Keller bez cenzury: Jan Keller dnes píše o tom, k čemu ve skutečnosti slouží Zelený úděl.
V březnu 2017 vydala Evropská komise „Bílou knihu o budoucnosti EU do roku 2025“. Je dobré si uvědomit, že tento dokument byl zveřejněn déle než rok poté, co byla v Paříži 12. 12. 2015 uzavřena dohoda o uhlíkové neutralitě. Bílá kniha obsahovala pět scénářů ohledně možností budoucího vývoje Evropy. První scénář předpokládal, že vše bude jako dosud, EU se nebude silněji integrovat, ani se nerozvolní. Podle druhého scénáře se měla EU soustředit pouze na budování jednotného trhu, ve všech ostatních oblastech mohly jít členské země svojí vlastní cestou. Třetí scénář umožňoval členským státům, které mají zájem, kooperovat více než dosud ve vybraných oblastech, v těch ostatních se mělo jet jako dosud. Konkrétně byla pro užší spolupráci navrhována obrana, vnitřní záležitosti a sociální věci. Scénář čtvrtý rovněž doporučoval, aby si všechny země vybraly oblasti, v nichž budou úžeji spolupracovat, přičemž v jiných oblastech se může tempo integrace dokonce rozvolnit. Jako témata ke spolupráci byla výslovně uvedena oblast telekomunikací a společný boj proti terorismu. A konečně pátý scénář mluvil o tom, že se členské státy mohou dobrovolně rozhodnout, že budou sdílet více kompetenci, zdrojů a rozhodovacích pravomocí ve všech oblastech.
Plné dva roky se o tomto návrhu živě diskutovalo, probíral se bod po bodu, byla vznesena řada připomínek a doplnění, o nichž se slibovalo, že budou zváženy a zohledněny. Oceňována byla v diskusi škála nabízených možností, kladně bylo hodnoceno, že kterákoliv země se může prakticky kdykoliv rozhodnout přejít z jednoho scénáře na jiný, pokud usoudí, že její původní volba nebyla dobrá.
Do roku 2025 nám tedy zbývají ještě tři roky, ale najednou je vše jinak. Nová Komise nastolila zelenou agendu. Nikdo už nemá mít možnost dát přednost úzké spolupráci v nějaké jiné než v ekologické oblasti, nikdo nemůže vzhledem k ekologickým prioritám v žádné oblasti zvolnit. Požadavky ohledně povolených zdrojů energie a zásadní transformace dopravy budou kategoricky platit pro všechny. Nebude se diskutovat o tom, zda mají jednotlivé země právo na vlastní energetický mix, či zda jsou vůbec schopny přeměnit svůj vozový park během nařízené doby v intencích elektromobility.
Ony by podobné diskuse totiž ani k ničemu nebyly. O obsahu Zeleného údělu se s vážnou tváří diskutovat nedá. Po věcné stránce se jedná o projekt naprosto absurdní. Jeden čtenář ho v diskusi na jistém serveru v kostce vystihnul v jediné větě: Ropu nalejeme do obřích lodí, těmi přes půl planety přivezeme plyn, z něj vyrobíme elektřinu, a tu napereme do baterek, abychom mohli pohánět auta bez ropy. Tajemství Zeleného údělu je v tom, že v něm nejde zase až tak moc o ekologii, o trvalou udržitelnost, o výslednou bilanci z hlediska světového klimatu. Zelený úděl slouží bohužel pouze k tomu, aby čtyři ze scénářů navrhovaných k realizaci do roku 2025 rázem padly a scénář pátý byl všem direktivně nařízen bez jakékoliv diskuse. Stejný postup pak bude možno samozřejmě použít bez možnosti odvolání pro jakoukoliv jinou oblast.
Ilustrační foto: Charles Edward Miller from Chicago, United States, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons