Přečetli jsme: Rétorika rakouských politiků se značně liší od politické praxe. Alespoň případě boje proti daňovým únikům v rámci EU, kde se Rakousko spolu s dalšími zeměmi brání přísnějším pravidlům, které prosazuje Komise. Proč to není překvapivé?
Komentátor Andreas Schnauder píše pro rakouský Der Standard o tom, že Rakousko není zrovna vzorovou zemí, co se boje proti daňovým rájům týká.
Rakouský ministr financí zní jako hlavní bojovník proti daňovým rájům, takže o ambicích země není pochyb. Hovoří o nulové toleranci při daňových únicích, o to, že „všechny díry musejí být uzavřeny.“
Jenže na evropské úrovni hraje Rakousko roli, která této představě moc neodpovídá. Poté, co Panama Papers ukázaly daňové triky, které používají nadnárodní firmy a bohatí, se pustila Evropská komise do přepracování směrnice o praní špinavých peněz, kterou mají být uzavřeny ony mezery.
Vyjednávání jsou obtížná, jak to u takovýchto témat bývá. Různé názory mezi členskými státy ještě doplňují ambiciózní pozice Komise a Parlamentu. Ale přesto by nyní mělo dojít – 14. listopadu – ke kompromisu. Tedy mělo by. Mělo by jít o takové zprostředkovací řízení mezi třemi institucemi.
Důvody, proč je kompromis nejistý, jsou nové rozdíly mezi členskými zeměmi. Lucembursko, což není zrovna země, která by proti daňovým únikům představovalo onu tvrdou linii, se nechce přiblížit ke stanovisku jiných institucí EU.
Menšina, která může zablokovat usnesení
A pak tu jsou jiné země, které často stojí na pranýři a sdílí pozici Lucemburska: jednání by neměla být ukvapeně uzavřena, tak zní jejich pozice. A k nim patří: Velká Británie, Malta, Kypr, Irsko a…Rakousko.
Jen načasování odmítavého postoje tedy říká mnoho. Sezení se uskutečnilo jen tři dny po publikaci Paradise Papers. Tato skupina kolem Lucemburska je menšina, která ale může zablokovat usnesení. Ale je tu Francie, Itálie, Španělsko a Švédsko, které naopak tlačí na uzavření jednání. Téma je podle nich příliš politicky důležité, než aby se dál ztrácel čas.
Reforma je obsáhlá a týká se řady bodů, ale hlavní je odkrytí skrytých osob za trusty a to přes rejstřík. Mohou být totiž dnes stále veřejnosti skryti, protože ředitel je prostě nastrčená osoba. Paradise Papers dobře ukázaly, že jen díky uniklým datům je možné vyšetřit vlastníky.
Poslanec za stranu Zelených z Evropského parlamentu Sven Giegold k tomu říká, že je „skandální, že dokonce i po zveřejnění Paradise Papers ještě některé členské státy blokují rozhodné jednání proti finanční kriminalitě. Rakousko není v dobré společnosti.
Ministerstvo financí Rakousko se brání. Tvrdí, že veřejný přístup k rejstříku ekonomických vlastníků vnímá velmi kriticky, především z důvodu právní nejistoty, která je spojena s veřejným přístupem.
Ovšem kritiky toto nepřekvapuje. Jistě si vzpomenou na tahanice v případě odstranění anonymity u spořících knížek či u účtu cenných papírů, nebo na automatickou výměnu informací, proti které Rakousko roky tvrdě za účelem záchrany bankovního tajemství bojovalo. A koneckonců i takové zveřejnění daňových výkonů nadnárodních firem dle zemí na evropské úrovni brzdilo Rakousko ve velkém.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.