Cornelia Hildebrantová rozebrala hlavní body německého koaličního dokumentu, který odráží stranické zájmy i společenské nálady v SRN, kde si lidé stejnou měrou přejí změnu a stabilitu.
Vytvoření „semaforové“ koalice v Německu se může opírat o široký společenský konsenzus přesahující všechny tři strany. Konzultační dokument vypadá ekologičtěji a sociálněji než předchozí politika, ale zároveň se neodchyluje od logiky neoliberalismu.
Výrazná většina v Německu by uvítala stejnou měrou změny a stabilitu. Lidem je jasné, že s ohledem na klimatickou krizi je třeba provést změny a zejména investovat do potřebné rekonstrukce. Za důležité je samozřejmě považováno nové posílení sociální soudržnosti. Ale to vše se smyslem pro přiměřenost a rozvahu. To je přesně to, co Olaf Scholz představuje jako osoba, jako nový kancléř a garant politiky pevné ruky typu Angely Merkelové. Téměř 60 % Němců proto podporuje „semaforovou koalici“ (nazývanou tak kvůli červeno-zeleno-žlutým barvám sociálních demokratů/SPD, Zelených/Grüne a liberálů/FDP), přičemž 76 % podporuje jako kancléře Olafa Scholze.
Základy
Program, jak je obsažen ve dvanáctistránkovém konzultačním dokumentu, vypadá ekologičtěji a sociálněji než předchozí politika. Zároveň se ale neodchyluje od logiky neoliberalismu. Skutečná ústřední linie konfliktu je v konzultačním dokumentu vidět v nevyřešeném rozporu mezi velkými investičními iniciativami – mezi posílením systémů veřejné péče, rozšířením výzkumu a vývoje, rozsáhlým plánem výstavby bytů, zvýšením minimální mzdy a zachováním statu quo pro důchody na jedné straně a odmítáním daní a zavedení daně z bohatství spolu se zachováním požadavku vyrovnaného rozpočtu na straně druhé. Museli bychom se také ptát, zda cenou za zvýšení mezd a udržení úrovně důchodů je flexibilně upravená pracovní doba, což by mohlo jít nad rámec pravidel kolektivního vyjednávání, a přijetí kapitálově financovaných státních důchodů. To, zda kromě toho existuje také konflikt v oblasti zahraniční politiky, je stále otevřenou otázkou vzhledem k evropské a globální odpovědnosti Německa (v úzké spolupráci s Francií) za lepší vybavení Bundeswehru a spolupráci, která má být posílena mezi národními a evropskými armádami, za rozvoj německé bezpečnostní strategie a za ohlášenou odzbrojovací iniciativu.
K tomu všemu je konzultační dokument vágní. Jeho kritika ze strany sociálních hnutí a samozřejmě také Die LINKEje proto naléhavě nutná. Obvinění sociálních demokratů a Zelených, že nejednají konzistentněji sociálně, udržitelně a klimaticky ochranářsky, však nebude stačit k zahájení skutečné změny směřování politiky. Naopak, soustředění konzultačního dokumentu na některá sociální zlepšení, jako je zvýšení minimální mzdy na 12 eur nebo obhajoba důchodů, jakož i soustředění se na výstavbu bytového domu se 400 tisíci byty včetně 100 tisíc dotovaných bytových jednotek, pomůže sociálním demokratům prosadit se jako strana, která je schopna realizovat sociální spravedlnost za ztížených podmínek. Jako doplněk se Zelení – kteří jsou otevření sociálním otázkám – budou prezentovat jako vhodná strana proti změně klimatu a ničení životního prostředí, která je životaschopná i pro každodenní život. Strana Die LINKE jako strana sociální spravedlnosti a sociálně-ekologické transformace to musí brát vážně.
Co to konkrétně znamená?
