Josef Buřič varuje před fatálními důsledky možného kolapsu česko-čínských vztahů, ke kterému se schyluje v souvislosti s vládní politikou.
V denním tisku proskočily zprávy, že koncem února by měl ČR opustit dosavadní čínský velvyslanec. Na tom není nic divného, pokud by bylo současně známo, kdo ho nahradí. Jenomže, jak se proslýchá, dosud čínská diplomacie nepožádala o agrément tj. souhlas s akreditací jeho nástupce.
To lze vykládat přinejmenším jako určité varování, že čínská strana by se mohla připravovat na další ochlazení vztahů s ČR. A to je možná ještě poměrně optimistické hodnocení. Nepříznivý vývoj česko-čínských vztahů může ještě dále eskalovat až (což patrně nelze zcela vyloučit) do úplného zmrazení diplomatických vztahů.
Tak nějak to dopadlo s Litvou, která se rozhodla povýšit diplomatický statut svých vztahů s Tchaj-wanem. Předcházelo tomu důrazné varování z čínské strany, ale bez výsledku. A tak nakonec následovaly další kroky čínské strany – odjezd velvyslance a nakonec vymazání Litvy z celního sazebníku, a tedy faktické znemožnění přímých obchodních vztahů.
My k tomu nemáme daleko. Čínské straně jistě neunikla hněvivá reakce ministra zahraničí Lipavského, když český velvyslanec v Číně podpořil olympiádu v Pekingu – v souladu s postojem prezidenta Zemana. A pan ministr do Pekingu vzkázal (přes média), že Česká republika tuto olympiádu nepodporuje.
Prostě odjezd velvyslance bez náhrady je signálem, který bychom měli brát vážně.
V Číně máme už déle než rok problém. A rozhodně není malý. I když není to tak úplně problém našeho státu. To jen Auto Škoda tam vybudovala výrobní závod pro celou modelovou řadu v průmyslové zóně Ninbo asi 150 km od Šanghaje. Také se uvádí, že si tam ještě připravila plochu na výstavbu další stejně velké výrobní haly. Tento závod by tak mohl mít cílovou kapacitu minimálně 600 tis. vozů ročně.
Tento závod je vlastnictvím společného podniku mezi Volkswagenem a SAIC, což je čínská státní automobilka (patří mezi čtyři největší čínské automobilky). Auto Škoda tam má také naprosto minoritní kapitálový podíl.
V roce 2018 bylo na trhu v Číně prodáno 352 tis. škodovek, v roce 2019 nastoupil covid a prodeje klesly na 278 tis. kusů.
V roce 2020 se však „něco“ stalo a dosud rostoucí prodeje škodovek se zadrhly – jen 150 tis. kusů.
To, co se stalo, byla návštěva delegace českého Senátu vedené jeho předsedou Vystrčilem na Tchaj-wanu. To se stalo v srpnu 2020 a od října prodeje škodovek klesly na desetinu. Tento pokles pokračoval i v minulém roce – prodalo se jen 56 tis. škodovek. Jen sotva pětina z kapacity závodu.
Jak dlouho se dá provozovat závod, který vyrábí jen na pětinu své kapacity? Možná dlouho, pokud se bude financovat ze své české matky. Možná i proto, že je to prestiž být přítomen na tomto trhu, kde chtějí být všechny velké světové automobilky. Na druhé straně – co je na tom prestižního být tam jen jako nechtěné dítě a z milosti jiných?
Hrozící uzavření tohoto závodu je tak přímým důsledkem politiky současné vládní koalice SPOLU a STAN. A to nemusí ani zdaleka být konečný účet. Jsou tam i jiné české investice…
Tak se naplňuje varování ze strany prezidenta i Babišovy vlády, aby se cesta na Tchaj-wan na oficiální úrovni nekonala. Představitelé Senátu z řad dnešní vládnoucí koalice SPOLU a také STAN byli přesvědčeni, že mohou nerespektovat realitu světové politiky a jít svojí vlastní cestou. A patrně proto se předseda českého Senátu stal Tchaj-wancem…
Nic zjevně nenasvědčuje tomu, že by se česko-čínské vztahy mohly změnit. Naopak, kroky nového ministra zahraničí svědčí o opaku a dále situaci zhoršují. A to olympijské hry ještě nezačaly. Až začnou – to si teprve užijeme, jak se mnozí politici budou předhánět v pomlouvání Číny. Stačí si poslechnout už dnes některá jejich vyjádření k těmto hrám a musí nám být jasné, že naše vztahy s Čínou se dále zhorší.
A to si ještě tato koalice napíše do vládního prohlášení – „provedeme revize vztahů s Ruskem a Čínou“. Asi jim nikdo neřekl, že k revizi vztahů obvykle musejí být dva. Že by po těchto našich krocích někdo na čínské straně měl zájem něco revidovat, o tom moc pochybuji.
Doufám, že naši politici vědí, co znamená výrok „jít do Canossy“. Asi nemají klasické vzdělání, a proto jim to připomeňme. Stalo se v roce 1077, kdy římský král Jindřich IV. putoval pěšky jako kajícník přes Alpy k severoitalskému hradu Canossa a zde tři dny bos a ve sněhu čekal, než ho papež přijme a zruší nad ním klatbu, protože ho předtím urazil tím, že do úřadu jmenoval biskupy a další církevní činitele bez papežova (církevního) souhlasu.
A na nějakou takovou cestu do Canossy někdy v budoucnu asi také dojde a bylo by dobré se na ni připravit.
Zpět do současnosti. Čína je druhým největším dovozcem do české ekonomiky – je to více než desetina celkového dovozu – žádné suroviny či polotovary, ale především finální produkty, elektronika, spotřební zboží, zdravotní pomůcky a také čipy, kterých je prý nedostatek. V souhrnu je to dovoz v rozsahu více než 20 mld. dolarů ročně.
Český export do Číny představuje zhruba 2 miliardy dolarů ročně. S žádnou jinou zemí nemáme tak pasivní obchodní bilanci jako s Čínou – na jednu korunu českého vývozu připadá deset korun čínského vývozu. A nejsme schopni to nijak změnit. Prostě nemáme zboží, které by se na tamním trhu dalo uplatnit.
Velký přebytek v čínském obchodě s ČR by snad mohl být malou šancí, jak se vyhnout litevskému scénáři. Za předpokladu, že by na čínské straně došli k závěru, že by nemuselo být výhodné ztratit možnost vývozu do ČR.
Ovšem to je jen malá útěcha. Pokud by ke kolapsu diplomatických a následně i obchodních vztahů došlo, pak je evidentní, že toto čínské zboží krátkodobě vůbec nelze nahradit. Do ČR by ho bylo možné dovážet jen přes třetí země a to by bylo o hodně dražší.
Prostě politika současné vlády je mimořádně hazardní a bylo by dobré, kdyby co nejdříve začala chápat realitu současného světa. Pokud toho vůbec je schopna…
Ilustrační foto: Krokodyl, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons