Josef Buřič komentuje projev premiéra Petra Fialy, jehož cílem bylo pravděpodobně něco úplně jiného než by se na první pohled zdálo.
Tak jsme si vyslechli projev pana premiéra Fialy a jedno oko nezůstalo suché. Pochopili jsme, kdo za všechno může: Babiš a Putin, nebo obráceně Putin a Babiš? Ale to jsme přece očekávali a taky teď víme, že nás pan premiér nenechá padnout. A to je přece jen rozdíl, protože paní Pekarová (jeho koaliční partner) by nás klidně padnout nechala. Vždyť nám občanům sdělila, že stát tu není od toho, aby se o někoho staral. Je to posun. Přece jen se pozná politolog.
Co mě zaujalo?
Vyberu si jen tři věci. Pan premiér nám sdělil, že jsme před pěti lety nakupovali plyn z Norska, a teď z Ruska – a to je špatně. Kdo jsme to my? Náš stát, nějaká státní firma?
Pokud vím, tak na trhu s plynem operuje více subjektů, kteří si nakupují plyn podle vlastního uvážení. Mimochodem i ona neslavně proslulá Bohemia Energy. Jsem si jist, že to byla taky ona, kdo si ten plyn kupovala. Ale vím i o jiných firmách.
Co je špatného na tom, že soukromé firmy nakupují zemní plyn tam, kde to považují za nejvýhodnější? Byl snad přijat nějaký zákon, který by takové nákupy zakazoval? Nic takového. Tak proč o tom vůbec mluvit? Prostě soukromí vlastníci, pro které tluče srdce ODS, nakupovali zemní plyn tam, kde to bylo nejlepší.
A úplně na závěr: k nám stejně proudil ruský zemní plyn, který byl swapován (vyměněn) za norský plyn.
Zaujalo mě i sdělení, že jsme získali podíl na terminálu se stlačeným zemním plynem. Opravdu je to stlačený zemní plyn? Myslím, že to nebylo přeřeknutí. Takový terminál je pouze na zkapalněný zemní plyn – tomu se říká LNG – který také se dá přepravovat na velké vzdáleností.
Naproti tomu stlačený zemní plyn, na který třeba jezdí některé autobusy v Praze je označován jako CNG. A to je hodně velký rozdíl. Že bychom to profesorovi politologie, i když vypadá, že zná vše, odpustili?
Další svěží myšlenka je nákup elektráren státem. I to je nápad za víc než za milion. Za prvé, musí to koupit státní firma, ale ČEZ to být nemůže, protože tam jsou soukromí akcionáři. Za druhé, takový nákup bude nutno krýt úvěrem a při současných úrokových sazbách to bude hodně a hodně drahé a ještě na to bude státní záruka. Že bychom na tuto koupi dali peníze z rozpočtu, to snad ani náhodou.
Za třetí, kupovat elektrárny v době, kdy mají rekordní zisky – to je výhra pro vlastníka. A tady bych dával velký pozor! Nejen proto, že to bude hodně drahé. Jakže to říkal ten jeden pražský korupčník? Není důležité, co se bude dělat, ale kdo to bude dělat. V tomto případě i kdo to prodá…
A konečně za čtvrté, EU na nás chce, abychom skončili se spalováním uhlí do roku 2030, možná 2035. Takže stát dnes za drahé peníze a na úvěr koupí elektrárny, které bude muset za deset let zavřít? Copak se taková koupě vůbec může zaplatit? Přemýšlí o tom někdo? Není takový záměr ve skutečnosti výhrou pro vlastníky elektráren a takovým malým tunýlkem na stát?
Dosáhneme za pár let energetické suverenity, další myšlenka. Co to je energetická suverenita? Pokud to asi chápeme tak, že nebudeme muset energie dovážet, tak naše vlastní energetické zdroje jsou uhlí, slunce, vítr a také bioplyn, voda a dřevo. Všechno ostatní musíme odněkud kupovat. Palivo do jaderných elektráren dosud z Ruska, možná že později i odjinud. Uhlovodíky také odněkud ze světa. Pan premiér se zjevně domnívá, že na energetickém trhu je to tak, že si luskneme prsty a prodejci se budou jen hrnout.
Tak to určitě není. On i ten zkapalněný zemní plyn (LNG) z Kataru se sem musí nějak dopravit. A proč by nám ho měl Katar prodat, když má dnes uzavřené dlouhodobé smlouvy s asijskými velmocemi? Navíc mu (my EU) říkáme, že ten jeho plyn chceme jen na deset let a pak už to kupovat nebudeme. Krásná perspektiva pro Katar…
Ani s ropou ta není tak snadné. My tady pořád žijeme v představě, že soukromý majitel našich rafinerií je musí stále provozovat. A co když ne? Nebo (jen takový technický detail) každou ropu do těch našich rafinerií nemůžeme „nalít“. I tohle má nějaká omezení. No, ale vykládejte to politologovi.
Ten projev možná splnil svůj účel úplně jinak. Občané, zapomeňte na korupci v druhé největší vládní straně a přemýšlejte o tom, jak vyjdete s rodinnými rozpočty. To by vás mělo zajímat. Tu velkou politiku nechte na nás a na nic se už neptejte. Vždyť přece víte, vás nenecháme padnout…
Ilustrační foto: President Of Ukraine from Україна, PDM-owner, via Wikimedia Commons