Pořadí deseti ústředních témat, jejich konkretizace a váha jsou významné. Dokument začíná 1) modernizací státu, 2) ochranou klimatu, 3) prací, 4) sociálním zabezpečením, 5) dětmi, rodinou a vzděláváním, 6) hospodářskou politikou, 7) výstavbou, 8) svobodou a demokracií, 9) rozpočtem a končí 10) zodpovědností Německa v Evropě a ve světě. Kontroverzní témata byla zjevně zařazena na konec a řešena prostřednictvím formulací, které by v případě nutnosti umožnily jejich různou interpretaci nebo umožnily prostor pro neshody, aniž by vyvolaly spory ještě před začátkem koaličních jednání.
Podrobný konzultační dokument
Modernizace státu a správy: Sem patří mimo jiné posílení veřejných služeb, zejména ve venkovských oblastech. Zahrnuje dobrý život s prací, internetem, dobrou dopravou a nákupy.
Ochrana klimatu: rozumí se pod ní „sociálně-ekologické tržní hospodářství“ a zahrnuje ekologickou bytovou výstavbu nebo rekonstrukci, alternativní a obnovitelnou energii, ukončení těžby uhlí do roku 2030, solární střechy jako povinné pro novou výstavbu, 2 % ploch pro větrnou energii a vytvoření fondu nebo nadace pro adaptační a kompenzační opatření. Dále má být reformován zákon o obnovitelných zdrojích energie (EEG) a program EU Fitfor55. Jak se to má udělat, zůstává otevřené.
Zaměření na „respekt a změna pro práci“ je na začátku vysvětleno klíčovými slovy „bezpečnost“ a „učení“ (pro probíhající změny). Tradiční sociální partnerství má pokračovat. Zavést se má minimální mzda 12 eur. Soustředění zároveň zahrnuje flexibilizované modely trhu práce s omezenou možností odchýlit se od právních pravidel, pokud jde o denní pracovní dobu, pokud s tím odborová či podniková rada souhlasí. Což je pravidlo, které s ohledem na klesající podíl dohod o kolektivním vyjednávání ve východoněmeckých spolkových zemích znamená spory na úrovni podniků, pokud se k tomu vůbec dostane. Nově mají být upraveny minimální pracovní místa (příjmy nižší než 450 eur měsíčně) a střední pracovní místa (příjmy vyšší než 450 a nižší než 1300 měsíčně). To znamená, že v případě minibrigád je to minimálně 10 hodin týdně za minimální mzdu. To, co je zde zmiňováno, se rovná konsolidaci nejistých pracovních podmínek, a to tím spíše, že příjem občana (přejmenovaná varianta Hartz IV – viz další bod o sociálním zabezpečení) naznačuje tento druh orientace.
Vytvoření sociálního zabezpečení způsobem vstřícným k občanům, ale bez toho, abyste se vzdali logiky, která mu dosud vládla: Je třeba zachovat aktivující sociální stát, který v případě potřeby může jednat prostřednictvím sankcí. Jaké budiu ve skutečnosti rozdíly mezi Hartzem IV, který dosud platil, a budoucím občanským příjmem vyplyne z koaličních jednání. Dosud se zdá, že to znamená (v každém případě již) zvýšený „Schonvermögen“ (množství peněz, na které má oprávněný nárok v rámci Hartz IV), které se nezapočítává, a rozšíření skupiny příjemců s využitím zkušeností s covidovou pomocí a zvýšení úrovně doplňkových příjmů. Nicméně logika, která až dosud převládala, je zachována.
Výše důchodu má být přesto zajištěna ve výši 48 % předchozího příjmu. Navíc se nemá zvyšovat důchodový věk. Pokrytí zákonných a soukromých důchodů zůstane zachováno. Novinkou je zavedení kapitálově financovaných státních důchodů. Ústředním bodem zůstává státní podpora důchodového zabezpečení založeného na soukromých fondech, přestože předchozí produkt („Riester Penzion“) neuspěl.
