Francie a Itálie podepsaly v Římě s velkou slávou smlouvu o spolupráci

Smlouva se jeví jako zásadní krok při vytváření evropských kompromisů: jestliže Francie v současné době v mnohostranných orgánech Itálii ustupuje, vytvoření společných postojů umožní oběma zemím mít v rozdělené Evropě mnohem větší váhu.

V pátek 26. listopadu podepsaly Francie a Itálie v Římě „Smlouvu o posílené dvoustranné spolupráci“ (Trattato per una cooperazione bilaterale rafforzata/Traité pour une coopération bilatérale renforcée), která má upevnit vztahy, jež byly v posledních letech vystaveny zkoušce v podobě diplomatického sporu. Smlouvu parafovali v italském prezidentském paláci francouzský prezident Emmanuel Macron a šéf vlády Mario Draghi za přítomnosti italského prezidenta Sergia Mattarelly.

Skutečným cílem této smlouvy je však, jak prohlásil italský prezident Mattarella 5. července na Sorbonně, umožnit Francii a Itálii společně „vdechnout evropskému projektu novou energii prostřednictvím ještě hlubší úrovně integrace“. Obě země sdílejí stejné přesvědčení o potřebě přijmout většinové hlasování v Radě EU, zpružnit Pakt stability, vytvořit evropskou obranu, Pakt o migraci a azylu atd.

Dobré vztahy mezi Macronem a Draghim

Vzhledem k tomu, že Paříž bude v první polovině roku 2022 předsedat EU, může v Římě najít silného spojence.

Dvoustrannou smlouvu chtěli již v roce 2017 uzavřít Emmanuel Macron a tehdejší šéf vlády Paolo Gentiloni (nyní eurokomisař pro ekonomiku – pozn. red.), ale pak se na to téměř zapomnělo, když se k moci dostala koalice Hnutí 5 hvězd a Ligy (krajní pravice). Vztahy mezi oběma zeměmi se poté ocitly na samém dně. Témata, která před dvěma lety vyvolávala hněv (imigrace, podpora Hnutí 5 hvězd žlutým vestám…) vedla dokonce k odvolání francouzského velvyslance v Římě Christiana Masseta do Paříže.

K překonání sporu bylo zapotřebí veškeré vůle prezidenta Sergia Mattarelly a Emmanuela Macrona. Situaci však změnil především nástup Maria Draghiho do čela italské vlády v únoru loňského roku. Na obou stranách Alp se neustále zdůrazňuje vynikající vztah mezi francouzským prezidentem a bývalým guvernérem ECB. „Itálie znovu získala svou roli v Evropě, je aktérem multilateralismu,“ říká se v Paříži. Jednání o dvoustranné smlouvě byla proto obnovena pod lepší záštitou.

Vztahy mezi Francií a Itálií nebudou podle odborníka tak intenzivní jako mezi Francií a Německem

Po dvacet let vedly přehmaty, nedorozumění a zanedbávání ze strany Francie (o nichž odborník na italsko-francouzské vztahy Jean-Pierre Darnis podává poučný obraz v knize Les relations entre la France et l’Italie, která vyjde 15. prosince v nakladatelství L’Harmattan) k mnoha nelibostem a negativnímu vnímání Paříže. Elysejský palác přiznává, že „naše blízkost je samozřejmostí“, což „někdy vede k vzájemnému nepochopení a nedorozumění“. „Krize v roce 2019, kdy byl odvolán francouzský velvyslanec, byla spásná, protože umožnila Paříži pochopit, že existují i strukturální problémy, které je třeba napravit,“ říká Darnis. Tato smlouva, jejímž cílem je uspořádat vztahy obou zemí tak, aby co nejlépe využily své historické blízkosti, je dnes poměrně dobře hodnocena i v Itálii.

