Globální jih je již léta takto odstrkován a ukrajinská krize zde vyvolává odlišnou odezvu.
„Morální ideál není cílem, nýbrž zbraní v politickém boji.“ Karl Kautsky
Komentátor hongkongského deníku South China Mornig Post Alex Lo se domnívá, že většina lidí dokáže prokouknout zhoubné pokrytectví vyzbrojující západní demokracie, které používá k napadání ostatních, uvalování sankcí či změnám režimů, jen aby udržela a legitimizovala svou globální nadvládu. Ve chvílích morální euforie je nyní Západ přesvědčen, že za jeho křížovým tažením proti ruské agresi na Ukrajině stojí celý svět, neboť již dlouho považuje své vlastní postoje za globální veřejné mínění.
Názory „globálního jihu“ jsou ale jiné a většinou nejsou brány v potaz materiálně ani morálně. Nemají politický, vojenský ani ekonomický vliv, až příliš často jsou odmítány jako intelektuálně nedostatečné nebo zaostalé, nejsou součástí západního moralizujícího diskurzu.
Zájmy Západu ovšem nejsou jednohlasé, takže útok na Ukrajinu, který všechny státy „pěti očí“ (anglicky mluvící země) i Evropské unie sešikoval za zády USA, momentálně vypadá jako znovuzrození atlantismu a všichni jásají nad nově nalezenou jednotou.
Tuto iluzi sdílejí nejen západní tvůrci politik, ale i mnoho jejich vlastních občanů. Koneckonců všichni jsme zalezlí ve svých platónských jeskyňkách socializace, indoktrinace, vzdělávání a iluze svobodného myšlení. „Svoboda tisku“, „svoboda slova, „svoboda projevu“ je ale v západním pojetí nebezpečná, protože lidi nutí myslet si, že právě jen oni jsou schopni svobodně myslet a konat, kdežto všichni ostatní jsou v pasti nesprávného uvažování a mají vymyté mozky.
Globální jih je již léta takto odstrkován a ukrajinská krize zde vyvolává odlišnou odezvu. Novinové titulky na globálním jihu vyjadřují odpor a zášť rozvojového světa nad mistrováním ze strany Západu, který jej nutí schvalovat západní politiku ve vztahu k Ukrajině, Rusku či Číně. Vynášet nad druhými soudy z deklarované nejvyšší morální úrovně je pro mnoho lidí na světě nepřijatelné.
Manasseh Sogavare, premiér Šalamounových ostrovů, např. ostře odsoudil kritiku Austrálie a Nového Zélandu vůči jeho plánu na bezpečnostní smlouvu s Čínou (psali jsme zde): „Považujeme za velmi urážlivé být označeni za nezpůsobilé řídit naše suverénní záležitosti nebo být podezříváni z nekalých motivů při prosazování našich národních zájmů.“ Na kritická slova Jacindy Ardernové, premiérky Nového Zélandu, o potenciální militarizaci regionu odpověděl: „Je naprosto nesmyslné říkat, že Čína představuje bezpečnostní hrozbu v Pacifiku.“ Australský premiér Scott Morisson údajně vyvíjel nátlak na Papuu-Novou Guineu a Fidži (země, které naznačovaly příklon k Číně), aby dohodu se Šalamounovými ostrovy pomohly zrušit. Mexický prezident byl zase hluboce uražen vystoupením velvyslance USA, který jej varoval před zaujetím neutrálního postoje ke krizi na Ukrajině: „Mexiko je svobodná, nezávislá, suverénní země” a postoj ke konfliktu na Ukrajině “je naší neutrální pozicí, která hodnotově souvisí s mexickou zahraniční politikou”.
Západ správně vidí ruskou válku nejen jako akt agrese vůči relativně nevýznamné zemi ve střední Evropě, ale hlavně jako přímou výzvu západní hegemonii v čele s USA.
Takže právě proto je to válka i zbytku světa. Ale zbytek světa nenastavuje vlastní kůži. Může dnes sympatizovat s těžkým údělem Ukrajinců (co ale situace Palestinců či Jemenců?), může se i vyjadřovat proti agresi v OSN, což je naivně považováno za podporu Západu, ale prsty si pálit nebude. A západními politiky je to, ne zcela bezdůvodně, chápáno jako vypočítavá licoměrnost.
Morálka v politice je především o zbraních. Většina světa není proti demokracii, mnozí touží dosáhnout jí ve svých společnostech. Ale také chápe zhoubné pokrytectví zbrojící demokracie a jazyka dobra (demokracie) a zla (autokracie) za účelem udržení a legitimizace západní dominance. Za tím stát nemůže a nechce.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.