V poskytování péče nejsou v dohledu žádné skutečné změny. Problém nedostatku ošetřovatelského personálu má být vyřešen zahraničním náborem. Přesto však mají existovat jednotné standardy přidělování personálu na úrovni celé federace. Otázkou je, na jaké úrovni bude dohoda možná, vezmeme-li v úvahu, že v důsledku pandemie si nemocnice nahromadily zjevně přemrštěné hory dluhů a vystavují se riziku, že budou – jak už v roce 2019 navrhl neoliberální think tank Bertelmanns Stiftung – uzavřeny nebo privatizovány.
V soukromém a státním zdravotním pojištění se nepředpokládá žádná změna.
„Příležitosti pro děti, silné rodiny a nejlepší vzdělání“ vyžadují celoživotní vzdělávání, což je téma, které se již pod hlavičkou tématu práce ujalo. Novinkou je sloučení rozpočtů na základní pojištění dětí a po krachu v roce 2021 zakotvení práv dětí do základního zákona. Dále je třeba reformovat pravidla BAFöG (spolkový zákon o pomoci při vzdělávání) a víc děti řadit nezávisle na příjmech rodičů.
Hospodářská politika: Konkurenceschopnost německého hospodářství bude dodržena a rozpočet na výzkum a vývoj má být zvýšen na 3,5 % HDP. Volný obchod by měl být založen na pravidlech a měl by být posilován na základě spravedlivých sociálních, ekologických a lidskoprávních standardů. Zároveň se Německo prohlašuje za zastánce německé a evropské obchodní politiky namířené proti protekcionismu a nekalým obchodním praktikám. Co to konkrétně znamená, se teprve uvidí. V dokumentu se také uvádí, že evropský domácí trh a evropské soutěžní právo mají být posíleny tváří v tvář nekalým konkurenčním praktikám autoritářských režimů.
Výstavba a bydlení: toto nové zaměření semaforové vlády vyplývá z tlaku hnutí proti zvyšování nájemného a gentrifikaci (lokální sociálně-kulturní změny, které jsou důsledkem toho, když bohatší lidé nakupují nemovitosti k bydlení v dosud méně prosperujících společenstvích) a vrací se k úspěšnému berlínskému referendu o vyvlastnění nadnárodních bytových podniků (například Deutsche Wohnen). Dalo by se říci, že téma bydlení bylo straně Die LINKE de facto „vyvlastněno“. Má-li se podle současných plánů ročně postavit 400 tisíc nových bytů, z nichž 100 tisíc mají být dotované bytové jednotky, bude to považováno za sociálně demokratický úspěch. Opatření na ochranu nájemného však budou platit méně. Ty je sice třeba přezkoumat, ale strop nájemného se zavádět nemá.
Svoboda a bezpečnost – rovnost a rozmanitost v demokracii: Tato klíčová slova zahrnují libertariánský balík myšlenek, které do značné míry schvalují i levicově zelení voliči. Součástí je moderní zákon o občanství, moderní imigrační zákon, doplněný bodovým systémem pro získávání zahraničních kvalifikovaných pracovníků. Kromě toho zahrnuje hodnocení státních zásahových pravomocí a jejich přeorientování. V této části je jasná pozice proti antisemitismu, rasismu, pravicovému extremismu, anti-islamismu, proti podivným politikám, ale také hranice stanovená na levici, proti levicovému extremismu. Podle dokumentu je třeba podporovat právo na sebeurčení a také finanční nezávislost žen. A to navíc zahrnuje zajištění rozmanitosti a svobody kultury, jakož i volebního práva od 16 let.
Vyjádření k rozpočtu byla až dosud velmi vágní, takže vzhledem k plánované investiční ofenzivě, výstavbě nových bytů, zavedení minimální mzdy, zachování výše důchodů, ale také zachování požadavku vyrovnaných rozpočtů vyvstává otázka, jak je možné v rámci vyrovnaných rozpočtů a bez zvyšování daní vůbec investovat? Nemluvě o tom, že nemá existovat daň z majetku. Na to bude muset odpovědět koaliční dohoda.