Profesor Darnis v rozhovoru pro web Start Magazine uvedl, že „vztahy Francie s Německem zůstanou intenzivnější proto, že společné instituce jsou silnější. Na francouzské straně bylo původním záměrem smlouvy s Itálií určit mechanismus, který by odstranil obtíže ve dvoustranných vztazích, a inspirovat se přitom úspěšnými zkušenostmi z francouzsko-německé spolupráce. Bylo však jasné, že francouzsko-italská smlouva nebude následovat vzor Elysejské smlouvySmlouvy z Cách. Nebude existovat žádný automatismus, žádné strukturované výměny pro vedoucí pracovníky. Proběhne posílený dvoustranný summit, který však nebude tak silný jako francouzsko-německý.“

„Věřím, že zprostředkování s Itálií posílí obě země a kvalitu evropské diskuse. To bude znamenat větší odpovědnost Itálie, která bude moci lépe hájit svá oprávněná očekávání. Bude se muset zapojit s robustnějšími nástroji, bude muset částečně překonat poněkud starobylou kulturu a čelit modernizaci kulturních odkazů i způsobů,“ míní Darnis.

Gozi: Itálie se smlouvy s Francií nemusí obávat

Podle europoslance Sandra Goziho je „tato smlouva historická a může změnit celou EU“. Poslanec Evropského parlamentu za skupinu Renew Europe byl jedním z propagátorů prvního impulsu bilaterální dohody, když byl náměstkem ministra pro evropské záležitosti ve vládě Paola Gentiloniho: „Je to nezbytný krok ke skutečně suverénní Evropě a k opětovnému získání kontroly nad klimatem, bezpečností, digitálními technologiemi nebo imigrací.“

„Itálie se nemusí obávat zvláštních vztahů s Paříží. Zájmy našich zemí se ještě nikdy tak nesblížily. Italové a Francouzi pochopili, že vést válku nemá smysl, že je lepší spolupracovat než se vzájemně obviňovat.“ Gozi zmínil příklad Libye, „kde se Řím a Paříž, které si navzájem konkurovaly, připravovaly na příchod Rusů a Turků, což je paradoxní“.

Poslanec dále vysvětluje, že „Itálie a Francie jsou dvě rovnocenné země s historií a průmyslem obrovské prestiže“. Gozi poukazuje také na význam osy – Řím, Berlín, Paříž. A dodal, že i v oblasti obrany „je třeba posílit spolupráci, která by spojila Italy, Francouze, Němce, Španěly a, jak doufáme, brzy i Poláky, aby investovali do stále konkurenceschopnějšího evropského průmyslu v celosvětovém měřítku“.

Podle Goziho je tato partie ještě aktuálnější, „pokud si uvědomíme, že od ledna přejde předsednictví EU na Francii. Během bilaterálního setkání Joea Bidena a Macrona na zasedání G20 v Římě Spojené státy uznaly hodnotu strategické a obranné autonomie Francie v evropské sféře, čímž částečně napravily napětí způsobené krizí ohledně prodeje ponorek. Pak je tu šachovnice Blízkého východu, kde Itálie pěstuje četné zájmy, i když ne tak silné jako Francie v Libanonu“.

Co stojí ve smlouvě?

Ve smlouvě se Itálie a Francie hlásí k „multilateralismu a mezinárodnímu řádu a vztahům založeným na právu a Organizaci spojených národů“. Obě země se rovněž „zavázaly prosazovat tyto hodnoty a zásady proti všem druhům hrozeb, které by je mohly zpochybnit, a potvrdily tak v duchu solidarity svou vůli posílit evropskou obranu a odstrašení a obrannou pozici Severoatlantické aliance, přičemž Evropská unie a NATO jsou předurčeny k tomu, aby působily jako vzájemně se posilující strategičtí partneři“.

Dále se dočteme, že Francie a Itálie „uznávají význam zachování jednotného trhu a čtyř základních svobod jako základních kamenů a nevyčerpatelných hnacích sil evropského integračního procesu“ a „sdílejí vůli zintenzivnit stávající vazby mezi nimi a intenzivní dvoustrannou spolupráci, která se v průběhu historie rozvinula zejména v politické, hospodářské, sociální, vzdělávací, vědecké a kulturní oblasti a ve strategických odvětvích pro budoucnost Evropské unie“.

