Národní shromáždění zažívá po druhém kole voleb ve Francii zemětřesení. Prezident Macron ztrácí většinu a čeká ho pracné shánění podpory pro realizaci plánovaných opatření.
Francouzský parlament se po červnových volbách stane řádně roztříštěnou institucí. Prezidentská koalice Ensemble Citoyens sice skončila v druhém kole voleb na prvním místě, ovšem k získání většiny má značně daleko. Její zisk je pouze 245 křesel z 577 možných, přičemž minimální počet pro zabezpečení si absolutní většiny v zastupitelském orgánu by byl 289. A navíc, pouhé zhruba dvě třetiny křesel ze zmíněných 245 obsadí Macronova strana Renaissance (dřívější LaREM – La République En Marche) a aby prezident zvládl prosadit svůj program, bude se muset rovněž vypořádat se svými partnery z koalice Ensemble: MoDem (47 křesel), Horizons (28 křesel), Agir a dalšími menšími stranickými partnery (6 křesel). Prezidentská koalice tak získala o více než 100 volených zástupců méně než v roce 2017. „Je to daleko od toho, v co jsme doufali,“ připustil ministr pro veřejné účty Gabriel Attal. Ministr financí Bruno Le Maire označil výsledek za „demokratický šok“ a dodal, že pokud by ostatní části politické scény nespolupracovaly, „zablokovalo by to naši schopnost reformovat a chránit Francouze“.
Radovat se naopak může Macronův levicový oponent Jean-Luc Mélenchon. Levice je na koni, voliči si přáli 133 křesel pro Novou lidovou ekologickou a sociální unii (Nupes) zahrnující socialisty, ekology i komunisty. Pro své příznivce se Mélenchon vyjádřil, že prezidentská strana utrpěla totální porážku a levici se tak nyní otevírají nové možnosti. Výsledek podle něj znamená morální selhání „Macronie”. Asi nejvíce pak slaví Marine Le Penová. Do Bourbonského paláce se jí podařilo dostat dokonce 89 poslanců, což je obrovský skok oproti minulým výsledkům (8 křesel). Její Národní sdružení (Rassemblement national) se tak stává první opoziční skupinou ještě před samotnou La France insoumise.
Příznivci současného prezidenta se v dané situaci snaží uklidnit tím, že vyvolávají historický precedens. „François Mitterrand se ocitl ve stejné situaci v roce 1988 a nezabránilo mu to v provádění velmi emblematických reforem, jako je vytvoření RMI,“ vyjádřil naději jeden z poradců Macronovy volební skupiny. „Situace věci komplikuje, ale to nám nebrání být ve vedení,“ ujistil. Jednoduché to ovšem vzhledem k procentnímu zisku Macronistů nebude. Zejména sporná otázka zvýšení zákonného věku odchodu do důchodu na 65 let namísto dnešních 62 bude zřejmě jen velmi těžko prosaditelná.
Jisté je teď ve Francii pouze jedno – roztříštěnost francouzské politiky a hluboce rozčarovaná a rozdělená země, kde podpora “populistických stran” napravo i nalevo prudce vzrostla. Předsedkyně vlády Elisabeth Borneová dokonce uvedla, že situace je bezprecedentní. Moderní Francie podle ní nikdy neviděla takové Národní shromáždění, jako je toto. „Tato situace představuje nebezpečí pro naši zemi vzhledem k rizikům, kterým čelíme na národní i mezinárodní úrovni. Od zítřka budeme pracovat na vybudování fungující většiny,“ řekla. Zda se její slova potvrdí, když dvě další největší skupiny ve Shromáždění ani vzdáleně nemají zájem o spolupráci, ukáže teprve čas.
Prezident Macron a jeho okolí se nyní musí rozhodnout, zda budou hledat spojenectví s konzervativními Les Républicains, kteří se umístili na čtvrtém místě, nebo řídit menšinovou vládu, která bude muset případ od případu vyjednávat o zákonech s ostatními stranami. „Pro pana Macrona bude celých těchto pět let o vyjednávání a parlamentních kompromisech,“ řekl agentuře AFP profesor ústavního práva Dominique Rousseau. Pokud dojde k legislativní patové situaci, Macron by nakonec mohl vyhlásit předčasné volby.