Vánoční vydání průvodce jazzovou hudbou od Jana Schneidera obsahuje dnes další tři kompozice.
Klasika je klasika! Ve skladbě Wild Man Blues stojí za to poslouchat skutečně pečlivě, tón po tónu každé z těch úžasných sól, ať již ho hraje kapelník „Red“ Allen na trumpetu, Coleman Hawkins na tenorsaxofon, skvělý trombonista Vic Dickenson, klarinetista Pee Wee Russell, nebo extatický trumpeťák Rex Stewart. Doprovází kytarista Dany Barker, Nat Pierce na piano, Milt Hinton hraje kontrabas, a bubnuje usměvavý Jo Jones, zvaný „Papa“ (protože je to nejzajímavější bubeník všech dob, tedy „otec“ a vzor všech jazzových bubeníků).
Americký saxofonista Ernest Dawkins a jeho New Horizonte Orchestra hrají Jo’burg Jump, skladbu, inspirovanou návštěvou Johannesburgu (zkráceně Jo’burgu). Dovolím si upozornit na nádhernou zvukovou škálu činelů a vůbec pozoruhodný styl bubeníka, který se jmenuje Avreeayl Ra. Tu bytelnou basu hraje Yosef Ben Israel. Na trubku extaticky troubí Ameen Muhammad, aby pak ty chaotické pasáže byly vypointovány ztišením do piánka – a pak se zase dá začít zdvihat to napětí skutečně „od podlahy“. Krásné trombonové sólo uprostřed skladby hraje Steve Berry.
Vzpomínka na všechny, s nimiž se už příští rok neuvidíme – to mě napadlo, když jsem slyšel Blue Bolero z posledního alba jihoafrického pianisty Abdullaha Ibrahima. Neostýchejte se přidat na hlasitosti, ať vás ty tóny obejmou. Tímto hudebním klenotem je to pro letošek vše. Přeji nadějný, zdravý a hudby plný rok příští!