„Odpovědnost Německa za Evropu a svět“: Jedná se o poslední komplex otázek v konzultačním dokumentu a zůstává velmi vágní. Nejprve se tvrdí, že Německo nese globální odpovědnost a tato odpovědnost spočívá v posílení Evropské unie, aby dostála této odpovědnosti. Německo proto prohloubí svou evropskou orientaci. Dokument proto uvádí, že zahraniční, bezpečnostní a rozvojová politika musí být budována hodnotově a evropštěji a že je třeba zvýšit strategickou suverenitu Evropy. Konkrétně řečeno: „Německé zájmy budeme definovat s ohledem na evropské zájmy. Chceme provádět aktivní evropskou politiku po vzoru silnějšího německo-francouzského partnerství a v úzké spolupráci s Výmarským trojúhelníkem.“ List tím zdůrazňuje – nehledě na všechny současné konfrontace – zvláštní vztah Němců k Francii a Polsku.
Formulace v dokumentu o silnější spolupráci mezi národními evropskými armádami odpovídá Macronovu návrhu, v němž by se změněná role Německa jako nejsilnější politické síly v Evropě měla odrazit také v jeho roli nejsilnější vojenské síly. Německé rozmístění v Afghánistánu má posoudit vyšetřovací komise; další zahraniční rozmístění Bundeswehru se však v zásadě udržuje a zároveň modernizuje jeho vybavení.
Strany semaforu zároveň chtějí předložit národní bezpečnostní strategii pro Německo a předložit iniciativu pro odzbrojení, v níž má Německo hrát vedoucí úlohu při posilování mezinárodních iniciativ v oblasti odzbrojení a dohod o nešíření jaderných zbraní.
Pakt o stabilitě a růstu prý prokázal svou flexibilitu. Proto by měl být na tomto základě zajištěn růst, zachována udržitelnost dluhu a měla by být přijata opatření pro udržitelné investice šetrné ke klimatu. Je třeba podpořit Zelenou dohodu, jejíž provádění musí být rozpracováno v koaličních jednáních.
Závěr: Co to znamená pro Die LINKE?
Ať už se na konci koaličních jednání objeví cokoliv, bude to vykreslovat současný stav politické rovnováhy sil v Německu a zároveň to bude odrážet dopady politického tlaku vyvíjeného hnutími či občanskými iniciativami a v neposlední řadě i nepodceňovaný vliv hospodářských, finančních a pojišťovacích lobby i zaměstnavatelských svazů. Jedno je však jasné už teď – tento semafor chtějí sociální demokraté, Zelení i liberálové; v sázce je nyní cena, kterou musí zaplatit každá strana.
Ohlášený vládní program se zdá ekologičtější a sociálnější, aniž by se rozcházel s dosavadními postupy či logikou. Modernita, digitalizace a technologický pokrok obecně jsou prezentovány jako hnací síla společenských výzev.
Kritika koaličního dokumentu ze strany Die LINKE a obvinění, že není trvale udržitelnější, klimaticky šetrnější a sociálnější, nebudou stačit. Naopak, soustředění se na některá sociální zlepšení, jako jsou mzdy, nebo obhajoba statu quo v oblasti důchodů a program výstavby bytů způsobí, že právě sociální demokraté budou za obtížných podmínek znovu uznáváni jako strana sociální spravedlnosti. Die LINKE to musí brát vážně. Musí se přizpůsobit situaci, v níž sociální demokraté a Zelení, z jakýchkoliv důvodů, uskutečňují sociálně-ekologické sbližování svých politik, čímž se mění místo radikální levice v Německu.
Die LINKE musí být schopna rozvinout a představit věrohodně vlastní alternativní narativ, svou společenskou vizi, společně s lidmi na místní úrovni a ve společenských hnutích a iniciativách. K tomu nestačí být pouze silný a aktivní ve městech a formulovat politické programy z městského hlediska. Die LINKE musí být ukotvena a znovu se stát viditelnější a účinnější jak ve městě, tak na venkově, a tedy v místních čtvrtích, v každodenním životě.
Článek publikujeme ve spolupráci s transform!europe.