Středomoří je pro obě země „společným prostředím, a proto rozvíjejí součinnost a posilují koordinaci ve všech otázkách týkajících se bezpečnosti, socioekonomického rozvoje, integrace, míru a ochrany lidských práv v regionu a boje proti zneužívání nelegální migrace“. Francie a Itálie „podporují spravedlivé a udržitelné využívání energetických zdrojů. Jsou rovněž odhodlány podporovat společný evropský přístup v politikách s jižním a východním sousedstvím“ (zvláštní pozornost je věnována severní Africe, Sahelu a Africkému rohu).

V článku 2, který se týká bezpečnosti a obrany, je uvedeno: „V rámci společného úsilí o udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a v souladu s cíli mezinárodních organizací, jichž se účastní, a s Evropskou intervenční iniciativou se strany zavazují podporovat spolupráci a výměny jak mezi svými ozbrojenými silami, tak v oblasti obranného materiálu a vybavení, a rozvíjet ambiciózní součinnost na úrovni schopností a operací, kdykoli se jejich strategické zájmy shodují. Přispívají tak k zajištění společné evropské bezpečnosti a posílení evropských obranných schopností, čímž rovněž přispívají k upevnění evropského pilíře NATO. Na základě článku 5 Severoatlantické smlouvy a čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii si vzájemně poskytují pomoc v případě ozbrojené agrese. Strany přispívají k mezinárodním misím pro řešení krizí tím, že koordinují své úsilí.“

V bodech 6 a 7 se smluvní strany „zavazují posílit již úspěšnou výměnu vojenského personálu, jakož i významné probíhající společné činnosti v oblasti bezpečnostního a obranného vzdělávání a výcviku“ a  „mají usnadnit průjezd a umístění ozbrojených sil druhé smluvní strany na svém území“.

Pokud jde o evropské záležitosti (článek třetí), tak v bodě 3 je uvedeno, že „strany posílí koordinaci v hlavních oblastech evropské hospodářské politiky, jako je hospodářská a rozpočtová strategie, průmysl, energetika, doprava, hospodářská soutěž a státní podpory, práce, boj proti nerovnostem, ekologický a digitální přechod a finanční plánování Evropské unie. Společně působí ve prospěch hospodářské a finanční integrace Evropské unie, dokončení hospodářské a měnové unie a posílení jednotné měny, která je pro Evropskou unii strategickým faktorem autonomie. Podporují také mechanismy daňové konvergence s cílem bojovat proti agresivní konkurenci a zároveň podporují vývoj mezinárodních daňových pravidel, která reagují na výzvy spojené s digitalizací ekonomik.“

Článek 4 se týká migrační politiky, justice a vnitřních záležitostí, kde se uvádí: „Strany prohlubují spolupráci v rámci Evropské unie s cílem zachovat volný pohyb v Evropě, posílit integritu schengenského prostoru a zlepšit jeho fungování a správu. Zavazují se spolupracovat na důkladné reformě a účinném provádění evropské migrační a azylové politiky.

Strany se zavazují podporovat evropskou migrační a azylovou politiku a integrační politiky založené na zásadách sdílené odpovědnosti a solidarity mezi členskými státy, přičemž plně zohlední specifickou povahu migračních toků směřujících k jejich hranicím, a to jak námořních, tak pozemních, a na partnerství se třetími zeměmi původu a tranzitu migračních toků. Za tímto účelem ministerstva zahraničních věcí a vnitra vytvořila posílený konzultační mechanismus, který se pravidelně setkává na téma azylu a migrace.

Pátý článek zahrnuje ekonomickou,  průmyslovou a digitální spolupráci, kdy „strany uznávají význam své spolupráce pro posílení evropské digitální suverenity a přechodu na digitální technologii. Zavazují se prohloubit spolupráci ve strategických oblastech pro dosažení tohoto cíle, jako jsou nové technologie, kybernetická bezpečnost, cloud, umělá inteligence, sdílení dat, konektivita, 5G-6G, digitalizace plateb a kvantová technologie. Usilují o lepší regulaci na evropské úrovni a o mezinárodní správu digitálního odvětví a kyberprostoru.“

Obě země budou spolupracovat také v oblasti „vzdělávání a odborné přípravy, výzkumu a inovací“. V dnešní době nelze opomenout význam vesmíru, i zde hodlají Francie a Itálie spolupracovat.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační foto: Quirinale.it, Attribution, via Wikimedia Commons

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.