Věra Beranová píše o tom, že umění nás stále více přesvědčuje o své schopnosti odpovídat na naše otázky a na naše potřeby. A naštěstí nemlčí ani v době války.
Jak se jistě milovníci a ctitelé umění stále více přesvědčují, neplatí již v našem světě: Inter arma silent Musae, i když bohudíky nezažíváme válku v našem prostoru v tom pravém slova smyslu. Zažíváme však jakýsi stav ohrožení, napětí – a přesto, a právě proto, jsou Múzy vítány a také se v mnoha oblastech doslova činí. Když odhlédneme ty povrchní, které hledají zviditelnění za každou cenu, zjišťujeme doslova nápor nabídek různých uměleckých počinů nejrůznějšího charakteru. Své místo v možné nabídce bezesporu sehrávají Múzy výtvarné. Jistá angažovanost v rámci výstavnictví, tedy výtvarné prezentace, však samozřejmě není jen otázkou dramatického společenského vývoje posledních týdnů. Už Covid nás naučil žít a vnímat svět v situaci ohrožení. Bohužel, tento pocit se stále více stupňuje. A tady mají Múzy nesmírně důležité poslání. Mohou, a někdy docela musí, se přednostně angažovat v určitých funkcích. V dobách krizových mají bezesporu za povinnost upozorňovat, apelovat v tom nejsilnějším slova smyslu, mají burcovat do boje, ale stejně tak důležitá je i funkce opačná. Umění, umělecká díla mají stejně tak uklidňovat, poukazovat na kontinuitu, smysl, možnou perspektivu. Tedy vzbuzovat pozitivní pocit. Obrátíme-li se, k výtvarnému umění, k výstavám probíhajícím v této dramatické době, najdeme v současnosti několik přístavů klidu a pohody.
Tak například výstava, která jistě potěší to nejširší publikum, je instalovaná v netradičních prostorách pražské Holešovické tržnice v pavilonu č. 17 a je nazvaná Svět české animace a je věnovaná, již podle názvu, české filmové animované tvorbě. Návštěvník, který vejde do tohoto netradičního výstavního prostoru, si musí nejprve zvyknout na pobíhající děti, na jemný hluk, který vydávají nadšení diváci a samozřejmě také ukázky z animovaných filmů. Na své si jistě přijdou všechny věkové skupiny návštěvníků. Každá generace (od té nejstarší po tu nejmladší) byla a je zasažena pohádkami, večerníčky i filmy s vážnou tematikou. Výstava vtipně a s nadhledem poukazuje na velmi úspěšnou světovou úroveň české animované tvorby, také na její jisté vzkříšení po propadu v 90. letech. Tedy, co je charakteristické pro návštěvníka této výstavy: je to úsměv a u těch nejmladších často hlasitý smích.
Z dávné i nedávné historie víme, že v dobách zlých se obracíme do šťastnější minulosti, kde hledáme oporu, nějakou lepší perspektivu. K tomu patří například výstavy vracející se k našim mezinárodním úspěchům v rámci světových výstav v 60. a 70. letech. Ke slavné tradici naší kultury se vrací také renovovaný Bruselský pavilon na pražské Letné. Dějiny této architektury autorů F. Cubra, J. Hrubého a Z. Pokorného bohužel kopírují osud i jiných významných staveb po roce 1990. Bohudík, zde se to skončilo dobře a tak po letech devastace se stavba vrátila mezi pražské novodobé památky a slouží kultuře a umění. Funguje zde výstavní síň Expo 58 Art. Na naše významné úspěchy upomíná i mimopražská výstava, kterou uspořádalo Muzeum umění v Olomouci s příznačným názvem Byli jsme světoví. Výstava předkládá návštěvníkům sbírku dokumentů, fotografií, diapozitivů, které pořídil architekt Miroslav Řepa, jako přímý účastník našich významných úspěchů na světových výstavách v Bruselu, Montrealu, Ósace. Kde jsme opravdu byli světoví. Jistě bychom našli řadu dalších příkladů pozitivního působení Múz a to samozřejmě nejen výtvarných.
Umění nás stále více přesvědčuje o své schopnosti odpovídat na naše otázky, doslova naše potřeby. Vybrali jsme dnes právě ty odpovědi, které nás mohou zavést do světa pozitivních hodnot, bohužel v našem současném světě plném „hodnot“ negativních.