Adriano Campos píše o tom, jak předčasné parlamentní volby v Portugalsku rozkrývají celou řadu politických sporů na levici.
Portugalský prezident Marcelo Rebelo de Sousa svolal bleskové parlamentní volby, které se budou konat 30. ledna 2022, poté, co dne 27. října ztratila vláda Antónia Costy (Socialistická strana/PS) podporu, když jí podpořili pouze její vlastní socialističtí poslanci. O pozadí se dočtete v tomto článku.
Na konci roku 2015 vyústily parlamentní volby v nebývalý scénář portugalské politiky. Pravicová koalice, která čtyři roky uplatňovala úsporný program tzv. Trojky (označuje se tak Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond jako tři instituce, které rozhodovaly o podobě „bailoutu“ Portugalska, Řecka a dalších zemí v době dluhové krize: pozn.překladatele), v čele s Pedrem Passosem Coelhem (PSD) a Paulem Portasem (CDS-PP), představovala sílu s největším počtem hlasů, když dosáhla 37% podpory voličů a 102 křesel v národním parlamentu. Socialistická strana (PS) s 32 %, Levý blok (10,2 %) a Portugalská komunistická strana (PCP/PEV) [1] s 8,2 % získaly dohromady 122 křesel. Rukou tehdejšího prezidenta Cavaca Silvy sestavila pravice vládu, aby krátce nato utrpěla vyslovení nedůvěry, čímž se otevřela cesta vládě socialistické strany vedené Antóniem Costou. Vznikla tzv. „Geringonça“ (česky příliš složitá mašinka nebo strojek – pozn. překladatele).
Po čtyři roky (2015-2019) vládla Socialistická strana s parlamentní podporou Levicového bloku (Bloco de Esquerda) a PCP a s účastí těchto dvou stran ve vládě. Během volební kampaně národní koordinátorka Levicového bloku Catarina Martinsová vyzvala Antónia Costu, který se jako premiér prezentoval nejpravicovějším programem v historii PS, že v případě, že by socialisté upustili od zjednodušení propouštění z práce, snížení příspěvku zaměstnavatele na sociální zabezpečení a snížení důchodů o 1,6 miliardy eur [2] byla by cesta k dialogu mezi oběma stranami otevřená. António Costa, donucen milionem hlasů pro levicové strany a s pravicí v menšině, podepsal dvě samostatné dohody s Levicovým blokem a PCP, které počítaly s rozsáhlým seznamem opatření počínaje blokování nových privatizací a konče navrácením příjmů odebraných Trojkou, včetně zvýšení minimální mzdy a posílení sociálních dávek. PCP vždy odmítala tripartitní jednání, což socialistické vládě dávalo pozici vyjednávací síly, protože k vytvoření většiny potřebovala Levicový blok a PCP společně.
Po čtyřech letech problémového a neúplného uplatňování dohodnutých opatření následovala každoroční jednání o státním rozpočtu, která vedla k dalším ziskům levice, jako tomu bylo v případě PREVPAP [3], sociální ochrany „autonomních“ pracovníků, snížení školného na vysokých školách, nového progresivního základního zdravotního zákona nebo procesu dekriminalizace asistované smrti, přičemž tento proces stále probíhá.
Ačkoli zrušení úsporných opatření bylo společným tématem dohody, rychle se ukázaly existující patové situace zejména pokud jde o ustanovení evropských smluv, parazitní dobývání renty ve finančním systému a pracovněprávní předpisy stanovené Trojkou [4]. V žádné z těchto oblastí vláda PS neprojevila otevřenost, aby pokročila se strukturálními změnami dojednanými s levicí.
2019: konec písemných dohod
V roce 2019 vytvořilo lidové hlasování v parlamentních volbách novou pravicovou menšinu, a to PSD (28 %), CDS-PP (4,2 %), Liberální iniciativa [5] (1,3 %) a Dost/CHEGA [6] s celkovým počtem 86 mandátů. Socialistická strana posílila svou pozici 36,3 % a 108 mandáty, Levicový blok si ponechal svých 19 mandátů a dosáhla 9,5 % a PCP snížila své vyjádření na 12 mandátů a 6,3 % hlasů. V tomto novém scénáři by stačil k tomu, aby PS získala většinu hlasů v parlamentu, buď podpora Levicového bloku nebo portugalských komunistů (PCP). Vzhledem k tomu, že značná část agendy obnovení příjmů byla splněna, navrhl Levicový blok socialistům novou dohodu, avšak s konkrétní podmínkou: odstranění ústupků zavedených Trojkou v pracovněprávních předpisech (devalvace práce přesčas, snížení počtu dnů dovolené, snížení základu pro výpočet odstupného za propuštění z 30 na 12 dnů za každý odpracovaný rok).
