Jaromír Janda píše o smutných zjištěních programového prohlášení nové vlády v kapitole průmysl a obchod.
Předně po přečtení Programového prohlášení vlády ČR je třeba na úvod uvést, že připomíná spíše volební program plný nekonkrétních slibů než programové prohlášení vlády. Nadto v řadě oblastí je programové prohlášení vlády poněkud nekonzistentní, např. pokud jde o kapitolu „Průmysl a obchod“ a kapitolu „Zahraniční politika“. Nicméně na tomto místě se budeme věnovat pouze kapitole průmyslu a obchodu.
Ještě před tím se ovšem zastavíme u vyjmenovaných priorit programového prohlášení. Hned k prvnímu smutnému zjištění dojdeme právě v této úvodní části programového prohlášení vlády, kde jsou vyjmenovány jednotlivé priority, ale průmysl mezi nimi není. Průmysl tak zřejmě k vládním prioritám nepatří, přitom je to právě průmysl který nás vždy živil, zatím živí, ale asi se s ním do budoucna tolik nepočítá. Podobně mezi prioritami schází důraz na zahraniční obchod a podporu našich firem v rámci tzv. ekonomické diplomacie, což v kontextu skutečnosti, že jsme významně exportně zaměřenou ekonomikou, je bezpochyby zarážející. A nakonec vzhledem k současné složité situaci v energetice a extrémnímu růstu cen by mezi priority společně s průmyslem měla bezpochyby patřit také energetika a řešení současných extrémních cena a zajištění energetické soběstačnosti, tedy dostatečných zdrojů energií pro firmy a domácnosti, ale ani tato oblast není pro vládu prioritou. Mimochodem ani Covid-19 a jeho řešení nepatří mezi priority, ale možná s Covidem už vláda také nepočítá, což by nakonec nebylo tak špatně, ale obávám se, že tak jednoduché to nebude.
Nicméně přesto, že nejde o kapitolu zařazenou do priorit pojďme k samotné kapitole věnované průmyslu a obchodu, která je stejně jako celé programové prohlášení velmi nekonkrétní a jen heslovitá v podobě slibů a ani náznakem nejde o ucelený koncept pro tyto oblasti a tak jen v několika vybraných bodech:
– Green Deal je bezpochyby příležitostí pro získání dotací apod., ale nikoli příležitostí pro rozvoj a zvýšení kvality života a zlepšení životního prostředí nebo dokonce příležitostí modernizovat naši ekonomiku. Green Deal je jen pokračování zeleného šílenství a sebedestrukce. Je dnes již zcela zřejmé, že po vynaložení obrovských finančních prostředků na budování a podporu bezemisních zdrojů energií jako větrných a solárních elektráren, které měly zajistit dostatek levné energie, máme v Evropě naopak nedostatek energie čehož důsledkem je, že ceny extrémně rostou a tento nedostatek se řeší spouštěním starých již odstavených neekologických zdrojů na uhlí a nebo dokonce na mazut s odpovídajícím nárůstem emisí viz zde a zde.
Podobných situací s nedostatkem zdrojů bude s odstavováním stabilních zdrojů přibývat a Green Deal a podobné nápady nejsou řešením, ale příčinnou všech našich současných těžkostí v energetice, ať pokud jde o ceny, tak stabilitu. Řešením je racionalita pokud jde o volbu vhodných zdrojů a budování především stabilních a spolehlivých zdrojů v našem případě jaderných. To, a nikoli Green Deal, je obrovskou příležitostí pro náš rozvoj jako průmyslové země pro vybudování stabilní, spolehlivé, soběstačné a k životnímu prostředí šetrné energetiky. Naštěstí v dalším textu programového prohlášení se jaderné energetice vláda věnuje samostatně.
– Zavedení mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích, které má přispět k dosažení klimatických cílů EU, může mít významné dopady v mezinárodním obchodě s negativními důsledky pro nás jako exportně orientovanou zemi a obráceně zdražení dovážených komodit.
– Návrh zákona o informačním modelování staveb a vystavěného prostředí (BIM), které umožní využívání a sdílení dat pro přípravu staveb, jejich povolování a užívání v průběhu doby jejich životnosti (tzv. digitální dvojče) se obávám, že povede ve své konečné podobě spíše dalšímu zatížení, komplikaci a prodražení staveb. Přitom většina firem takové prostředí v nějaké podobě již využívá, tak jak pro svou činnost potřebuje.
– V části hornictví a surovinová politika text, že limity těžby uhlí jsou pro vládu konečné a neprolomitelné, je (domnívám se) nadbytečný. Dnes již nejde o prolamování limitů, ale z ekonomického a také sociálního hlediska rozumný a přijatelný postupný útlum těžby. Podpora uhelných regionů při revitalizaci území postiženého bývalou hornickou činností je zcela na místě.
– Pokud jde o energetiku a její budoucnost pak smysl v našich podmínkách dává pouze kombinace obnovitelných zdrojů a zdrojů jaderných. V tomto směru dnes v zásadě není sporu, ale vzhledem k náročnosti výstavby nových jaderných zdrojů a to jak časové, tak i finanční a dobrodružství, které předvádí EU ohledně taxonomie a podmínek pro financování a výstavbu nových jaderných zdrojů, se zdá cesta k těmto novým zdrojům téměř nemožná a je tak otázkou, zda zveřejněná taxonomie není ve skutečnosti v duchu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ tedy jádro zahrnout, ale výstavbu znemožnit. Naše nové jaderné zdroje připravujeme již cca 15 let a moc daleko jsme se zatím nedostali. Ale například Maďaři začali s přípravou později a dnes již své nové jaderné bloky staví, tak by možná nebylo od věci se inspirovat v Maďarsku a méně si nechat do energetiky zasahovat z Bruselu. Ostatně energetický mix je, nebo by alespoň měl být, věcí jednotlivých národních států, což ovšem podle právě zveřejněné taxonomie zdrojů možná už de facto neplatí.
