Top10: Druhým nejčtenějším článkem v roce 2022 byl červnový text Ilony Švihlíkové o rizicích ekonomické krize v Česku.
Ilona Švihlíková varuje, před ekonomickou katastrofou nevídaných rozměrů, která se žene na Česko, zatímco vláda se věnuje moralistnímu kázání a poučování.
Na českou ekonomiku se řítí katastrofa nevídaných rozměrů. Záměrně píšu o české ekonomice, neboť se nejedná jen o domácnosti, ale samozřejmě také o firmy, zejména ty, které jsou energeticky náročné či závislé na plynu, od pekáren po těžký průmysl a sklárny.
Vládu to ovšem nijak nerozrušuje. Má plné ruce práce s tím vést moralistní kázání vůči vlastnímu obyvatelstvu, dělat si fotečky ze zasedání EU, vést válku proti Rusku, psát jako ministr zahraničí přihlouplé klišovité kecy do novin, či poučovat národ o tom, že vláda se o občany nemá co starat.
Není třeba si idealizovat evropský kontext, ale takovou směsici hlupství, arogance, neschopnosti a ideologického neoliberálního fanatismu těžko pohledat.
Není divu, že ve společnosti kypí hněv způsobem, který jsem ještě nezažila. Pokud si vláda neví rady s příspěvkem (velmi ubohým) 5000 Kč pro některé domácnosti (když neumí ani rozlišit brutto a netto příjmy), zatímco přicházejícím Ukrajincům dává 5000 Kč automaticky, těžko to společnost jen tak blahosklonně spolkne (nota bene, když máte přímo v domě takové, kteří si za těch 5000 Kč za několik měsíců pěkně vyjedou na dovolenou do Španělska), zatímco Češi vybírají z běžných účtů, jak psal Josef Buřič, což je vždy signál, že začíná jít „z tlustého do tenkého“.
Smrtící koktejl nebývalého rozsahu zahrnuje nárůst cen potravin (dominantně přes kanál pšenice a hnojiv), pohonných hmot a energií. K tomu připočtěme stupidní politiku ČNB, která bojuje proti inflaci tak efektivně, že ČR patří k zemím s nejvyšší mírou inflace (spolu s pobaltskými zeměmi, jejichž základní úroková sazba je ovšem stále 0 %). Tato politika nejenže postihuje firmy a jejich inovační a investiční aktivitu, ale dramaticky zasáhne i do domácnosti, zejména přes hypotéky. Je patrné, že nejvíce jsou ohroženy domácnosti s pětiletou fixací, neboť rozdíl mezi úrokovou sazbou před pěti lety a tou nynější je propastný. Hypotéky na vlastní bydlení jsou mimo hru nejen pro nižší příjmové skupiny, ale i pro střední třídu. Odhady hovoří o 40 000 domácnostech, které by v tomto roce mělo čekat refinancování… Vzhledem k nárůstu cen naprosto nezbytných položek, jako jsou energie, se jedná o úder, který zřejmě nemá dějinách ČR obdoby.
Ideologicky pevná vláda se ovšem nenechá zviklat nějakým propadem reálných mezd.
Jednou si stanovila za cíl fiskální konsolidaci (aniž by tušila, jak ji udělat a v jakém časovém horizontu, což je dobře vidět z programového prohlášení), tak si vesele kumuluje inflační příjmy. Vedle univerzálního „za to může Babiš“ se nám objevilo „za to může Putin“, přičemž liberální podstata vlády, která si myslí, že kecama ovlivní realitu, se tím vyjevuje naplno. Je totiž vcelku jedno, kdo za co může, vláda je tu od toho, aby jednala a pomáhala svým občanům, ekonomice a společnosti. Jenže u Fialovy vlády je zoufale vidět, že osm let „absťáku“ udělalo své – je potřeba obsloužit svou klientelu a potřeby nějakých otravných socek v tom nemohou stát v cestě.
Přestože oficiálně potvrzená máme stále čísla za poslední kvartál minulého roku (propad reálných mezd o 2 %), je zřejmé, že pádivá inflace se zakousne do mezd a platů velmi hluboko. Mantra o „přehřátém trhu práce“, kde většina tzv. volných pracovních míst je spjata s nejnižší kvalifikací a mzdami někde kolem minimální mzdy, dostane znovu nafrak, protože v situaci přehřátého trhu by měly mzdy výrazně růst, což se ovšem neděje. K záchraně neoliberálních žvástů, které vždy ze všeho viní nenažrané zaměstnance a odbory, přicválala Eva Zamrazilová (např. zde).
Je to trošku jako naši uvědomělí umělci, kteří v minulých volbách hrdinně bojovali proti frontám na banány, tak jiní zase už třicet let hrdinně bojují proti zaměstnancům a odborům. Co se obtěžovat s nějakou analýzou a znalostí situace, správné ideové ukotvení, v prostředí deformovaném propagandou České televize, vydrží hned několik desetiletí, panečku.
Domácnosti situaci vnímají, kromě výše uvedeného výběru vkladů z běžných účtů mimo dlouhodobé trendy, je tu také mezikvartální pokles spotřeby domácností (o 1,0 %).
Maloobchodní tržby už v březnu meziměsíčně klesly (radovat se nad meziročními nárůsty je ošidné, srovnává se s pandemickým rokem!). Vysoká inflace mění spotřební koš (takže zpochybňuje masivně hodnoty indexu spotřebitelských cen), část spotřeby se bezesporu přeorientovala do zahraničí (Polska, či Německa).
Vládní kolovrátek o „zacílené podpoře“ je nesmyslný. Pádivá inflace mění výrazně cenové poměry i spotřební chování. Kombinace nárůstu cen klíčových položek (potraviny, energie, hypotéky, pohonné hmoty) znamená, že „není úniku“. V takovém případě chtít kompenzovat „jen nejchudším“ – řečeno pěkně s tím pravicovým opovržením – je nesmysl, protože dopady nárůstu cen energií zasáhnou i střední třídu. Spíše by bylo na místě si říci, že pořádnou rezervu má leda tak horní kvintil (horních 20 % domácností), a i tam může dojít k problémů zejména u vysokých hypoték a jejich refinancování.
Místo toho, aby vláda řešila problém od příčin – tj. využila Čepra a jeho sítě čerpacích stanic Eurooil, využila toho, že jsme čistý vývozce elektřiny, nakoupila do státního vlastnictví plynové zásobníky, využila zákon o cenách z roku 1990 atd., tak pilně dodává zbraně na Ukrajinu, a hlasuje pro odpojení od ruské ropy – což Vladimira Putina jistě pobaví, protože takový krok vyvolává na těsném (nabídka jen tak tak uspokojuje poptávku) ropném trhu vlnobití, jehož důsledkem bude masivní nárůst cen.
Vývoj ceny ropy Brent za poslední rok
Pro srovnání uvedu jen několik opatření v Německu a Francii, aby si čtenář mohl udělat srovnání (doporučuji u toho sedět).
V Německu je ministr financí liberál za FDP. Přesto i ten uznal, že „nedělat nic není v této situaci žádná možnost“. Kupodivu, žádná slova o tom, že vláda se nemá o své lidi co starat (zřejmě se má starat jen o Ukrajince). Ministr financí Christian Lindner dále uvedl, že v situaci charakterizované vysokou míru nejistoty je to příkaz ekonomického a politického rozumu posílit růst v Německu, vystoupit proti inflačním rizikům a zmírnit těžkosti. Inu, je to zřejmě skrytý komunista a agent Putina, že.
V Německu byly přijaty dva rozsáhlé balíčky, přičemž nejen opozice diskutuje o tom, jestli je takováto pomoc dostatečná a jestli by neměl být přijat balíček třetí. Jen namátkou několik opatření (protože jinak by rozsah tohoto článku byl neúměrně dlouhý).