Socialistická vláda takovou podmínku a možnost nové dohody formálně odmítla, opírajíc se o PCP, která odmítla metodiku písemných dohod a podpořila myšlenku každoročního jednání o rozpočtu. K pochopení tohoto odmítání nové dohody přispívají tři prvky. Za prvé, António Costa dodržoval taktiku Emmanuela Macrona, která sázela na centrismus, jenž vytlačuje levici z mocenských pozic v ekonomice a v pracovních vztazích a sází na vyděračskou rétoriku o hrozbě návratu pravice k moci, která dělá z PS stěžejní stranu režimu. Za druhé se jednalo o ústupky organizovanému tlaku z oblasti zaměstnavatelů na zachování sankčních pravidel Trojky v pracovním právu. Snaha o úplnou většinu, která je nezbytným krokem pro budoucí přeorientování PS vůči levici, je třetím důvodem a Costovým strategickým kompasem od roku 2015.
2020: pandemie a strukturální nedostatky
Pandemie Covid-19 odhalila strukturální slabiny a nerovnosti hospodářství a sociálního státu v Portugalsku. Při první pandemické vlně přišly o práci statisíce prekarizovaných pracovníků, zejména těch, kteří byli vystaveni neformálním pracovním vztahům nebo byli závislí na veřejném blahobytu, jako jsou pracovníci v domácnosti, kultuře a cestovním ruchu. Nedostatek vhodného bydlení ohrozil ochranu veřejného zdraví části obyvatelstva a migrujících pracovníků. Veřejné služby dosáhly nebývalé úrovně poptávky. V roce 2020 se míra chudoby zvýšila o 25 %, zatímco počet milionářů vzrostl o 16 %. Navzdory tomu, že vláda zavedla soubor příslušných opatření (dočasné uvolnění z práce, mimořádná podpůrná opatření, pozastavení dodávek vody a energie), Portugalsko ve své reakci na krizi výrazně zaostalo za evropským průměrem a v mimořádných opatřeních realizovalo pouze ekvivalent 5,6 % HDP.
Slabá rozpočtová reakce a odhalení nerovností postavily opatření prosazovaná Levicovým blokem zpět do centra politické debaty. Zátěž pro Národní zdravotní službu jasně ukázala nedostatek zdravotníků, kteří byli kvůli lepším mzdám přesměrováni do soukromého sektoru. Pracovní právo Trojky usnadnilo hromadné propouštění ve velkých podnicích, což podnítilo nejistý model. Finanční díra vytvořená společností Novo Banco [7] nadále odčerpávala veřejné peníze. Mimořádná podpora příjmů (EAR) [8] nezahrnovala tisíce pracovníků. Ve všech těchto otázkách vláda PS odmítla návrhy Levicového bloku, který hlasoval proti návrhu rozpočtu. Rozpočet byl schválen hlasy poslanců PS a hlasování se zdrželi poslanci PCP, PEV, PAN [9] a dva nezařazení poslanci Cristina Rodrigues [10] a Joacine Katar Moreira [11].
2021: Patová situace na levici
S příchodem roku 2021 Socialistická strana nepolevila v taktice potlačovat pokroky nalevo. Vítězství Marcela Rebela de Sousy, konzervativního a stávajícího prezidentského kandidáta, těžilo z umístění v centru; podpora Ruie Ria (lídra PSD) a Antónia Costy mobilizovala převážnou část voličů. Vedení PS si přálo vítězství Rebela de Sousy, které bralo jako posílení jeho politické orientace na střed. A takové vítězství také dostalo. Díky tomu, že se António Costa rozhodl orientovat se podle dané situace a bez písemných dohod, posílil možnost nechat rozpočty schvalovat levicí a zároveň každý měsíc hlasovat o zásadních záležitostech v parlamentu společně s pravicí.
Po komunálních volbách v září 2021, v nichž PS neúspěšně [12] nacvičovala triumfální rétoriku založenou na rozdělení prostředků z Plánu obnovy a odolnosti, v říjnu předložený návrh rozpočtu na rok 2022 potvrdil volbu středu a politiku konfliktu o rozpočet. Vláda odmítla hospodářský prostor, který nabízí pozastavení platnosti pravidel rozpočtové smlouvy, a zaspala, pokud jde o investice, reakci na energetickou krizi, boj proti nerovnosti a zvyšování mezd. Právě v oblasti zdravotnictví, důchodů a pracovního práva je však patrná patová situace na levici.
Levicový blok předložil devět opatření k jednání, přičemž všechna byla v zásadních rozměrech zcela nebo částečně odmítnuta. V oblasti zdraví (plné nasazení [13] zdravotníků, vytvoření pracovního místa pomocného zdravotnického technika); v oblasti důchodů (zrušení faktoru udržitelnosti a přepočet důchodů s cílem odstranit škrty příjemců s dlouhou kariérou a náročnými profesemi, ocenění věku pro osobní odchod do důchodu); v oblasti pracovního práva (obnovení pravidel před Trojkou pro přesčasovou práci, sváteční dny, odstupné a kolektivní vyjednávání). Téměř ve všech těchto opatřeních Socialistická strana hájila podobné postoje, když byla v opozici. PCP zaměřila své požadavky na zvýšení minimální mzdy, zvýšení důchodů a další rozvoj bezplatné péče o děti. PCP poprvé zahrnula do jednání o rozpočtu také pracovní právo.
