Taxonomie EU versus zdroje a národní mix energetických zdrojů

Jaromír Janda Komentáře

Jaromír Janda komentuje novou taxonomii energetických zdrojů z pera EU a připomíná, že příčinou současných problémů v energetice jsou dlouhodobé a zcela nekompetentní zásahy do jejího fungování…

Bohužel hloupostí z Bruselu přichází stále více a nejen že nedávají smysl jako celek, aby vytvářely smysluplnou koncepci nebo strategii, ale smysl nedávají ani jednotlivé kroky a opatření a to do té míry, že je těžké najít kde a jak začít ten chaos rozmotávat. Aktuálně žhavým tématem je zveřejněná nebo spíše do médií uniklá tzv. taxonomie zelených zdrojů EU, kde jako zelené zdroje byly označeny zemní plyn a jaderné zdroje energie a to v obou případech dočasně za určitých podmínek. Pokusím se tedy alespoň v několika bodech nabídnout posouzení předložené tzv. taxonomie vzhledem k současné situaci a stavu v energetice.

Předně: je mi líto, ale přestože nejsem proti zdrojům na zemní plyn (naopak je považuji za důležité pro vyrovnávání spotřeby elektrické energie a dále za nezastupitelné pro zajištění vytápění domácností), nelze je označit za zelené. Prostě a jednoduše proto, že jde o fosilní palivo při jehož spalováním vznikají tzv. skleníkové plyny. V porovnání se spalováním uhlí je množství těchto plynů cca méně než poloviční, ale při započítání dopadů těžby a dopravy zemního plynu vychází zatížení životního prostředí těmito skleníkovými plyny zhruba stejně jak u uhelných tak u plynových zdrojů. Takže zde si moc nepomůžeme a je celkem jedno do jaké taxonomie co Brusel zařadí, budeme zavírat uhelné zdroje a budovat plynové, ale pro životní prostředí se toho moc nezmění. Ostatně aktuální spotřeba uhlí a plynu pro výrobu elektrické energie a tepla to dokládá. V každém případě plynové zdroje potřebujeme a do budoucna potřebovat budeme a to nikoli pouze přechodně. Je ovšem nesmysl je označovat za zelené a dále je třeba zohlednit, že tyto zdroje nezajistí naši energetickou nezávislost, protože doma zemní plyn v dostatečném objemu nemáme. Proto je pro nás zcela zásadní výstavba nových jaderných zdrojů a to jak v Temelíně, tak v Dukovanech, aby potřebná kapacita plynových zdrojů pro vyrovnávání spotřeby byla jen v omezené nebo nenutnější míře/kapacitě. Podmínky typu přimíchávání vodíku a další podobné, které nejsou podloženy žádným technicky a ekonomicky reálným řešením jsou bohužel ony hlouposti, které výstavbu těchto zdrojů komplikují a nebo rovnou znemožňují.

Zcela zásadní jsou pro nás zdroje jaderné. Bez nich by dnešní ČEZ nebyl ČEZem a do budoucna bez nich, myšleno nových jaderných zdrojů na Temelíně a v Dukovanech, nebude. Na téma nutnosti výstavby nových jaderných zdrojů u nás již bylo napsáno mnoho, nové jaderné zdroje mají u veřejnosti podporu, politici deklarují rovněž podporu a nutnost jejich výstavby, jen nám cca 14 let stále nejde s výstavbou nových jaderných zdrojů začít. Vzhledem ke skutečnosti, jak dlouho trvá příprava, jak dlouho výstavba a na jak dlouho se předpokládá provoz nových jaderných bloků – tedy cca 60 až 80 let, tak podmínky taxonomie pro nové a konec konců i současné jaderné zdroje v horizontu roku 2045 až 2050 v podstatě investice do nových jaderných zdrojů znemožňují. Nejen nejistotou, která je pro takto finančně náročné projekty z ekonomického pohledu neakceptovatelná, ale rovněž dalšími podmínkami jakou je např. nutnost vybudovat trvalé úložiště použitelného jaderného paliva. Záměrně píši použitelného, protože na jaderné palivo je třeba se dívat nikoli jako na odpad, ale jako na zdroj, další možný zdroj energie. Perspektivní řešení není trvalé uložení použitého paliva pod zem, ale jeho další využití a zde (na rozdíl od např. přimíchávání vodíku) již technologie a konkrétní projekty existují a celé problematice se říká uzavírání palivového cyklu. Zajímavou přednášku na toto téma z roku 2016 lze najít na stránkách ČVUT strojní fakulty pod následujícím odkazem zde.

