Adam Votruba píše o tom, co o naší společnosti vypovídá krajina našich měst a proč jsou nejvyššími stavbami dnešní doby budovy bank.
Tradiční krajina působí na člověka malebně. Nad vesnické chaloupky vystupuje věž kostela, někde se můžeme setkat s hradem či hradní zříceninou. Tyto dvě dominanty se neobjevily v krajině náhodně. Jsou to dávné symboly moci – moci světské a církevní. Právě proto jim bylo dáno převyšovat své okolí a běžná stavení obyčejných lidí.
Chceme-li se podívat, co dnes trčí do výšky nad ostatní budovy, musíme zavítat do velkých měst. Tam najdeme následující odpověď: Jsou to banky. Jejich budovy jsou vyšší než budovy vlád a parlamentů i vyšší než budovy průmyslových společností.
Část svého života jsem strávil na pražském sídlišti mezi vysokými paneláky. Za poslední čtvrtstoletí tam vyrostlo několik budov, které tyto paneláky převyšují dvojnásobně, přičemž všechny patří bankám.
Kdyby navštívil Zemi antropolog z jiné planety, pravděpodobně by něco takového neušlo jeho pozornosti. Asi by z toho vydedukoval jednoduchý závěr, že moc na Zeměkouli je soustředěna v rukou bank. My však kolem takových budov chodíme a nic nás při tom nenapadne.
Bankéři by pravděpodobně takový výklad odmítli. Mohli by například upozornit na to, že jde o čistě ekonomickou záležitost. Banky musí být v centrech měst na drahé půdě a výškové budovy jsou tak výrazem ekonomické efektivity. Co nejvíce kancelářských prostor na malém pozemku.
Jenomže takový výklad není nijak v rozporu s představou, že výšková budova je symbol moci. I vyčnívání hradu a kostela mělo svá praktická zdůvodnění. V prvním případě strategická poloha, ve druhém případě viditelnost pro věřící, kteří se mají shromažďovat k modlitbě.
Politikové se snaží někdy klást pro výškové budovy jistá omezení. Jsou to však právě banky, které se dokáží takovým omezením nejobratněji vyhnout. O londýnských bankách se dá říci, že své město po estetické stránce zlikvidovaly.
Dnešní mocenský systém je trochu jiný, než ten reprezentovaný kostelem a hradem. Kdesi na počátku moderního vědeckého zkoumání stála věta: Měřit vše, co lze měřit, a co nelze měřit, učinit měřitelným. Na počátku moderního společenského systému stojí nevyřčené heslo: Zobchodovat vše, co lze zobchodovat, a co nelze zobchodovat, učinit obchodovatelným.
Peníze jsou nástrojem moci, protože tržní logika expandovala téměř do všech oblastí lidského života. Banky, které peníze vytváří, jsou na vrcholu pyramidy. Nedávná bankovní krize ukázala i to, že banky jsou prakticky nedotknutelné.
Slyšel jsem vyprávět o jisté anketě, kde se ptali lidí, zda by raději vydělávali 60 tisíc korun měsíčně, kdyby takový plat měli všichni ostatní, nebo raději 40 tisíc s tím, že ostatní lidí by měli jen třicet. Většina dotazovaných dala přednost druhé možnosti. Není to asi nijak překvapivé. Nejde o to mít dost peněz, jde o to mít víc než ostatní, protože to mi dává moc nad jinými lidmi.
Při pohledu na obludně obří budovy člověku napadne, zda by se proti tomu nedalo něco dělat. Tedy něco pro záchranu lidsky přívětivé městské krajiny. Snad zdanit nejen pozemek, ale i zastavěný vzdušný prostor? To by ovšem nejspíš neprošlo.
Můžeme se trochu utěšit tím, že dojde-li v budoucnosti k překonání kapitalismu, pak nová moc bude muset vytvořit ještě vyšší falické symboly. Proti nim budou dnešní mrakodrapy malebnou venkovskou idylkou. Ovšem taková představa v očích dnešních lidí obří budovy nejspíš nezlidští.