Věra Beranová recenzuje novou výstavu Galerie moderního umění v Hradci Králové, která hledá odpověď na zásadní otázku: Co je vlastně umění?
Tímto poutavým názvem představuje Galerie moderního umění v Hradci Králové výstavu, která zaslouženě budí odbornou i laickou pozornost. Snaží se odpovědět na jednu prostou, avšak naprosto kardinální, otázku: Co je to umění? Kde je hledat? Každopádně na obě otázky můžeme najít mnoho odpovědí. Možná, že ty podstatné se nebudou vztahovat na tradiční odpovědi týkající se formy, či obsahu, ale že ty odpovědi budou mnohem více souviset s naším současným světem, s naší aktuální společenskou situací… Stručně by se dalo odpovědět. Jedná se o otázky hodnot, v tom nejširším slova smyslu, tedy i hodnot umění, uměleckých děl. Současné debaty o rozvolněnosti hodnot, hodnotových soudů, jsou jen slabou charakteristikou dnešního stavu. Možná výstižněji bychom mohli napsat, že se jedná o absenci hodnot, či vznik „hodnot“ jiných, které jsou ve své většině v prudkém rozporu k hodnotám tradičním, existujícím v našich kulturách po tisíciletí. Pro názornost si stačí jen přeříkat desatero, které se (bez toho, aniž by bylo spojeno ortodoxně s Biblí) svým způsobem odrazilo, a snad částečně i odráží, v každodenním životě mnoha generací. Jistě se v desateru nepíše o hodnotách estetických, či uměleckých, ale upřímně řečeno, v našem současném umění vlastně ve své podstatě o tyto hodnoty už vůbec nejde. Naše současná umělecká scéna je ve velké míře ovlivňovaná něčím naprosto jiným, i přes ojedinělé snahy se k těmto hodnotám dopátrat a snažit se je prosadit, uplatnit.
Galerie moderního umění v Hradci Králové si tedy položila právě v této souvislosti nesnadnou otázku, když svou současnou výstavu nazvala Umění napodobit umění, co je vlastně umělecké dílo, kde a v čem je jeho hodnota? V rámci našich úvah o hodnotě uměleckého díla se můžeme dostat poněkud na scestí. Svým způsobem se nám do toho plete hodnota, která bývá často posunuta na druhou kolej a tím je hodnota zážitků, náš konkrétní vjem, který vůbec nemusí být podmíněn vědomím autentičnosti, či neautentičnosti uměleckého díla, tedy originálu, nebo kopie-falza. Tato skutečnost je dnes podpořena také úrovní reprodukční techniky. Tedy konkrétně: stejný zážitek, stejnou hodnotu uměleckou i estetickou má pro mě zdařilá kopie. Na straně druhé, pro obchodníka s obrazy má hodnotu nulovou. Tedy jak je to s tím napodobováním?
Výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové poukazuje na různé varianty tohoto napodobování. Vlastně předkládá před návštěvníka tradiční umělecký zážitek, spojený s celou řadou otázek týkajících se vystavených padělků, falz, jako například: Jak je to krásně namalované, jako pravé? Mám doma taky padělek, jak to poznám? Kdo to pozná?
Ti, kteří se obklopují uměním, především z ekonomického hlediska, jsou dezorientováni, pohoršeni a ptají se: kdo mi nahradí ztráty? Odpověď na to, jaký je rozdíl mezi těmi originály a falzy, je také v tom, že kdyby byla vystavená díla pravá, tedy vyšplhala by se tržní hodnota ke čtvrt miliardě korun. Bohužel výstava neprezentuje pravá díla, ale bohudík umělecký zážitek může být v podstatě nevyčíslitelný. To je tedy jistý paradox originálu a falza. Z hlediska estetického (či uměleckého) je vnímání i hodnocení uměleckého díla totožné s vnímáním falza a je také podmíněno našim poznáním. Vzpomeňme na půvabnou scénu z Fričova Císařova pekaře, když se císař v podání Jana Wericha v čele svých dvořanů rozhoduje, kterou z celého tuctu portrétů Mony Lisy od Leonarda da Vinciho si má ponechat!
Výstava potrvá do 27. února 2022.