Neděle patří na !A jazzu a pravidelnému pořadu Jana Schneidera věnovanému právě jazzové muzice. V už 150tém pokračování na čtenáře čekají tři kompozice – Blues dans le blues, Kofi a Roi.
V dnešní rozervané době jistě oceníte léčbu klarinetem Sidney Becheta ve skladbě Blues dans le blues, která je již řádně omšelá, ale právě těmi léty se osvědčila a stále funguje jako zázračný lék.
Skladba trumpetisty Donalda Byrda Kofi představuje to, co miluji na takzvaném „latin jazzu“ – a je to dáno především tím nádherně modulovaným kontrabasem, jak ho uměl zahrát velmistr Ron Carter. Nad jemným, avšak úžasně dynamicky strukturovaným „spodkem“ (kterému dává nádherný puls bubeník Airto Moreira) tak vzniká nesmírně inspirativní prostor pro sóla. A to je příležitost pro flétnu (Lew Tabackin), tenorsaxofon (Frank Foster) a autorovu trumpetu, to vše za decentního doprovodu pianisty Duke Pearsona.
Sešli se tři pánové někde na pláži, Zohar Fresco, Giorgis Manolakis a Miles Jay, a zahráli skladbu Ροή “Roi“, v níž předvedli úžasnou intuitivní souhru. Úžasný je okamžik, když se po odehrání tématu najednou před hráči otevře volný prostor a posluchači mají možnost zažít mystický zázrak tvoření … přiznám ale, že jako bubeník mám ze Zohara Fresca chandru: to, co on dokáže zahrát na malou tamburínku, lze těžko zahrát i na velkou bubenickou soupravu … ta jeho technika je prostě dokonalá, a ty jeho nápady skvostné!