Hlavním problémem USA je nerozpoznání jejich relativního oslabení, velmocenské přetížení a ignorance geopolitických omezení.
Po desetiletí Spojené státy relativně upadaly a hrozilo, že je jednoho dne předstihne konkurenční velmoc, napsal docent geopolitiky a regionální geopolitiky na pařížské Sciences Po Manlio Graziano. Hlavním problémem USA však není relativní úpadek jako takový. To je přirozený jev. Jejich hlavním problémem je nerozpoznání tohoto stavu, ať už z pýchy, volební vypočítavosti nebo prostého nedostatku povědomí.
Kromě několika krátkých období recese Spojené státy nikdy nepřestaly hospodářsky růst, nicméně od 50. let 20. století rostou pomaleji než většina ostatních zemí světa: dochází tedy k relativnímu poklesu. Navíc rozdíl v hospodářském růstu mezi USA a jejich hlavním rivalem, Čínou, je propastný: zatímco americká ekonomika rostla pětapůlkrát, ta čínská rostla 92krát.
Jak dále Graziano píše, relativní pokles ekonomické a výrobní váhy má za následek zúžení prostoru pro politickou činnost v důsledku fenoménu „přetížení“, což je jev, který stál u zrodu pádu některých velkých říší (počínaje Římem a konče Ruskem). Přetížení znamená, že USA mají daleko méně prostředků k ochraně svých širokých globálních zájmů.
Konec studené války znamenal začátek období opojení USA rolí „jediné supervelmoci“ v „unipolárním světě“ či „hypervelmoci“ a načas tento problém přetížení „vyřešil“. Američané mysleli, že mohou přetvořit svět k obrazu svému, přestože na to již neměli sílu a navzdory tomu, že noví konkurenti začali napínat své svaly.
V souvislosti s válkou na Ukrajině se znovu uvažuje o důsledcích rozšíření NATO po konci studené války, které Rusko vidí jako „původní hřích“. Špetka pravdy v ruské ideologicky motivované kritice pramení právě z jednostranného rozhodnutí Washingtonu umístit se prostřednictvím NATO ve středoevropských a východoevropských zemích. Nárazníkové státy mezi Ruskem a srdcem Evropy, které po obou světových válkách ležely v centru amerických obav, byly znovu aktuální. Tyto státy nemohly být ponechány pod výlučnou kontrolou Evropy, protože jinak by přestaly být nárazníky, píše autor dále. Cílem USA nyní je zabránit Evropě (respektive Německu) v navázání jakékoliv spolupráce s Ruskem.
Graziano v této souvislosti připomíná západní geopolitické teorie heartlandu a rimlandu. Upozorňuje, že Mackinderův heartland (střed země) odrážel ve skutečnosti obavy Velké Británie z vytvoření případné euroasijské kontinentální unie schopné zpochybnit a nakonec svrhnout hegemonii Londýna.
Spykman tuto teorii transformoval do teorie rimlandu, tedy „prstence“ zemí, které by mohly obklopovat heartland. Podle Spykmanovy formulace se kontrola tohoto prstence stává klíčovou pro ovládnutí světa, což se později promítlo do politiky zadržování, tj. cordon sanitaire kolem Ruska.
Zadržování nebylo ničím jiným než rozšířením prvního poválečného systému nárazníkových států o asijskou frontu. Jeho cílem ve skutečnosti nebylo “zadržet” Rusko, které vzhledem ke své extrémní slabosti nepředstavovalo žádnou vážnou hrozbu, nýbrž zadržet Německo a Japonsko. To podle Graziana znamenalo podříznout nohy proruským frakcím v těchto dvou zemích a ponechat kontrolu hranic na okraji země Stalinovým tankům.
Jestliže riziko, kterého se obávali Mackinder, Spykman a dále také nověji Kennan, Kissinger, Brzezinski a Clinton, spočívá v možném spojení sil mezi velkou průmyslovou mocností a ruským heartlandem, je zřejmé, že hrozba pro Spojené státy dnes přichází spíše z Číny než z Evropy nebo Japonska.
V této souvislosti Graziano mluví o tom, že strategickým úkolem USA je vrazit klín mezi Rusko a Čínu. Válkou, která začala 24. února, prokázalo Rusko Spojeným státům dvě velké služby: znovu sjednotilo, rozšířilo a vyzbrojilo NATO, čímž odstranilo možnost dohody s Evropou nebo dokonce jen s některými evropskými zeměmi a zvýšilo nedůvěru Pekingu vůči Moskvě.
Problémy vymezení strategie ale stále trvají, protože strategie nemůže být postavena na chybách protivníka. Velká část politické třídy v USA je opojená ideologiemi a stále se živí pohádkou, kterou před téměř 20 lety vyprávěl poradce George W. Bushe Karl Rove, že zatímco se odborníci snaží tuto realitu studovat nebo dešifrovat, „my budeme znovu jednat a vytvoříme další nové reality“.
Několik tisíc roveů přítomných dnes v americké politické třídě prokazuje své zemi stejnou službu, jakou jí prokazují ideologií opilí Putinovi poradci – svými dobrými úmysly a tvrdohlavým a hrdým ignorováním geopolitických omezení jí dláždí cestu do pekel.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.