Jaroslav Bašta komentuje poněkud “clintonovský” začátek české předvolební kampaně, který začal demisí vlády a pokračoval zatýkáním členů ČSSD a zveřejněním odposlechů ohledně ministra financí a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše.
Právě uplynulý týden proběhl ve znamení zvláštních shod okolností. Nejprve 2. 5. bylo ve Sbírce zákonů publikováno rozhodnutí Prezidenta republiky o vypsání voleb do Poslanecké sněmovny PČR, čímž oficiálně začala předvolební kampaň. Velmi originálně do ní vstoupil předseda vlády Bohuslav Sobotka, který tentýž den ohlásil demisi svou a své vlády. Zdůvodnil to marnou snahou odvolat ministra financí Andreje Babiše. Den poté médii proběhla zpráva, že policie spolu s vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou provedla razii na Ministerstvu školství, tělovýchovy a sportu, na pražském Magistrátě, Unii sportu a FAČR.
První informace hovořily především o dvou významných členech ČSSD – Karlu Březinovi a Miroslavovi Janstovi, kteří na rozdíl od Miroslava Pelty a Simony Kratochvílové nakonec obviněni nebyli. Důvodem poněkud spektakulárního zásahu protikorupční policie byly dotace pro sport. Důvodné podezření policie získala z telefonních odposlechů. Nu, a jak už se u nás stalo zvykem, kdosi vyhodnotil policejní akci jako útok hnutí ANO na sociální demokracii a další den zpravodajství médií obohatil další odposlech, tentokrát o Andreji Babišovi a jeho údajném úkolování jím vlastněných médií.
Okamžitě se rozeběhl obvyklý kolotoč obvinění, protiobvinění, trestních oznámení, návrhů na parlamentní vyšetřování, spekulací, komentářů. Dobrat se za tohoto stavu věcí alespoň přibližného vysvětlení toho, co se ve skutečnosti událo, je prakticky nemožné. Mnohé sice naznačuje profesionálně prováděná eliminace rizik a krizový management, jak ze strany novin, tak jejich majitele a semknutost politického hnutí ANO, ale kromě pocitu, že nám určitě neříkají vše o tom, co se událo, z toho vyvozovat nelze.
Proto považuji za jediný možný závěr z takto se rozbíhající aféry konstatování, že letošní předvolební kampaň bude vesměs v americkém stylu skandalizace, tahání kostlivců ze šaten a skříní. Obě strany mají nepochybně tamní odborné poradce a někteří z nich radili Hillary Clintonové. Ve Francii to bylo podobné. Určitě se dozvíme spoustu věcí, které snad ani vědět nechceme. Třeba to, že tu určitě dávno nemáme demokracii, možná ani tu často skloňovanou oligarchii, ale systém, který lze charakterizovat jako fízlokracii médií hlavního proudu a jejich loutkovodičů. A že jsme zase zapadli o něco hlouběji do totalitní žumpy.
Ilustrační obrázek: Autor: ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=52145365