Balkánské zápisky dnes píší o nezacelených ranách mezi Bosňany a Chorvaty z bojů o údolí Lašvy.
Lašvanské údolí ve střední Bosně s městem Travnik je proslavené jako rodiště spisovatele Ivo Andriće. Ten píše, že se zde „slunce pozdě rodí a dříve zapadá než v jiných mnohých bosenských městech a městečkách“. Je to údolí, které v roce 1244 uherský král Béla IV. věnoval svému věrnému služebníkovi a odkud Turci organizovali výpravy a tažení na Západ. Jde o strategickou dolinu. Kdo ji ovládá, má moc nad cestami a křižovatkami buď do Bugojna a Jajce nebo k silnicím do Zenice a Sarajeva.
Stejně jako osmanská vojska také později o důležitosti údolí věděli své příslušníci jak bosenské tak chorvatské armády. Obě se tu střetly v roce 1993 v rámci bosenské války, kdy usilovaly o ovládnutí části Bosny a Hercegoviny. Zdálo se, že mírový Carrington-Cutileirův plán pro Bosnu v roce 1992 vše vyřeší, když ale Alija Izetbegović svůj podpis pod smlouvou o Bosně odvolal. Armády všech tří etnických skupin se opět daly do pohybu. Vojsko Srbů svým tlakem vyvolalo ústup Bosňanů na území, kde jsou Chorvaté. Ti se s bosenskou armádou dostali do ostrých bojů o Mostar a území střední Bosny. Dodnes to u obou národů vyvolává velkou vzájemnou animozitu.
Bosňané těžce nesou skutečnost, že byli v květnu 1993 vyhnáni ze západního Mostaru nebo mají vryto do paměti, co se dělo v údolí Lašvy. Čteme o tom ve zprávě bývalého polského premiéra a později zvláštního velvyslance pro Bosnu Tadeusze Mazowieckého: „16. dubna v údolí Lašvy několik set vojáků podnikalo útoky proti civilnímu obyvatelstvu a to na území pod kontrolou chorvatské armády. Vesnice Ahmići se nachází necelé dva kilometry od štábu.“ Právě tato vesnice se stala svědkem velkého masakru, kdy zde mohlo být zabito až 104 muslimských obyvatel. Přesné číslo není známé. Bosňané mluví o „Ahmićské genocidě“ a chorvatský velitel Dario Kordić byl v Haagu odsouzen 25 letům vězení.
Pro změnu Chorvaté nemohou Bosňákům zapomenout jejich útoky rovněž v údolí Lašvy, jejichž cílem bylo rozdělit bosensko-chorvatské území. Tvrdí, že zde docházelo k masovým vraždám a uvádí: „V okolí Travniku bylo zabito 143 Chorvatů, z toho 5 dětí, 88 civilních obyvatel a 50 zajatých vojáků.“ Nebo popisují další hromadnou vraždu třiceti obyvatel v obci Maljine. Z obce Travnik mělo být pak vyhnáno devatenáct tisíc Chorvatů. Dodnes vzpomínají na tzv. humanitární konvoj pod patronací Franjo Tuđmana skládající se ze 143 osob: lékařů, novinářů, františkánů a technického personálu, který vezl pomoc obklíčené františkánské nemocnici v Nové Bile. Leželo zde 200 zraněných Chorvatů. Konvoj trval od 10. do 24. prosince 1993 a teprve jemu se podařilo prorazit bosenskou osmiměsíční blokádu.
V dubnu 1994 dochází mezi Chorvaty a Bosňany k příměří a dokonce v červnu téhož roku Franjo Tuđman navštívil nemocnici v údolí Lašvy.
Letos chtěl chorvatský prezident Zoran Milanović navštívit údolí Lašvy a vzdát poctu tehdejším bojovníkům. Přijel na hranice s Bosnou a vrátil se zpět do Záhřebu. Chvíli se spekulovalo proč a pak média začala psát o plánovaném útoku na chorvatského prezidenta ze strany bosenských extrémistů. Chorvatské noviny uvedly, že mělo jít o připomínku chorvatské genocidy v Ahmići. Měla se opakovat situace, kdy srbský prezident Vučić letos přijel do Srebrenice a byl napaden. Chorvatská média píší, že podle bosenských tajných služeb mohlo dokonce dojít i k velmi vážnému incidentu.
Vydáváme ve spolupráci s webem Balkánské zápisky.
Ilustrační foto: Damir Sencar/HINA/POOL/PIXSELL/Social Democratic Party of Croatia, CC BY 3.0 HR, via Wikimedia Commons