Technologie uzavírání palivového cyklu umožní dále využít použité jaderné palivo pro stabilní výrobu elektrické energie a tepla v tzv. rychlých reaktorech bez emisí skleníkových ani jiných plynů. Konkrétním fungujícím projektem je 4. blok Bělojarské jaderné elektrárny s rychlým reaktorem BN-800, který byl spuštěn již v roce 2016 a od letošního roku by měl přejít na 100% recyklované palivo. Mimochodem na rozdíl od dnes populárních diskusí a rétorických cvičení na téma malých modulárních reaktorů (SMR), jde o fungující projekt.

Pokud to tedy s ochranou klimatu myslíme vážně a chceme hledat smysluplná řešení a budovat stabilní, spolehlivé a bezemisní zdroje energie pro zajištění naší základní spotřeby pro firmy a domácnosti, pak jsou oním řešením nové jaderné zdroje a dlouhodobě technologie uzavírání palivového cyklu a skutečná a reálná podpora, resp. jasné a neměnné podmínky pro jejich výstavbu a rozvoj. Kromě toho je dnes již zcela zřejmé, že u takto významných projektů je zcela nezastupitelná role státu a potřeba podpory a rozvoje kvalitního technického školství. Ostatně je to právě stát, kdo je za energetiku, jako jednu z klíčových oblastí pro hospodářství, odpovědný. Představená taxonomie EU tak bohužel pro oblast jaderné energetiky a výstavbu nových jaderných zdrojů znamená jen další překážku. Připomíná spíše experimenty z 50. let (anebo Velký skok v Číně) než smysluplnou koncepci vyspělé civilizace 21. století.

Posledním bodem tohoto textu bude vlastně jen poznámka a sice ke vztahu prezentované taxonomie EU a národních mixů energetických zdrojů v jednotlivých státech EU. Bylo sice deklarováno, že energetický mix jednotlivých národních států je jejich vlastní pravomocí a volbou a logicky musí vycházet z konkrétních podmínek na daném území, ale omezení a nařízení prezentované taxonomie EU ve své podstatě diskvalifikují některé zdroje a řešení a naopak jiná předurčují a to v podstatě všude stejná bez ohledu na konkrétní podmínky.

Za těchto okolností suverenita národních států ve volbě energetického mixu zdrojů přestává platit a prostřednictvím taxonomie je nám v podstatě diktováno a nevím, jestli tohle chceme. Pokud mají v Německu pocit, že energetika založená 100% na větru, vodě a slunci je možná, je to jejich volba a jejich rozhodnutí a bylo by dobré, aby si to také sami zaplatili bez nás. U nás v našich podmínkách je zcela zřejmé, že něco podobného možné není a nemáme do budoucna jiné řešení než energetický mix postavený na jádru, plynu a pak teprve přichází na řadu vítr, voda a slunce do cca max. 25 % a taxonomie na tom nic nezmění, leda znemožní vybudování odpovídajících kapacit stabilních a spolehlivých jaderných zdrojů a tím vznikne nedostatek energií a tlak na další růst cen, jak je tomu v současné době.

Velmi krátce a stručně na závěr. Příčinou současných problémů v energetice jsou dlouhodobé, zcela nekompetentní zásahy do jejího fungování a mnohdy až dětinské dojmy namísto odborných technicky podložených řešení a respektování ekonomické racionality a efektivity. Fyzika a ekonomie platí a funguje navzdory nařízení „hujerů“ v Bruselu. Výsledkem dosavadních zásahů je stále více nestabilní energetika v důsledku růstu podílu nestabilních zdrojů závislých na počasí a naopak nedostatek stabilních a spolehlivých zdrojů, které jsou schopny zajistit energii pro firmy a domácnosti i za extrémních podmínek. Nedostatek energií se promítá do dnes až extrémního růstu cen se všemi důsledky a dopady na hospodářství, na naše firmy a domácnosti a to bez významnějšího výsledku v podobě snížení spotřeby emisních paliv a tedy produkce skleníkových plynů.

Rychlé řešení neexistuje, protože výstavba stabilních a spolehlivých zdrojů, tedy plynových a zejména jaderných, je časově náročná, ale bez těchto zdrojů neexistuje řešení žádné. Čím dříve to pochopíme a začneme něco dělat, tím dříve a levněji zajistíme dostatečné a stabilní zdroje energie pro naše firmy a domácnosti. Čím později, tím více zaplatíme jak dnes za vysoké účty, tak v budoucnu za potřebné zdroje.

A na úplný závěr krátká poznámka. Vzhledem ke skutečnosti že naši dosavadní energetiku jsme si vybudovali převážně sami, měli bychom řešení a budování nových zdrojů opírat především o naše firmy a náš průmysl. Nejen že si tak zajistíme potřebné zdroje, ale významně podpoříme náš průmysl prací na vysoce kvalifikovaných zakázkách a projektech, zachováme významný obor energetického strojírenství a dost možná získáme možnost se znovu prosadit v tomto špičkovém oboru také ve světě, jak tomu bylo v minulosti. O tom ale až někdy příště.

 

Od autora si můžete také přečíst:

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.