Od předložení návrhu rozpočtu veřejně vyhrožoval prezident Marcelo Rebelo de Sousa politickým stranám rozpuštěním parlamentu v případě, že by se nehlasovalo, čímž uvnitř své strany (PSD) manévroval k posílení pozice nového kandidáta na post lídra Paula Rangela. Bez ústavních důvodů (neschválení rozpočtu nevyžaduje rozpuštění parlamentu) těžila prezidentova výhrůžka z Costovy nepružné vyjednávací taktiky, která využívá politické krize k tomu, aby v nadcházejících volbách získal plnou většinu, a přesto ze své rétoriky nevylučuje návrat k levicovým dohodám, ve snaze vyvinout tlak na Levicový blok a komunisty na obou frontách.
Costova vláda byla odmítnuta 27. října 2021, když získala podporu pouze od poslanců socialistů a poslanci PAN a další dva nezávislí poslanci se zdrželi. Marcelo Rebelo de Sousa oznámil datum rozpuštění parlamentu a vyhlásil volby na 30. ledna 2022.
2022: kampaně levice pro její program a lidový mandát
Výzva k bleskovým volbám přichází v rozptýlené atmosféře všeobecného strachu a mediálního tlaku na levici. Poté, co vyšly najevo vyjednávací návrhy levice i nepružnost vlády při vyjednávání, se Levicový blok nevzdává dalšího dialogu s levicovými sektory, které byly nakloněny schválení rozpočtu. Pravice míří do těchto voleb s třemi plánovanými stranickými kongresy, dvěma vnitřními spory o vedení (v PSD a CDS) a kampaň stráví vyhýbáním se debatě o budoucích spojenectvích s krajní pravicí (strana CHEGA). Je velmi nepravděpodobné (a žádný průzkum to nenaznačuje), že by pravice mohla získat většinu hlasů. Pokud jde o plnou většinu PS, existuje pouze ve výpočtech Antónia Costy.
Volby by se neměly brát jako vyřizování účtů. Posílení Levicového bloku je klíčem k novému impulsu pro vyjednávání levice o zásadních tématech.
Vysvětlivky:
[1] Od roku 1982 se Komunistická strana Portugalska (PCP) ve všech celostátních volbách prezentovala pod zkratkou „Coligação Democrática Unitária“ (CDU) a koalici sdílela s Ekologickou stranou „Os Verdes“ (PEV). Na rozdíl od zelených stran v Evropě nemá PEV strategickou a funkční autonomii na PCP.
[2] Socialistická strana navrhla ve svém volebním programu a ve veřejných dokumentech vytvořit právní mechanismus, který by dával větší pravomoci zaměstnavatelům při propouštění; zaručit zmrazení důchodů; pokročit se snížením jednotné sociální daně, kterou zaměstnanci i zaměstnavatelé odvádějí do systému sociálního zabezpečení.
[3] Výsledkem jednání mezi Levicovým blokem a vládou bylo, že PREVPAP byl program mimořádné regulování nejistých vazeb ve veřejné správě, což vedlo k regulování a trvalému vázání tisíců nejistých smluv. V prosinci 2016 byla spuštěna platforma „Precários do Estado“ („Nejistý stát“) s cílem bojovat za integraci všech prekarizovaných státních pracovníků a mobilizovat několik kolektivů k boji proti prekární situaci.
[4] V letech 2011 až 2014 prováděla pravicová vláda plán Trojky v pracovněprávních předpisech: snížení počtu státních svátků a svátečních dnů; snížení odměny za přesčasy; omezení kolektivního vyjednávání; snížení odstupného za propuštění; prekarizace práce prostřednictvím dočasné práce a outsourcingu.
[5] Ultraliberální strana, přidružená k ALDE.
(6) Proto-fašistická strana, vedená André Venturou (bývalý člen strany PSD), přidružená k ID.
[7] Dříve „Banco Espírito Santo“, největší hospodářská skupina v Portugalsku s neomezeným politickým vlivem ve všech vládách, která v roce 2014 zbankrotovala, což vedlo ke ztrátě zhruba sedmi miliard eur ve státní pokladně.
[8] Příspěvek pro ty, kteří během pandemie ztratili pracovní příjem nebo přístup k sociálním dávkám.
[9] Strana práv zvířat, přidružená k Animal Politics EU.
[10] Bývalý poslanec PAN.
[11] Bývalý poslanec LIVRE, strana vedená Rui Tavaresem a přidružená k DiEM25.
[12] Přestože PS byla stranou s největším počtem hlasů a měla největší počet obecních zastupitelstev, spor v Lisabonu prohrála. Carlos Moedas, bývalý ministr vlády Pedra Passose Coelha a jeden z hlavních zodpovědných za uplatňování úsporných plánů, porazil stávajícího socialistického kandidáta Fernanda Medinu a stal se novým starostou Lisabonu.
[13] Mechanismus, který poskytuje zdravotnickým správám zdroje a umožňuje profesionálům věnovat se výhradně a na plný úvazek národní zdravotní službě.
Článek publikujeme ve spolupráci s tranform!europe. Český překlad publikujeme se svolením.