Tři ruské přístavy budou sloužit k tranzitní přepravě zboží, které je pod ruskými sankcemi.
Ruská vláda nově vyčlenila přístavy v Petrohradu, Vladivostoku a Nachodce (přístav Vostočnyj) k tranzitu zboží, které je v Rusku zakázáno v důsledku ruských sankcí. Tranzit sankcionovaného zboží nyní probíhal jen přes železniční přechody – konkrétně Valujki na hranicích s Ukrajinou, Derbent na hranicích s Afghánistánem, Vjazmu na hranicích s Běloruskem a Nižnyj Zaramag na hranici s Jižní Osetií.
V létě roku 2014 Ruská federace zakázala dovozy potravin, ovoce a zeleniny ze zemí EU, z Kanady, USA a Austrálie, v březnu 2020 byl povolen alespoň jejich tranzit pozemní cestou.
Podle oficiálních údajů bylo od začátku tohoto roku přes Rusko převezeno celkem 11 742 tranzitních dodávek, které obsahovaly sankciované zboží, od povolení tranzitu šlo o 20 256 dodávek. Největší díl tranzitu připadá na potraviny, zboží pochází především z Ukrajiny, Polska a z Litvy.
Celkový objem ročního tranzitu zboží mezi Evropou a Asií přes území Ruska odpovídá 960 tisícům TEU (TEU je ekvivalent 20 stop vysokého kontejneru). Z toho činí podíl zboží, pro které v Rusku platí sankce, asi 8,6 %. Otevření přístavů pro tranzit sankcionovaného zboží by mohlo zvýšit objem přepravy o 10 tisíc TEU za rok, odhadují ruští experti. Pro srovnání: objem tranzitu přes Suezský kanál činí zhruba 22 milionů TEU ročně. Část těchto nákladů nyní může cestovat přes Rusko. Ve třech zmíněných ruských přístavech je podle vládních údajů celkový roční objem nákladu vyšší než 150 milionů tun. Přeprava mořskou cestou trvá mezi 30 až 46 dny. Tranzit přes Rusko je o 14 dní kratší a stojí stejně, jako přeprava po moři.
Skutečnost, že tranzit v Rusku zakázaného zboží byl zatím povolen pouze přes železniční přechody, znamenala rozvoj pobaltských přístavů, které náklady převzaly. Odborníci jsou přesvědčeni, že právě tranzit přes ruské přístavy má pro Rusko velký potenciál, zejména když využití elektronických plomb na nákladech umožní lepší kontrolu. Vzniknou též další přepravní příležitosti pro Ruské železniční dráhy. Někteří jsou ale vůči těmto plánům skeptičtí. Například Michail Burmistrov, který je ředitelem Infoline-analitiky, předpokládá, že nedojde k expanzi karga přes Rusko, ale spíš k doplňkovému rozšíření přepravy z Ázerbájdžánu, Mongolska a Jižní Osetie a zvýšení přepravy z Ukrajiny do Číny.
Experti nemají obavy, že by se přepravované zboží mohlo nějak dostat na ruský trh. K tomu docházelo v prvních letech platnosti ruských sankcí například v případě mléčné produkce z EU. Nyní jsou zavedena opatření, díky nimž se na ruský trh se žádné zboží, jehož dovoz je zakázán, nedostane.
Psali jsme: