Možnost vydat Juliana Assange do USA za “špionáž” je bezprecedentním zásahem do svobody slova a svobody tisku, píše Veronika Sušová-Salminen.
I kdyby celé lidstvo až na jednoho člověka zastávalo jedno mínění a jen jeden člověk by zastával mínění opačné, stejně by lidstvo nemělo o nic větší právo umlčet tuto osobu, než by měla ona – kdyby obdržela tu moc – právo umlčet celé lidstvo.
John Stuart Mill (1869)
Rozhodnutí britské ministryně vnitra o tom, že Julian Assange může být vydán do USA, kde má čelit soudnímu procesu za „špionáž“ proti USA, je bezprecedentní. Je to nebezpečný vzkaz pro všechny investigativní novináře, kteří často odkrývají veřejnosti obrácenou stránku veřejné politiky. Takovou, která má zůstat skryta, zatímco pokrytecká vyprávění tvrdí něco o hodnotách, lidských právech, o šíření či obraně demokracie a o obětavé a nezištné práci pro voliče. Pokud by Assange zveřejnil jenom špinavé detaily o čínské nebo ruské politice, měl by zařízený celkem pohodlný život a hned několik prestižních cen za novinařinu. Byl by zván do televizních show a všemožně citován, vydal by několik knih a západní politici by ho klepali po ramenech. Rozhodně by nečelil možnosti hnít v britském nebo americkém vězení.
Jenže Assange také zveřejnil špinavá tajemství současné světové velmoci, USA. Země, která se oficiálně hlásí k demokracii, právnímu státu, svobodě a lidským právům, staví se do role vzoru a často a ráda říká jiným zemím, jak by měly nebo neměly žít a organizovat svou společnost. Její současný prezident nedávno například řekl, že „práce svobodných a nezávislých médií je dnes důležitější než kdy jindy“. WikiLeaks ukázaly, že USA také porušovaly lidská práva, mučily lidi – občany jiných zemí, mimoprávně je věznily a že nesou odpovědnost za stovky tisíc mrtvých civilistů při svých válkách v Afghánistánu a Iráku. Assange pustil do světa velmi nepříjemnou pravdu o tom, jak ve skutečnosti Spojené státy dovedou prosazovat svoje zájmy navzdory slovům a proklamacím, které se tak ukázaly být jen přehlídkou pokrytectví. Informace zveřejněné WikiLeaks jsou bohužel výmluvnou ukázkou toho, že USA si v mnohém se svými autoritářskými konkurenty vlastně vůbec nezadají. A to je neodpustitelné.
Assangeho případ, včetně jeho stále reálnější extradice do USA a také samotné obvinění ze špionáže, posouvají významně hranice svobody slova, práva na informace a svobody tisku. Tyto tři principy jsou historicky spojeny se západním liberalismem tak, jak se postupně formoval od konce 18. a během 19. století. Je paradoxní, že politické a mediální elity dnes na Západě volají po obraně těchto principů a označují země jako Rusko a Čína za přímé hrozby pro západní liberální demokracie, aby pak tyto principy doma stále častěji pošlapávaly a svobodu slova i tisku omezovaly a perzekuovaly ty, kteří voličům a ve veřejném zájmu odhalují jakkoliv nepohodlnou pravdu – třeba, že válečné zločiny a porušování lidských práv či mezinárodního práva se netýkají jen autoritářských režimů a že si západní politici neuklidili před vlastním prahem. Potrestání Juliana Assange bude pro všechny autoritáře dalším dárkem pod stromeček. Všichni čtenáři Orwella dobře tuší, že ve světě, kde se stane pravda zločinem a pokrytectví normou, nekvete liberalismus a demokracie, ale jen tyranie.