– Pokud jde o aktualizaci Státní energetické koncepce ČR, tak ta by měla proběhnout každých 5 let, takže je namístě aktualizaci provést. Škoda jen, že z té současné Státní energetické koncepce předchozí vlády nesplnily prakticky nic a teď se budeme zdržovat aktualizací, abychom dospěli k výsledku a závěrům, které budou v zásadě totožné.
– Fotovoltaika je a zůstane symbolem nezvládnuté podpory vybraných zdrojů, ale chyba není na straně fotovoltaiky, ale na straně politiků, kteří podmínky nastavili. V jejich případě ovšem nikdo za nic nezodpovídá. Každopádně podpora a instalace solárních elektráren na střechách je v zásadě správný směr pro rozvoj v oblasti obnovitelných zdrojů energie u nás a v našich podmínkách.
– Odstavec věnující se odstavování uhelných zdrojů, které by měly být odstavovány pouze pod podmínkou zajištění dostatečných záložních kapacit je v programovém prohlášení vlády uveden v zásadě správně, ale ve svém důsledku, pokud jej vláda bere vážně, budou uhelné elektrárny v provozu ještě dlouhá léta i po roce 2033 a nebo bychom si měli s výstavbou nových jaderných bloků v obou našich lokalitách tedy na Temelíně a v Dukovanech hodně pospíšit a to tak, abychom nové bloky uvedli do provozu ještě dříve než Maďaři, což se (obávám se) nestane.
– Centrální zásobování teplem je v ČR poměrně rozvinuté a důraz programového prohlášení vlády na zachování a podporu přechodu centrálního zásobování teplem a teplárenství obecně od využívání uhlí k nízkoemisním zdrojům, je zcela namístě a správně. Snad by bylo možné doplnit také využití odpadního tepla z jaderných elektráren pro dálkové vytápění.
– Vláda si je dle programového prohlášení dobře vědoma rostoucího významu plynu jako přechodného zdroje k vyrovnávání výkyvů a stabilizaci přenosové soustavy, ale dost možná vzhledem k naší neschopnosti se dopracovat výstavby nových jaderných zdrojů nebudeme mít jinou možnost, než využívat plyn nejen jako přechodné palivo pro vyrovnávání výkyvů, ale jako zdroj pro základní zatížení namísto chybějících a nepostavených jaderných zdrojů. A to se všemi důsledky takového řešení tedy závislosti na dodávkách plynu a jeho ceně. Získat podíl na terminálu LNG se zdá dobrý nápad, ale pokud nikdo plyn k terminálu nepřiveze, tak si moc nepomůžeme. Lepší by byla podpora a zprovoznění plynovodu Nord Stream 2 a díky síle Německa mít celkem solidní jistotu stabilních a spolehlivých dodávek plynu přes Německo. Podíl na Nord Stream 2 bych už asi chtěl moc…
– Část věnovaná jaderné energetice je v zásadě správně. Pokud chceme i do budoucna být v energetice soběstační a současně snižovat emise skleníkových plynu, nemáme jinou možnost než prodlužování životnosti stávajících jaderných bloků a výstavbu nových v obou lokalitách – tedy jak v Temelíně, tak v Dukovanech. Podmínka, že se výstavby nesmí zúčastnit ruské ani čínské firmy je samozřejmě pouze ideologická a neodpovídá na jiném místě vládního programového prohlášení deklarované snaze o revizi vztahů s těmito zeměmi a dále ignoruje fakt, že právě tyto dvě země mají dnes s výstavbou jaderných elektráren nejvíce zkušeností. A co je zarážející: vláda zcela ignoruje ve svém programovém prohlášení český průmysl a jeho podíl a roli při výstavbě nových jaderných zdrojů. Už kvůli tomu by mělo být programové prohlášení odmítnuto. Pokud potřebujeme nové jaderné bloky za stovky miliard, pak by prvořadou snahou vlády mělo být maximální zapojení domácího průmyslu tak, aby co nejvíce vynaložených prostředků skončilo doma u našich firem. Zejména v našem případě průmyslové země, která budovala klasické zdroje nejen doma ale i v zahraničí a která si z převážné části své jaderné elektrárny postavila sama, by to mělo být samozřejmostí, ale bohužel není a naše škoda.
– Nakonec jen krátká poznámka k podpoře exportu a tzv. internacionalizaci firem. Napříště bude lépe pokud tuto oblast programového prohlášení bude formulovat někdo, kdo má alespoň elementární povědomí a zkušenost v oblasti zahraničního obchodu a novou (v programovém prohlášení slibovanou) strategii podpory exportu a internacionalizace firem v kontextu uvedených bodů bude lépe si odpustit.
Na závěr lze programové prohlášení vlády v oblasti průmyslu a obchodu shrnout jako velmi nekonkrétní slohové cvičení bez podkladů a odborných analýz a bez důrazu na domácí průmysl.