Opatření pro firmy má pět pilířů, někdy se jedná o opatření z pandemické doby, která byla upravena na současnost, zejména pro energeticky intenzivní firmy. Klíčovou roli hraje státní Kreditanstalt für Wiederaufbau (úvěrové programy, státní záruky, kompenzační příspěvek na vysoké ceny elektřiny a plynu atd.). Pro domácnosti to jsou jednak rozsáhlé sociální dávky (nikoliv nové, zvýšení stávajících) s preferencí těch, kteří již před pandemií pobírali např. německou verzi příspěvku na bydlení. Snížení daní na pohonní hmoty je dosti viditelné, pak je tu paušál pro zaměstnance (i OSVČ) ve výši 300 eur, jednorázové platby na děti, příspěvek na vytápění, podpora veřejné dopravy… Opatření jsou časově omezena, jejich platnost jde prodloužit a kupodivu, nejsou v rozporu s ústavou. Krátkodobě se škrtnul příspěvek na obnovitelné zdroje, což by mělo zlevnit cenu elektřiny. Aktuální diskuse se týkají DPH na potraviny, která je, jak jistě čtenář ví, v Německu nižší než v ČR (eh co, proč bychom neměli v ČR vyšší zdanění potravin než ubytovacích služeb, že?).
Jestli ale máte pocit, že jsou Němci takto spokojeni, mýlíte se. Upírají své oči na zemi s nižší mírou inflace, která si v boji proti vysokým cenám vede lépe, a s implementací opatření začala s velkých předstihem. Ano, nestává se často, aby Francie byla v Německu vnímána jako ekonomický vzor, ale nyní tomu tak je.
Francie začala u zmrazení cen zemního plynu a zastropování cen elektřiny. Silné postavení státu v jaderné energetice jí dává dobrý manévrovací prostor (který my samozřejmě nemáme, neb ČEZ si musí vyplácet rekordní dividendy a odměny pro manažery – nestačí jen žrát, ještě je potřeba u toho pořádně chrochtat…).
Vláda vydává energetické poukázky ke zmírnění dopadů na domácnosti.
Jak uvádí Le Monde, bez těchto opatření by inflace byla nejméně na 7 %. Je prý evidentní, že zmražení ceny „snižuje spekulaci a ve válečné situaci není absurdní.“ Francouzská vláda: „role státu je chránit francouzské občany. To, co už jsme (jako vláda) udělali znamená, že máme mnohem nižší inflaci než jinde v Evropě.“
Po znovuzvolení připravuje Macron nový plán za udržení kupní síly Francouzů. Plán obsahuje, nadále „tarifní štít“, nebo cenový strop na ceny plynu a elektřiny. Pokračování snížení ceny paliv (18 centů na litr), valorizaci penzí, mimořádná má být v letní termínu. Sociální dávky se zvýší dle inflace, zejména cíleno na rodinné přídavky. Potravinové poukázky pro nejchudší směřovány tak, aby mohli jíst zdravě.
I zástupci poskytovatelů paliv a řetězců supermarketů oznámili, že zavádějí opatření k podpoření kupní síly. Zmrazí od května do července (4. července) ceny 120 nejvíce kupovaných položek.
Neoliberálové mohou být klidní. Takový děsivý komunismus jako ve Francii (kde Macron už dobře ví, že kdyby se inspiroval českou vládou a nedělal nic, tak už mu hoří Elysejský palác) si my tady zavádět nebudeme!
Je patrné, že vláda občany pohrdá a nenávidí je. Zároveň je stále patrnější, že jeden z jejich mocenských pilířů – Česká televize – která se hodně zasloužila o to, že je pětikoalice u moci – ztrácí své pozice na trhu. O to víc se dá očekávat moralistního kázání, „boje proti Putinovi“, dalších a dalších dodávek zbraní, militarizace, represí k omezení svobody slova atd.
S tímto vývojem brzy většina národa skončí na lavičce. Ale tato ideologicky uvědomělá vláda se jistě zaslouží o to, že bude lavička Václava Havla. Odkaz roku 1989 tak bude v rozvrácené a zbídačené zemi vrchovatě naplněn.