Keller bez cenzury: Jan Keller dnes o tom, proč je dnes místo levice a pravice lepší uvažovat v termínech bezvýznamnosti a bezradnosti.
Po masakru levice v loňských podzimních volbách se ozývají tvrzení, že poprvé v polistopadové historii je politika ovládnuta výhradně pravicovými stranami. Je otázka, zda nám analýza prováděná v těchto kategoriích pomůže uchopit podstatu dění, které nás čeká.
Na jedné straně to totiž vypadá, že ve volbách prohrála jen jedna část levicového spektra. Prohrála ta část ČSSD, která se pokusila obhájit společnou vládu s Babišovým ANO a v předvolební kampani kladla důraz na hájení zájmů lidí práce. Definitivně ji pohřbila ta část ČSSD, která se hlásí k progresivistické orientaci. To, že oranžoví progresisté dokáží pohřbít druhé křídlo své strany, pochopitelně ještě nic nevypovídá o tom, jak by to s ČSSD dopadlo, pokud by volební kampaň vedli oni. Komunisté, mezi nimiž progresivismus zrovna nezakořenil, se dokázali rozkmotřit mimo jiné ohledně tolerování miliardáře v čele vlády. Výsledek byl stejný jako u sociálních demokratů. To, co zbývá z obou stran, se momentálně vyznačuje spíše bezvýznamností než nějakou promyšlenou levicovostí. Čím jsou obě strany nepatrnější, tím větší animozita mezi nimi panuje a neměli bychom se divit, pokud by ČSSD přijala Bohumínské usnesení č. 2, které by zakazovalo spolupráci obou stran na mimoparlamentní úrovni.
Stejně tak by bylo nepřesné nazývat pravicí ty, kdo vytvořili novou vládu. Pórovitý monolit pěti vládních stran spojuje všechno možné, pravicové zásady to však nejsou. Pro pravicovou ideologii je v modelovém provedení mimo jiné charakteristické trvání na pokud možno neregulovaném trhu, odmítání všeho, co může být považováno za ohrožení svobody jednotlivce, a vydávání kalkulu zisku a nákladů za základ všeho rozhodování. K první z těchto zásad se nemůže hlásit vláda, která považuje za závazné drastické regulace plánované v rámci takzvaného Green Dealu. Na druhou zásadu bude muset vláda rezignovat v případě, že covidové martyrium neskončí s příchodem nového roku. A logika zisku a nákladů nebude respektována ani v případě nákupu nových zbraní, ani v pokračující rétorice vůči Rusku a Číně a už vůbec ne v ustupování evropské soudcokracii, jejíž další ofenzíva je již na obzoru.
Přesnější než hovořit o levici a pravici tedy bude uvažovat v termínech bezvýznamnosti a bezradnosti. Bezvýznamnost se stává údělem mimoparlamentních stran, které mají plnou pusu solidarity, ochrany slabých a sociální spravedlnosti, ale přitom se štítí jedna druhé. Bezradnost budou předvádět vládní strany, které s údivem zjistí, že nejen covid, ale i Komise v Bruselu a právníci v Lucemburku jsou schopni stále nových a stále zákeřnějších mutací.