Ač jde o relativně malý kus ruské země, kvůli přerušení dodávek sankcionovaného zboží přes Litvu se v současnosti Kaliningradská oblast stala zdrojem velkého konfliktu.
Kaliningrad je oblast s pohnutou historií, ve které se odehrály zvraty takřka turbulentní. České vlastence jistě potěší, že původně šlo o Královec, město Přemysla Otakara II., kde dodnes najdeme historickou bránu s jeho sochou. Region byl rovněž dlouhá léta nazýván Königsberg jakožto součást východního Pruska s německými obyvateli. Za druhé světové války pak byl významnou vojenskou základnou nacistů a britským bombardováním byl téměř srovnán se zemí. Po Postupimské konferenci a vysídlení německého obyvatelstva se stal součástí Sovětského svazu, později Ruska. Ruská exkláva ležící mezi Polskem a Litvou omývaná Baltským mořem je nyní domovem takřka milionu Rusů. Zároveň jde o významnou vojenskou základnu nazývanou “nepotopitelná letadlová loď” s početnou ruskou flotilou a ruským vojskem. Nyní se (a to ne poprvé a zřejmě ani naposledy) stává Kaliningradská oblast součástí globálního mocenského boje.
Zápletka je poměrně jednoduchá: ze strany Litvy bylo přerušeno ruské železniční spojení s Kaliningradskou oblastí. V roce 2002 totiž Rusko s Litvou podepsalo dohodu, že toto spojení bude i po vstupu Litvy do EU zachováno a současné přerušení považuje ruská strana za porušení dané dohody. Litva se naopak ohrazuje, že Rusko celou situaci zveličuje. Litevská premiérka Ingrida Šimonytéová k situaci konstatovala: „Neděje se žádná blokáda, jde jen o to, že od minulého víkendu vstupily v platnost sankce EU na některé zboží ze sankčního balíčku“. Co se tedy vlastně nesmí přepravovat? Jedná se o strategicky významné suroviny – barevné a nebarevné kovy, stavební materiály, hnojiva, skleněné obaly a řezivo. Dodávat se ale nesmí například ani kaviár, kosmetika nebo nádobí. 40% – 50% ruského železničního importu je postiženo a pro Kaliningrad a jeho ekonomiku jde o velký šok.
„Na takovouto nepřátelskou akci Rusko rozhodně odpoví,“ zlobí se Nikolaj Patrušev, generální tajemník Bezpečnostní rady Ruské federace s tím, že Litva nyní musí čekat nepříjemné důsledky své akce. Své vyjádření k nastalému stavu poskytla i litevská europoslankyně Rasa Jukneviciene, která situaci vidí zcela jednoznačně: „Jsem si jistá, že se (Rusko) bojí i vzhledem ke švédskému a finskému členství v NATO. Protože Baltské moře bude teď více či méně obklopeno mírumilovnými zeměmi NATO“. Kaliningrad nyní s “mírumilovnými zeměmi NATO” skutečně hraničí na všech stranách, kromě sousedícího Polska i Litvy má poblíž též Lotyšsko, Estonsko, Německo a Dánsko. Původně neutrální Švédsko a Finsko se navíc skutečně chtějí stát členy Severoatlantického paktu a o vstup podaly žádost, která byla kladně přijata většinou stávajících členů. Jejich přístup do aliance je ovšem podmíněn schválením všemi dosavadními státy a ratifikováním jejich parlamenty. Proto procedura připojení ještě nějakou dobu potrvá.
Pozornost médií se nyní zaměřuje na možnost, že by Rusko na oplátku za přerušený transport zaútočilo na Litvu. Americká společnost Politico (platforma zabývající se politickým zpravodajstvím) Kaliningradskou oblast a především její spojnici do Běloruska po hranici Litvy a Polska (tzv. Suwalský koridor) nazvala “nejnebezpečnějším místem na světě”. Napadení Litvy by ale pro Rusko byla velmi vysoká sázka. Litva je členem NATO, které do jisté míry funguje na principu všichni za jednoho. V případě napadení jednoho ze členů by vše záviselo na postojích ostatních zemí. Článek 5 Severoatlantické smlouvy říká, že při napadení jednoho člena NATO mu mají ostatní pomoci a mají zasáhnout tak, aby obnovili bezpečnost Severoatlantického prostoru. Jak jednotlivé země mohou zareagovat a jak mají v reálu pomoci ovšem článek 5 nestanovuje. Ruský redaktor BBC k problematice invaze do Litvy říká: “Nemyslím, že je to příliš pravděpodobné, ale už jen fakt, že někteří lidé o tom mluví a tlačí na to ukazuje, jak špatnými se vztahy mezi Ruskem a západem staly.” Na možnost, že nastane ozbrojený konflikt, se dlouhodobě již od anexe Krymu připravuje i NATO, které do Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska postupně nasazuje své jednotky.
Mezitím Kaliningrad trpí přerušenými železničními dodávkami a jeho hospodářství upadá. Lidé se tam cítí být ekonomicky izolováni a odříznuti od světa. Ochromené hospodářství nemůže zachránit ani intenzivně podporovaný cestovní ruch (do oblasti cestují především obyvatelé jiných částí Ruska). Kaliningrad je pro Rusko nejen významnou strategickou oblastí, ale i centrem průmyslu. Země s ním měla velké plány, dokonce z něj chtěla udělat cosi jako ruský Hongkong. Realita je nakonec taková, že od doby zavedení sankčních opatření západu (a to vlastně již i těch minulých v reakci na anexi Krymu) se region potýká s dalšími a dalšími problémy zejména v souvislosti s dodávkami zboží a surovin z a do zemí EU. Není tedy divu, že Rusko reaguje na jakákoliv omezení či znepřístupnění transportu mezi Kaliningradskou oblastí a mateřskou zemí velmi citlivě. Přerušenou dopravu do oblasti bude potřebovat obnovit jiným způsobem, protože Litva má zatím v plánu na přerušení železničního spojení (vzhledem k uplatňování sankcí EU) trvat. Rusko tak bude muset hledat složité alternativy pro opětovnou dopravní dostupnost své exklávy. Ve své podstatě má dvě možnosti: vodní dopravu po Baltském moři (konkrétně přístav Baltijsk, což je jediný ruský přístav v Baltském moři, který celoročně nezamrzá) nebo přepravu letadly.
Podle posledních informací by se díky dosaženému kompromisu EU a Ruska mohl transport do Kaliningradské oblasti vrátit k normálu během několika dní, informovala o tom exkluzivně agentura Reuters na základě informací dvou anonymních zdrojů.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.