Přečetli jsme: V USA panují obavy, že by ruská firma Rosatom po bankrotu Westinghousu ovládla trh s civilní jadernou energii. Ruské jaderné elektrárny navíc mohou sloužit jako vojenské výsadky ve strategicky významných regionech, tvrdí článek z Foreign Affairs.
Analytici Nick Gallucci a Michael Shellenberger se na stránkách Foreign Affairs ptají na budoucnost nukleární energie v souvislosti s bankrotem americké společnosti Westinghouse. O jejím dalším osudu mají rozhodnout americké soudy na podzim. Právě bankrot firmy je na pořadu dne.
Krach Westinghousu s sebou nese podle autorů poměrně zásadní otázku – zda Západ vyklidí svoje pozice na globálním trhu v atomové technologii Rusku v obecném kontextu hrozby nukleárních zbraní a klimatické změny.
Firma Westinghouse vznikla v roce 1886, v 90. letech 20. století byla reorganizována a vlastnila ji celá řada společností. Nakonec firmu koupila v roce 2006 japonská Toshiba. To bylo v době vysokých cen plynu, když byla budoucnost nukleární energie růžová. Letos na jaře Westinghouse oznámil, že bankrotuje po dlouhém zdržení při výstavbě zcela nového a netestovaného projektu AP-1000 (typ nové jaderné elektrárny s vyspělou jadernou bezpečností – pozn.redakce).
Oslabení národní bezpečnosti USA
Nyní je největším rizikem, že společnost bude v důsledku bankrotu zcela stažena z trhu výstavby jaderných zařízení, myslí si Gallucci a Shellenberger. Něco takového by oslabilo národní bezpečnostní zájmy USA i západních zemí a také poškodilo snahy o boj proti globální klimatické změně.
Moskva vidí jaderné reaktory jako způsob, jak rozšířit a posílit svůj vliv. Rosatom, ruská státní korporace, nyní nabízí nejenom stavbu jaderných elektráren v zahraničí, ale také to, že je kompletně zafinancuje a bude provozovat. To je pro chudé státy výhodná nabídka, tvrdí autoři. Taková se těžko odmítá.
Tyto ruské smlouvy („postav, vlastni, provozuj“) jsou nyní vnímány s obavami v západní bezpečnostní komunitě. Vedle vzniku energetické závislosti je tu problém ruského personálu na cizí půdě, což znamená podle mínění autorů možnost, že ve strategicky významných regionech budou také působit ruské vojenské jednotky pod pláštíkem jaderné elektrárny. Zvláště problematické je to v případě Turecka, člena NATO.
Rusko dnes staví reaktory v Bangladéši, Bělorusku, na Slovensku, v Číně, Indii a podepsalo další dohody v Arménii, Egyptě, Finsku, Maďarsku, Íránu a v Turecku. Celkem je Rusko odpovědné za 60 % prodeje jaderných reaktorů celosvětově. Je v postavení postavit celkem 34 reaktorů ve 13 zemích v celkové hodnotě 300 miliard dolarů.
Většina z jaderných reaktorů je detailně kontrolována Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Tyto kontroly kvality ale velmi závisejí na ochotě zemí, prodejců a státních agentur spolupracovat. Zvláště problematický je v tomto ohledu podle autorů Blízký východ. Do jaderné energie chtějí investovat Saúdové a také Spojené arabské emiráty. Experti se obávají, že by mohlo jít o záminku pro vlastní profilaci nukleární vojenské technologie v rámci soupeření s Íránem.
Dobrou zprávou je, že mnoho národů nechce, aby Rusko rozšířilo svůj vliv. To je důvodem, proč Vietnam naposledy zrušil svoje plány na výstavbu reaktoru, konstatují dále Gallucci a Shellenberger.
Poslední možnost, jak zůstat ve hře
Pro Západ je firma Westinghouse poslední možností, jak zůstat v jaderném energetickém byznysu. Francouzská firma AREVA, podobně jako Westinghouse, finančně zkrachovala kvůli netestované stavbě a zpoždění nového evropského tlakového reaktoru. I přes novou kapitalizaci a reorganizaci firmy francouzskou vládou kolem firmy převládá skepticismus.
Jihokorejská společnost KEPCO má dobrou reputaci a výsledky, včetně stavby elektrárny ve Spojených arabských emirátech. Jenže nově zvolený prezident Jižní Koreje nyní prosazuje politiku, která odráží obavy z jaderné energie v důsledku nehody ve Fukušimě. Což povede pro firmu ke ztrátě možností konkurovat na globálním trhu.
Japonská firma Hitachi má partnerství pro stavbu jaderných reaktorů s americkým General Electrics, ale šéfové obou firem jsou veřejně skeptičtí ohledně budoucnosti jaderné výstavby. Reorganizovaný Westinghouse by tak mohl koupit Hitachi a to, co by zbylo z jihokorejské společnosti KEPCO, nebo jinou společnost s tímto zaměřením.
Jak článek upozorňuje, USA mají jako největší země s jadernou energií dvojnásobek nukleárních reaktorů. Spojené státy jsou na cestě ke snižování znečistění a emisí. Některé federativní státy zvýšily finanční podporu pro podfinancované jaderné elektrárny a uznaly tak jejich enviromentální pozitiva.
Jak se oba autoři v závěru domnívají, firma Westinghouse je příliš důležitá na to, aby byl její osud v rukou jednoho konkurzního soudce. Vláda USA by měla podniknout hned tři kroky k řešení problému. Ministerstvo energetiky by mělo investovat do testování inovativních technologii, jako to dělalo v 90. letech s frackováním z břidlic. Nyní se to má týkat testování takzvaných „paliv odolných proti nehodám“. Pokud se ta ukázala jako úspěch, snížila by se cena provozování jaderných elektráren o 30 %. To by jadernou energii učinilo konkurenceschopnou se zemním plynem.
Dále by se měl Washington vrátit k jaderné energii a stát se sám prvotním zdrojem obohacování jaderných paliv a výrob. Dále by se měl stát jejich globálním dodavatelem. Jediná americká firma, která to nyní dokáže je firma Centrus, připomínají autoři.
Konečně musí Kongres přiznat Westinghousu jeho význam v soutěži s ruským Rosatomem a poskytnout firmě financování. V minulosti konzervativní poslanci takové státní investice odmítali s tím, že ty příslušejí jedině soukromým bankám. Jenže, jak autoři zdůrazňují, ve hře je národní bezpečnost. Je třeba mít realistický plán pro Spojené státy, který by nakonec odrážel starší postoje prezidenta Dwighta Eisenhowera „Atomy pro mír“. Přesto je dnes jenom 10 % zdrojů energie z jádra, dodávají autoři. USA by měly čelit krizi, kterou zažívá Westinghouse jako firma i jako zdroj nejčistší energie. A proměnit tuto krizi v možnost, jak garantovat bezpečnost a přitom realizovat humanitární sen.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.