Historička umění Věra Beranová recenzuje aktuální výstavu Marka Meduny s názvem Čpavek.
Současná výstava v Galerii Václava Špály nazvaná „Čpavek“ pokračuje v tradici představování pražské i mimopražské tvorby, která jistě vzbudí pozornost. Tentokrát je to malíř Marek Meduna. Studoval v letech 1999-2005 na Akademii výtvarných umění v ateliérech Veroniky Bromové, Michaela Rittsteina, Jiřího Davida a Vladimíra Skrepla. V současnosti vede Ateliér malířství IV na pražské Akademii. Když se zamýšlí nad svými studiemi, charakterizuje svůj poměr k učitelům a upozorňuje, že nemaluje jako Michael Rittstein, protože mu mimo jiné chybí jeho smysl pro absurdní humor. Jiří David je ve srovnání s Medunou viditelně zainteresovaný pro věc. Oproti Skreplovi je podle Meduny jeho tvorba zase příliš usedlá. Nepovažuje svou práci za radikálně intelektuální – přesto se název výstavy „Čpavek“ nemůže chápat jinak než jako jistá provokace…
Vystavená díla jsou většinou velkoformátová. Instalace je netradiční – Medunova rozměrná díla se střídají například s drobnými navlečenými korálky, které jsou instalovány ve výkladu galerie. Bohužel však neupoutávají pozornost kolemjdoucích. Co jistě zaujme návštěvníka je barevnost a názorová jednotnost. Při bližším pohledu je to pak jistá aktuálnost. Nejedná se však o aktuálnost prvoplánovou, často je skrytá pod banálními náměty. O to bizarněji působí drobní ptáčci, objevující se v hejnech nebo jen tak, jako doplněk k obrazům. Tematicky se na řadě obrazů vyskytuje dítě, které vůbec nepůsobí mile či roztomile, ale trošku jako malá zrůdička. Ta je tak aktérem různých scén. Tak například obraz nazvaný „Neposlušnost“ představuje ničícího chlapečka. Jisté drama je zpodobněno scénou nazvanou „Očkování“, kdy je na rozdíl od ostatních obrazů, kde jsou to chlapečci, kteří působí vždy nezúčastněně, zpodobněna vyděšená holčička. V podstatě se jedná o aktuální situaci. Do některých obrazů vstupuje i příroda. Jako například miminka propojeného s krtečky pobývajícími ve svých doupatech.
Svou úlohu tedy sehrává i jistá symbolika. Například je to až realisticky pojatá scéna rodící ženy, která je obklopena nezúčastněným dítětem, sovou, ale také supem. Až nepříjemně působí dramatický výjev nazvaný „Zády k příčině“, na které žena šlape padajícímu dítěti na ruku a automobil v pozadí se ušklíbá. Autor zde použil spojení tzv. reálného s nereálným. Toto spojení se objevují u Marka Meduny často. Například děti s mobily jsou zachyceny v divných situacích. Na současné výstavě poněkud vybočuje obraz nazvaný „Přátelé“ představující drobná zobrazení, různých předmětů a také sdělení: kupříkladu se tam objevují slova Inkluze, Rozum, ale i různé značky, symboly. V podstatě se dá v obraze číst zvlášť i proto, že se jedná o kresbu na papíře.
Šíře výtvarného výrazu Marka Meduny je mnohem obsáhlejší, než představuje výstava ve Špálově galerii. Svůj zájem o problémy současnosti si Marek Meduna neřeší jen výtvarnými cestami, ale i svou literární produkcí. Ve své knížce nazvané Písčiny rozebírá svou tvorbu: „Má práce se vyznačuje zájmem o tradici, kterou se snažím využít způsobem vlastním tomuto desetiletí. Bohužel, profese umělce vyžaduje tu a tam i jistý druh verbálního či textového odůvodnění“. Ve svém textu se přiznává k respektování jistých tradic, aby vzápětí napsal o svých vlastnostech: „Z oněch vlastností stojí za zmínku jistá nestálost a touha po vymezení“. To nás samozřejmě napadne, když se rozhlédneme po Medunově tvorbě i mimo současnou výstavu. Výstava v Galerii Václava Špály na Národní třídě v Praze potrvá do 26. června.
Kurátor: Jiří Ptáček
Marek Meduna, Písčiny (kniha v PDF)