Zatímco západní země hledají způsoby, jak snížit svou závislost na ruské ropě a plynu, jinému aspektu ukrajinské krize se věnuje méně pozornosti: Většina z 32 zemí, které využívají jadernou energii, je závislá na Rusku, pokud jde o část řetězce dodávek jaderného paliva, upozorňují A. Gilbert a M. Bazilian v příspěvku pro The Conversation.
Jaderná energie je důležitou součástí mnoha národních elektrických sítí. Na jadernou energii spoléhají zejména evropské země, včetně Francie, kde se z ní vyrábí 69 % elektřiny, Ukrajiny (51 %), Maďarska (46 %), Finska (34 %) a Švédska (31 %). Ve Spojených státech vyrábějí jaderné reaktory 20 % energie v zemi. Mnohé z těchto zemí původně využívaly jadernou energii, aby minimalizovaly závislost na dovozu fosilních paliv a v poslední době také proto, aby snížily emise uhlíku a zlepšily kvalitu ovzduší.
Hospodářské dopady války na Ukrajině by mohly narušit přístup k palivu pro jadernou energetiku. Jsme přesvědčeni, že boj proti ruskému vlivu bude vyžadovat společné úsilí, které vyváží energetickou bezpečnost, zmírnění dopadů na klima a dodržování mezinárodního práva.
Globální průmysl
Na celém světě provozuje 32 zemí přibližně 440 komerčních jaderných reaktorů, které vyrábějí 10 % světové produkce elektřiny. Nejvíce reaktorů je v provozu ve Spojených státech (93), následuje Francie (56) a Čína (53). Mnoho zemí vyváží jaderné palivo, materiál a služby. Největšími mezinárodními dodavateli jsou USA, Rusko, Evropa a Čína. Důležitou roli hraje i několik dalších zemí, včetně Kanady a Jižní Koreje.
Paliva pro jaderné reaktory jsou vysoce specializovaná a vázaná na konkrétní konstrukce reaktorů. Nákup energetického reaktoru od dodavatele, jako je Rosatom, ruská státní jaderná společnost, nebo francouzská společnost Framatome, může vést k závislosti na dodávkách na desítky let.
Všechny tyto faktory způsobují, že dodavatelské řetězce v jaderné energetice jsou složitější, méně konkurenceschopné a obtížněji se rychle mění než u jiných druhů energie, například ropy a plynu. A protože klíčové materiály a technologie pro civilní jadernou energetiku mohou být použity i k výrobě jaderných materiálů použitelných pro zbraně, podléhá mezinárodní prodej jaderných materiálů přísným vývozním kontrolám a obchodním omezením.
Rusko jako dodavatel jaderných komodit
V porovnání s jinými těžebními komoditami, jako je například kobalt, jsou světové zásoby uranu poměrně široce rozloženy. Kazachstán produkuje více než 40 % světových zásob, následuje Kanada (12,6 %), Austrálie (12,1 %) a Namibie (10 %). Rusko je méně významným hráčem, produkuje přibližně 5 %, zatímco USA a Evropa produkují méně než 1 %.
Velká část rozmělněného uranu z Kazachstánu však před vývozem na světové trhy putuje přes Rusko. Přes Rusko vedou i další části dodavatelského řetězce. Pouze několik zařízení na světě přeměňuje rozmělněný uran na hexafluorid uranu; Rusko vyrobilo přibližně třetinu dodávek pro rok 2020, přičemž většina z nich byla vyrobena z uranu z Kazachstánu.
Rusko má rovněž 43 % celosvětové kapacity obohacování uranu, následuje Evropa (přibližně 33 %), Čína (16 %) a USA (7 %). V USA a Evropě je určitá volná kapacita a Čína ji rozšiřuje.
Před napadením Ukrajiny mělo Rusko národní strategii na zvýšení vývozu týkajícího se jaderné energie. Je předním dodavatelem jaderných reaktorů, staví elektrárny v zahraničí a následně jim dodává palivo. Mezi jeho zákazníky patří bývalé sovětské státy a členové Varšavské smlouvy, jako je Ukrajina a Maďarsko, spolu s novými uživateli jaderné energie, jako je Egypt.
Přibližně 16-20 % ročních dodávek uranu do USA pochází alespoň zčásti z Ruska, zejména za účelem obohacování. Mnoho evropských zemí nakupuje konvertovaný nebo obohacený ruský uran a rostoucím trhem pro ruský jaderný export je Čína.
Pokud by konflikt na Ukrajině ovlivnil obchod USA s Ruskem v jaderné oblasti, mělo by to nejvážnější dopad na dva plánované demonstrační projekty pokročilých reaktorů: Xe-100 ve státě Washington a Natrium ve Wyomingu. Tyto reaktory potřebují palivo obohacené na téměř 20 % uranu 235 a Rusko je v současné době jediným světovým dodavatelem.
Dopady ukrajinské krize na trh
Světové ceny uranu byly po většinu minulého desetiletí nízké a po jaderné havárii v japonské Fukušimě se pohybovaly mezi 20 a 30 dolary za libru. Poté v roce 2021 a na začátku roku 2022 spekulace na trhu a domácí protesty v Kazachstánu vyhnaly ceny nahoru. Nyní válka na Ukrajině vyhnala některé obchody na téměř 60 dolarůza libru a potenciálně výše. S uranem se na trzích otevřeně neobchoduje, takže ne všechny ceny jsou veřejné. Bidenova administrativa údajně zvažuje jaderné sankce vůči Rusku. Americké energetické společnosti jsou protitomuto kroku, protože se obávají, že by to způsobilo nedostatek a zdražení uranového paliva. Mnoho amerických jaderných elektráren se již nyní potýká s ekonomickými problémy.
