Až se dojásá…

Úspěch koalice SPOLU a STANU spojený s totálním debaklem Pirátů, doplněný o relativní prohru hnutí ANO a odchod levicových stran ze Sněmovny vyvolal u některých skupin nadšené hýkání, píše Ilona Švihlíková. Jedná se zejména o novináře (98 % z nich pravicových) a pak také u naší kulturní fronty. Nějakou dobu jistě budeme číst o „historickém vítězství“, radosti nad destrukcí levice atd.

Emoční projevy k volbám patří a triumfalismus pravice není koneckonců také nic nového. Trochu to ovšem připomíná vítězné tažení americké koalice v Afghánistánu, či Iráku – rozbombardovat nějakou zemi a vojensky obsadit USA bezesporu umí, ale skutečně úspěšně vládnout, to je věc velmi odlišná.

Myslím, že se o tom přesvědčíme i u pravicové koalice, která s velkou pravděpodobností bude vládnout (a Piráty k tomu nebude potřebovat). Připomenu, že program stran SPOLU je nerealistický v mnoha oblastech, nemluvě o tom, že cudně mlčí o skutečnosti, že tři strany v koalici obsažené hlasovaly odlišně u tak klíčového zákona jako bylo zrušení superhrubé mzdy na konci minulého roku.

Koalice čtyř, případně pěti stran (pokud se Piráti rozhodnou za křeslo ve vládě prodat svou i zbytek naděje své budoucnosti) bude čelit kombinaci velice závažných problémů.

Problém veřejných financí se strukturálním deficitem kolem 200 mld. Kč ročně rozhodně není možné vyřešit propuštěním 13 % státních úředníků (ani všech úředníků, když na to přijde). Očekávám, že koalice začne postupně tváří v tvář realitě blekotat cosi o tom, že „Babiš předal zemi v horším stavu, než si mysleli“ a začne tradiční pravicový kolotoč. Zvyšování DPH/spotřební daně nemilosrdně spolu s inflačními tlaky zabrzdí spotřebu a dostane ekonomiku do recese. Ale ani to nebude stačit, protože 200 mld. Kč je obrovská částka. Buď na masivnější snižování schodku koalice rezignuje, nebo (což považuji za pravděpodobnější, neboť triumfem opilá pravice nemá smysl pro míru a proporce) půjde na škrty, od důchodu, po privatizaci posledních části veřejného majetku, k privatizaci zdravotnictví atd.

K tomu doplňme kontext razantního zvyšování cen energií a cen komodit celkově (přičemž nyní nerozebírám, do jaké míry je to dáno Green dealem a do jaké míry působí další faktory ovlivňující komoditní supercyklus). Nákladovou inflací se, jak již bylo deklarováno (a koalici Spolu to nadchlo), zabývá ČNB, která razantně zvyšuje úrokové sazby. Nyní si bude moci koalice Spolu okusit (a bohužel my s ní), jaké je to provádět fiskální restrikci spolu s monetární (kolik lidí nezvládne platit hypotéky?). Dodejme, že takové restriktivní makroekonomické prostředí vyžaduje i značný um z hlediska řízení státního dluhu. Úvahy o některých personáliích na ministerstvu financí, které neovládají základní počty, pak z toho hlediska působí tragikomicky.

Ale ani to není všechno. V kampani se vše točilo kolem Babiše, ale svět kolem nás se mění a netočí se kolem jedné figury. Spíše kolem konce globalizace, jak jsme ji znali. Nejen nedostatek čipů (který je ale pro českou ekonomiku klíčový) odhaluje rizika strategické závislosti, možný propad české ekonomiky nejen z hlediska čísel, ale i vedle Green dealu, další restrukturalizační tlak, který vůbec nemáme pod kontrolou. Koalice Spolu a STAN nejspíš ani netuší, co se ve světové ekonomice děje (a od „herců“ se to věru nedozví), a i kdyby, jako „echtovní“ pravice bude mít jeden recept, který používá už třicet let – soutěžit lácí, což bude znamenat tlak na pokles mezd (nominálně i reálně), oslabení odborů a destrukci zákoníku práce.

Nevíme v tuto chvíli, kdy se koalice dostane k moci (já osobně na místě prezidenta bych to rozhodně neoddalovala). Čím dříve to bude, tím dříve se můžeme těšit na „balíčky“ (pamatujete na druhou polovinu 90. let?). Budou protesty?

Připomenu, že propadl neskutečný jeden milion hlasů. Drtivá většina těchto hlasů je levicová…

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.