení z Afghánistánu a Bidenova projevu o ukončení americké podpory demokracie silou. Navíc, v USA si ne všichni jsou podporou Ukrajiny tak jisti jako tomu bylo před pár lety. Například v tomto článku je Ukrajina považována ne úplně férově za nové Srbsko 21. století. Srbsko v roce 1914 zatáhlo svého podporovatele, Rusko, do první světové války, která Rusko zničila, připomíná autor.
Ani další deklarované cíle jednání v Bílém domě nepřineslo. Zelenskij a jeho tým měsíce tlačí na změnu normandského formátu, do kterého chtějí integrovat také Spojené státy americké ve snaze dosáhnout změny minských dohod, které Kyjevu nevyhovují. V tomto ohledu k žádnému posunu nedošlo. USA nevidí pro svoje členství důvod, řešení situace na východní Ukrajině vnímají jako problém, kterým se má zabývat Francie a Německo. Navíc Rusko, Francie a Německo nemají na členství USA zájem, protože by zásadně narušilo dynamiku vztahů ve skupině. Dvojka USA a Rusko by vedla k marginalizaci Francie a Německa (o Ukrajině nemluvě). Na normandském formátu se nic nemění. Jinak řečeno, nemá alternativu, což jsou slova, která nedávno zazněla od německé kancléřky i ruského prezidenta. Zelenskyj tohoto cíle nedosáhl.
Neměnná situace zůstává i kolem plynovodu Severní proud 2, který Ukrajina dlouhodobě kritizuje a trvá přitom na roli tranzitní země mezi Ruskem a EU, podobně jako dříve požadovala nekomerční ceny ruského plynu pro svou potřebu. Fakticky se stal plynovod jasným bodem neshod ve vztazích mezi USA a Ukrajinou poté, co se Washington s Berlínem (a Moskvou) dohodl na dokončení plynovodu. USA a Ukrajina se tak sice po jednání obou prezidentů shodly, že plynovod je hrozbou pro evropskou energetickou bezpečnost a je nutná prevence situací, kdy by Rusko mohlo použít plyn jako „geopolitickou zbraň“, nicméně nic z toho na dostavbě plynovodu s faktickým požehnáním USA (a proti deklarovaným zájmům Kyjeva) nemění.
Zelenskému se také nepodařilo od USA získat konkrétní datum ukrajinského vstupu do NATO, což bylo další opakovanou snahou současného prezidenta Ukrajiny. I v tomto případě zazněla pouze neurčitá formulace americké podpory ukrajinských aspirací na členství v NATO a reforem. Podpora ambicí tedy nechybí, nicméně Ukrajina se musí smířit se statusem nečlena, na jehož území fakticky operují jednotky států NATO, aniž by to zemi poskytlo nějaké další záruky. Taková realita má svoje výhody pro USA a NATO, výhody pro Ukrajinu nejsou jasné…
Ukrajinský prezident samozřejmě získal americkou podporu pro demokracii, lidská práva a (věčné) reformy na Ukrajině, a také pro „územní celistvost Ukrajiny“, jenže nic z toho neobsahuje nějakou přelomovou podporu ze strany USA. Odpovídá to ale současným prioritám administrativy Joe Bidena, která se zaměřila především na Čínu a na zvládání domácích problémů, případně klimatickou změnu. V této rovnici prostě Ukrajina nehraje hlavní roli.
Na straně Kyjeva ovšem stále panuje opačný dojem. Jestli Zelenského návštěva ve Washingtonu něco ukázala, je to politováníhodná a až vazalská závislost oficiálního Kyjeva na USA a jejich podpoře, jejíž rizika právě odhalily události v Afghánistánu a také kauza Severní proud 2. Nerovné postavení Kyjeva ilustrovala bizarní situace, ke které došlo 31. srpna 2021 v knihovně v Mount Vernonu, kde se Zelenskij sešel s americkými experty a odbornou veřejností. Při této příležitosti byly prezentovány reformní nápady současného prezidenta. Nejen přítomní Ukrajinci o nich slyšeli vůbec poprvé…