Pokud by Rusko reagovalo na nátlak Západu tím, že by zadržovalo upravený nebo obohacený uran, odhadujeme, že by to mohlo mít vliv na elektrárny v USA a Evropě během 18 až 24 měsíců, a to na základě toho, jak dlouho dopředu je třeba objednávat palivo. Některé americké energetické společnosti uvedly, že neočekávají nedostatek, ale vzhledem k nepřehlednosti trhu a dlouhým časovým rámcům je to těžké předpovědět. Energetické společnosti budou čelit vyšším cenám, pokud se obrátí na Evropu, Japonsko nebo Čínu, aby jim poskytly služby v oblasti konverze nebo obohacování uranu.
A co dodávky uranu? Západní producenti – zejména Kanada a Austrálie – mají velké zásoby, jejichž těžba by byla při současných cenách ekonomicky výhodná. A někteří američtí politici, především v západních státech, volají po větší domácí těžbě. To by však bylo kontroverzní. Z rozsáhlé těžby uranu na území národa Navajo v Arizoně, Utahu a Novém Mexiku během studené války zůstalo více než 500 opuštěných dolů. V těchto oblastech se stále projevují škodlivé účinky, včetně kontaminace životního prostředí a stížností na záhadná onemocnění a rakovinu.
Příležitosti pro vedoucí postavení USA
Spíše než zaměření na domácí těžbu uranu považujeme za prioritu, aby USA přehodnotily své kapacity a politiku obohacování uranu. Soukromé společnosti se zdráhaly investovat do nových zařízení na obohacování uranu, zatímco byly k dispozici levnější alternativy, jako je dovoz z Ruska. Ministerstvo energetiky pokračuje v programufinancování výroby paliva pro pokročilé reaktory, ale v případě přerušení dodávek z Ruska se možná bude muset zaměřit také na výrobu paliva pro stávající americké reaktory.
Podle našeho názoru by se USA měly rovněž snažit čelit ruským snahám o vývoz vyrobeného paliva a reaktorů. Ukrajina již spolupracuje s americkou společností Westinghouse na vývoji paliva pro reaktory ruské konstrukce, které by mohlo nahradit palivo vyrobené v Rusku. Sedm z 15 ukrajinských reaktorů již toto palivo, které se vyrábí ve Švédsku, používá. Domníváme se, že politika USA by měla v případě potřeby podporovat podobné úsilí i jinde.
A konečně, pokud USA a další země usilují o přetvoření světových dodavatelských řetězců v jaderné energetice, domníváme se, že jaderný průmysl by měl usilovat o překonání svého toxického dědictví. To by vyžadovalo, aby se od počátku zapojily dotčené komunity, zajistily se pro ně výhody, plány projektů byly transparentnější a do každého projektu se začlenila environmentální spravedlnost. Prvním krokem k etickému uranu je samozřejmě zajistit, aby jaderná energetika nefinancovala válku Ruska proti Ukrajině.
O autorech:
Alex Gilbert (Zabývá se výzkumem komplexních systémů a zaměřuje se na politiku v oblasti klimatu, trhy s energií, jaderné inovace a výrobu vesmírných zdrojů.)
Morgan Bazilian (Je ředitelem Payneova institutu a profesorem veřejné politiky na Colorado School of Mines. Dříve působil jako hlavní odborník na energetiku ve Světové bance. Má více než dvacetileté zkušenosti v energetickém sektoru a je považován za předního odborníka v oblasti mezinárodních záležitostí, politiky a investic. Je členem Rady pro zahraniční vztahy.)
Zdroj: A. Gilbert, M. Bazilian; „Russia’s energy clout doesn’t just come from oil and gas – it’s also a key nuclear supplier“; The Conversation (18.03.2022)
***
Odkud pochází uran?
Jak uvedl web Statista, 20 % přírodního uranu používaného v EU bylo v roce 2020 dovezeno z Ruska. Podle Světové jaderné asociace je země jedním z osmi nejvýznamnějších producentů uranu na světě s objemem produkce přesahujícím 2 800 tun. Na prvním místě je Kazachstán s přibližně 19 500 tunami před Kanadou a Austrálií.
Vážnější je, že Rusko vyrábí 26 % obohaceného uranu potřebného v EU. Pro provozovatele tzv. reaktorů VVER je Rusko dokonce jediným dodavatelem šestihranných palivových tyčí vyrobených na zakázku. ESA považuje EU za „značně zranitelnou“ zejména v této oblasti.
Tato závislost je pravděpodobně také důvodem, proč se uran neobjevuje na sankčních seznamech Evropské unie. Do roku 1990 byla NDR čtvrtým největším producentem uranu na světě. Po pádu komunismu byla těžba zastavena. Podle zprávy platformy mdr se však během sanačních prací do roku 2021 vytěžilo ještě 3 350 tun uranu. Graf TOP 8 světových producentů uranu podle množství v tunách za rok 2020 najdete na tomto odkazu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.