Dopady vojenské činnosti na životní prostředí se projevují jak v době míru, tak v době války, neboť všechny fáze procesu militarizace společnosti vedou ke zhoršování životního prostředí.
Jak ukázala pandemie Covid-19, ani model národní bezpečnosti založený na bezpečnostním konceptu, ani jeho militarizovaná řešení nemohou vyřešit velké problémy, které lidstvo má a bude mít, vzhledem k tomu, že environmentální krize je v podstatě globální, zatímco bezpečnostní řešení určená k obraně hranic národních států jsou v těchto přeshraničních výzvách k ničemu, uvádí se ve zprávě Centra Delás s názvem „Militarism and Environmental Crisis“.
Potřebujeme méně vojáků, méně vojenských letadel a zbraní a místo toho potřebujeme více lékařů, více nemocnic, zelenou energii a řešení, která uspokojí potřeby a zaručí práva všech lidí.
Je načase zamyslet se nad tím, že vojenské výdaje pohlcují velké množství veřejných zdrojů a poskytují falešnou představu bezpečnosti, která nemá nic společného s potřebami většiny obyvatel a s právem na přístup ke zdravotní péči, vzdělání, energetické spravedlnosti, bydlení a kvalitě života, což by vyžadovalo udržitelná a ekologická řešení. Vojenský systém je také jedním z hlavních přispěvatelů k emisím a globálnímu oteplování.
Pro lidi a planetu jsou zapotřebí konstruktivní řešení, nikoli destruktivní „řešení“ založená na vnucování, omezování práv, násilí a ozbrojených konfliktech. Je proto načase požadovat změnu priorit a přesun zdrojů, a to převedením prostředků z vojenského rozpočtu do položek souvisejících s budováním nových bezpečnostních systémů sloužících všem lidem.
Čína, Velká Británie, Španělsko, Izrael, Itálie, Nizozemsko, Jižní Korea, Ukrajina, Švýcarsko, Turecko, Švédsko, Kanada, Norsko, Spojené arabské emiráty, Česká republika, Bělorusko, Austrálie, Saúdská Arábie a Japonsko tvoří něco přes třetinu světové populace (35,48 %), ale vyrábějí a vyvážejí prakticky všechny zbraně vyrobené na světě, zbraně, které nakonec vyvolávají konflikty a zabíjejí lidi, zejména v zemích nejvíce postižených změnou klimatu.
Zhoršování životního prostředí vede k nedostatku zdrojů, což vyvolává větší konfrontace mezi skupinami obyvatel, a tím zvyšuje možnost vypuknutí ozbrojených konfliktů.
Zahrnutí změny klimatu jako relevantního faktoru do strategických plánů NATO je indikátorem militarizace klimatu a ukazuje, že se ve skutečnosti jedná o příležitost, jak ospravedlnit zvyšování vojenských výdajů, strategii jaderného odstrašování a operace spojenecké armády.
Nedávné dokumenty bezpečnostní politiky Španělska, Spojených států, Evropské unie a NATO poukazují na změnu klimatu jako na významný bezpečnostní prvek, jako na „faktor zvyšující riziko“ nebo „násobitel hrozeb“. Přístup ke změně klimatu jako k bezpečnostní otázce však s sebou nese jasné riziko: militarizaci.
Ekologická degradace je nedílnou součástí procesů militarizace. S rostoucími vojenskými výdaji se očekává, že se budou zvyšovat i dopady vojenské činnosti na životní prostředí.
Všechny fáze vojenského ekonomického cyklu jsou spojeny s konkrétními škodami na životním prostředí, od spotřeby energie a zdrojů nezbytných pro běžnou vojenskou činnost, přes testování a výrobu zbraní a jejich přepravu, až po obnovu po skončení konfliktu, a dokonce i znečištění způsobené toxickým odpadem, odlesňováním, ztrátou životního prostředí a ekosystémů v důsledku militarizace a ozbrojených konfliktů.
Nejvýznamnějšími zdroji emisí skleníkových plynů v souvislosti s vojenským sektorem jsou emise z vojenských zařízení a činností, které přímo nesouvisejí s válkou, emise související s válkou v rámci nepředvídaných operací v zahraničí, emise z vojenského průmyslu a emise vznikající při útocích a ropných cílech.
