Taxonomie EU pro jádro a je co slavit?

Jaromír Janda komentuje situaci, kterou vytvořila v EU nová taxonomie Evropské komise pro jadernou energii. Je co slavit, nebo není?

Ve stínu událostí kolem Ukrajiny zůstává trochu stranou pozornosti neméně závažná situace ohledně cen a zdrojů energií a výstavby nových jaderných zdrojů u nás. I když dosavadní postup přípravy nových jaderných zdrojů (resp. zdroje, tedy jednoho bloku v Dukovanech) trvá už řadu let, získat potřebné stavební povolení do roku 2045 – dle schválené taxonomie EU – snad zvládneme. Další podmínkou pro výstavbu nových jaderných zdrojů podle uvedené taxonomie EU je mít v provozu trvalé hlubinné úložiště pro vysoce radioaktivní odpad do roku 2050 a to už je méně reálné a tak namísto postupného vyjasňování podmínek a směřování k reálné výstavbě vyvstal další problém, který je třeba řešit. V této souvislosti by mne zajímalo jak by se řešila situace, pokud se nám podaří do roku 2050 nějaký nový jaderný zdroj postavit, ale nikoli úložiště jaderného odpadu. Budeme mít elektrárnu, ale nebudeme ji provozovat, nebo ji zase zbouráme a nebo dostaneme pokutu od EU? Ještě je možnost, že to do roku 2050 naplánujeme a jak to bude ve skutečnosti za 28 let nikoho netrápí, ovšem jaký to pak má smysl?

Pokud jde o trvalé ukládání použitého paliva v jednom z předchozích textů jsme již psali o technologiích přepracování použitého paliva a jeho dalšího využití v tzv. rychlých reaktorech. Kromě nepochybně pozitivního faktu, že tak získáme z použitého paliva další energii, konečný odpad je daleko méně nebezpečný a je ho mnohem méně. Proč tedy tato bezesporu přínosná cesta dalšího využití jaderného paliva v taxonomii není nijak zohledněna? K životnímu prostředí, o které jde, by to bylo mnohem šetrnější než trvalé ukládání do hlubinných úložišť a další využití paliva ekonomicky bezpochyby výhodnější. Technologie pro využití použitého paliva na rozdíl od protežovaných malých modulárních reaktorů již existují a jsou v provozu někdy od roku 2015 viz následující odkaz zde.

Další otázkou je nakolik nás podmínky taxonomie EU pro financování našich nových jaderných zdrojů musí trápit. Pokud stále platí, tak stát přislíbil investorovi (tedy společnosti ČEZ) poskytnout financování na výstavbu v plném rozsahu tedy 100 % předpokládaných nákladů. Na to by, pokud se nepletu, schválená taxonomie EU neměla mít žádný dopad. A nebo tato taxonomie EU je závazná i pro jednotlivé národní státy a ty se jí musí podřídit? Doufám že nikoli!

Mimochodem v roce 2014, kdy tehdejší vláda odmítla jakkoli podpořit projekt výstavby nových jaderných zdrojů na Temelíně a ČEZ zrušil probíhající výběrové řízení, byly sazby našich desetiletých státních dluhopisů na úrovni 0,5 % zatímco dnes jsme něco málo přes 3 %, což u tak velkého projektu znamená velký rozdíl zejména proto, že právě náklady na financování jsou dominantní pokud jde o celkovou cenu projektu. Pokud se nepletu, v konečné ceně elektrické energie se počítá pro rozdíl jednoho procenta sazby pro financování nárůst konečné ceny elektrické energie o cca 10 eur. V našem případě by to znamenalo, že vládní odmítnutí podpory novým jaderným zdrojům v Temelíně v roce 2014 nás stálo nejen ostudu a ztrátu času, ale především zdražení elektrické energie z dnes připravovaného nového jaderného zdroje na Dukovanech o cca 20-30 eur při současných sazbách státních dluhopisů proti roku 2014 a to jenom tím, že tehdejší vláda odmítla to, co později v podstatě stejná jen obměněná vláda přislíbila v plném rozsahu. Víme, co děláme a co chceme?

V této souvislosti a jen na okraj stojí za zmínku vyjádření „naší“ komisařky Věry Jourové, která v jednom rozhovoru uvedla, že taxonomie EU je především o nasměrování podpory, resp. financování k vybraným projektům a technologiím a zdůraznila především nasměrování privátního financování. Vlastně tím říká, že chce podpořit vybrané projekty a technologie za cizí peníze! Pokud chce stát (anebo v tomto případě EU) něco podporovat, tak na to má své vlastní zdroje z plateb jednotlivých národních států a tvorby dluhu a dokud to firmy a domácnosti skousnou a unesou, asi nelze nic namítat. Ale zřejmě na ten „Velký skok“, který v podobě Green Dealu EU prosazuje, nemá samotná EU dostatek zdrojů a tak se snaží využít a nasměrovat i zdroje privátní. To už ale nemá nic společného s tržním hospodářstvím. Určovat do čeho mohou a nemohou privátní (tedy soukromé) komerční banky investovat, to je popírání tržních principů a apriori cesta k neefektivitě. Není to nic jiného než řízená ekonomika a navíc řízená EU a to nevím, zda chceme.

Co slavit tedy rozhodně nemáme a naše cesta k výstavbě nových jaderných zdrojů se spíše dále komplikuje. Důsledkem bude s narůstající poptávkou a postupným nedostatkem klasických zdrojů drahá a dražší energie. Tento tržní princip bude zaručeně fungovat dokud nebudeme mít dostatek spolehlivých a stabilních zdrojů, což v našem případě znamená zdrojů jaderných. Současně přiměřené ceny za elektrickou energii nebudeme mít, dokud si nezajistíme takové podmínky, aby naše zdroje energie zásobovaly především naše firmy a naše domácnosti a až teprve přebytky šly na Evropský trh.

Pro doplnění mohu doporučit text Jiřího Fajta ředitele pro strategii společnosti EP Energy s jeho velmi pragmatickým pohledem k navržené taxonomii EU a současnému dění v oblasti energetiky.

Na úplný závěr ještě několik poznámek a odkazů.

V USA začaly tlačit na banky, aby nediskriminovaly klasické zdroje. Zřejmě chápou na rozdíl od EU, že zajištění stability a spolehlivosti dodávek energií je důležité.

Zcela opačně a v rozporu se základními funkcemi státu, tedy zajištěním zdrojů pro firmy a domácnosti, je europoslanec Luděk Niedermayer, pokud nepovažuje zajištění naší soběstačnosti za důležité. Ale zřejmě už ČR nebere vážně protože je přeci europoslanec.

Podobně pan europoslanec Mikuláš Peksa hodil českou energetiku přes palubu s jeho výrokem, že se nám nevyplatí stavět nové elektrárny a energii si dovezeme. Vzhledem ke skutečnosti, že jí hodně vyvážíme a tak do značné míry zachraňujeme dobrodružství s názvem Energiewende, tak by nám pan Europoslanec mohl prozradit odkud a kolik energie budeme dovážet.

K tomu asi není co dodat. Jak může vypadat naše energetická a jiné koncepce a jejich naplňování, pokud o nich rozhodují politici, pro které není soběstačnost a zajištění zdrojů pro stát, firmy a domácnosti důležité… no právě tak, jak to vypadá!

Od Jaromíra Jandy si můžete také přečíst:

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.