Ekologický přechod nutně vyžaduje odzbrojovací a demilitarizační procesy: snížení světových vojenských výdajů, přeměnu zbrojního průmyslu na průmysl obnovitelné energie a likvidaci jaderného arzenálu.
V kontextu klimatické transformace nebude bezpečnost možná bez klimatické spravedlnosti. V tomto smyslu musí návrhy ekologické transformace nutně zahrnovat důkladnou studii současných vojenských výdajů, výroby a obchodu se zbraněmi a priorit přerozdělování rozpočtových výdajů zemí, aby se přešlo od přístupů založených na konceptu vojenské národní bezpečnosti k přístupu založenému na potřebách a sociálních právech všech lidí.
Stejně jako dlouhodobá bezpečnost nemůže existovat bez sociální spravedlnosti, musí být i lidská bezpečnost v centru pozornosti.
Militarismus jako nástroj k udržení určitého ekonomického modelu
Privilegia založená na drancování zdrojů lze však udržet pouze násilím a použitím vojenské síly. A to vše se táhne dlouhou dobu. Ekonom Joseph E. Stiglitz vysvětluje, že je to právě moc, a často vojenská moc, která v minulosti sloužila k udržování nerovností. Militarismus je nástrojem k udržení určitého ekonomického modelu. Stejně jako měli dobyvatelé právo vytěžit z podmaněných co nejvíce, využívají toho ti, kdo jsou u moci, k posílení svých ekonomických a politických pozic nebo alespoň k jejich udržení.
Moc a způsob života na Severu potřebují fosilní a nerostné zdroje nejen k udržení svých privilegií, ale také k dalšímu živení ekonomiky, která má neustále růst. Ale vzhledem k tomu, že zdroje planety jsou omezené, může ekonomický systém růst pouze tehdy, pokud se nerovnosti zvětšují a privilegia některých jsou udržována stále větším počtem „postradatelných“ lidí.
Těžba surovin vede k drancování mnoha oblastí globálního Jihu a vývoz zbraní a militarizovaná řešení podporují ozbrojené konflikty. To vše vytváří emise, zvyšuje skleníkový efekt, otepluje planetu a vytváří, zejména v zemích Jihu, situace klimatické a ekologické nouze, které zvyšují počet klimatických uprchlíků. Moc korporací, emise, zbraně. Vše je propojeno, aby se zajistila privilegia a životní styl na globálním Severu.
Objevuje se však stále více kritických hlasů, a to jak ze strany občanské společnosti, tak ze strany odborníků. Jeremy Rifkin se například domnívá, že ropná civilizace se podle dobře zdokumentovaných předpovědí zhroutí v průběhu příštího desetiletí uprostřed těžké globální krize, která svrhne všechny mocné, kteří nedokázali včas rozpoznat změny.
V tomto scénáři bychom si měli položit otázku, a to i z pohledu úzce spojeného s ekonomickou vizí Západu, zda má ještě smysl vojensky a tvrdě bránit současné systémy těžby a přepravy ropy, když se zdá, že jejich dny jsou sečteny. Na druhou stranu se Jason Hickel z ekologického a ekonomického hlediska domnívá, že současný ekologický úpadek je téměř výhradně způsoben nadměrnou spotřebou bohatých zemí a že ve světě jako celku je jedinou možností záměrný degrowth, aby bylo dosaženo planetární ekologické rovnováhy.
Degrowth, který podle Hickela neznamená chudobu, protože je podle něj dokonale možné snížit spotřebu zdrojů a zároveň zvýšit to, co je skutečně důležité: lidské štěstí, blahobyt, vzdělání, zdraví a dlouhověkost.
Psali jsme:
- Přítomnost války či konfliktů na celém světě je rozsáhlá
- Změna klimatu ztěžuje vojákům plnění jejich úkolů, stěžuje si NATO
- Klimatická změna posiluje konflikty
- Změna klimatu podporuje teror a násilí
- Přinese nedostatek vody v budoucnu války?
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.