Ilona Švihlíková komentuje dnešní chystané jmenování Andreje Babiše premiérem České republiky. Co (neo)čekávat od jeho vlády?
Andrej Babiš bude jmenován premiérem na Mikuláše, což otevírá otázku, jaké dárky s sebou on a jeho vláda (určit čerty a anděly si v tuto chvíli netroufám) přinese.
Podíváme-li se na vládu odcházející, nazvala bych ji vládou „velké korekce.“ Tato vláda korigovala totiž řádění předešlých pravicových vlád, což je potřeba znovu ocenit. Ať už se to týkalo lékařských poplatků, navyšování minimální mzdy (která za Nečase, resp. Kalouska, nedávala žádný smysl, protože hluboko pod hranici pracující chudoby byla jen administrativním opatřením), opatřením proti daňovým únikům (tedy na straně příjmů, nikoliv výdajů), či dominantně změnou škrtací politiky. Zbyla ale témata, která korekci zoufale vyžadovala a nedočkala se jí – církevní restituce (což voliči sociální demokracii nezapomněli).
Andrej Babiš jakožto Mikuláš bude zemi přebírat v období vysoké konjunktury, což je samo o sobě nevděčná pozice – může být totiž spíše hůře, než lépe. Těžko si lze představit, že budeme mít celou dobu jeho vlády – tedy počítám čtyři roky – nezaměstnanost 2,6 %, přes 200 000 volných pracovních míst a dynamiku mezd, která tu byla naposledy před deseti lety.
Nebezpečí je schováno v tom, co představuje zázemí největších ekonomických úspěchů předcházející vlády: přetrvá ekonomická dynamika Německa? Jestli se změní hospodářské počasí v jádru EU, bude schopna vláda přejít na plán B? Má vůbec nějaký? Lidé zpravidla nesní o tom, že se podmínky k životu zhorší.
Programové prohlášení ještě nemáme, i když je dosti pravděpodobné, že určitou inspirací bude knížka O čem sním, když náhodou spím. (pro !Argument o ni psal Jan Keller zde).
Kniha je samozřejmě jiný žánr, než programové prohlášení, o časovém horizontu nemluvě. Kniha byla psána s výhledem do roku 2035, programové prohlášení je, často přespříliš optimisticky, psáno na čtyři roky.
Domnívám se, že Babišova vláda se bude snažit být vládou efektivity. I výběr osob, z nichž řada je ovšem velká neznámá, některé vyloženě děsí (ministerstvo zahraničí) a některé u mě vzbuzují mírně optimistická očekávání (finance, místní rozvoj), ukazuje, že ve hře nebude žádný „velký plán“, ale nástup manažerské efektivity.
Efektivita může být definována různě, například ve smyslu účinnosti se poměřuje to, co vložím /input/ k tomu, co získám /output/, což by zdaleka nebyla pro vládu špatná strategie. Podstatně horší by bylo vnímání efektivity jen ve smyslu minimalizace nákladů an sich.
V některých oblastech je ta první efektivita ve smyslu účinnosti přímo akutní (léková politika, státní zakázky celkově, rozbujení byrokracie atd.). Není to ovšem to, co by potřebovala česká ekonomika ze všeho nejvíc – změnu modelu svého fungování.
Z možností dalšího vývoje hospodářské politiky, o kterých jsem hovořila na různých akcích, je to ona náprava domácích deformací. Ta by měla zahrnovat, kromě výše uvedeného, následující:
– Zachování (alespoň) manévrovacího prostoru hospodářské politiky (ergo, NE euru, mimo jiné). Nevím, jestli Babiš chápe negativa spjatá s eurem, ale na rozdíl od Sobotky aspoň chápe, že je 70 % lidí proti.
– Změna daňového mixu, v němž je příliš velký důraz na degresivní daně. (možná se sníží DPH, ale sektorové daně a progresi tedy neočekávám.). Zrušení superhrubé mzdy (kéž by?), zavedení paušální daně pro malé podnikatele (doufejme).
– Regulace lichvy (neočekávám)
– Omezení dobývání renty
– Kontrola státu nad strategickými statky, buď obnovení nebo zajištění (voda, suroviny, nový Horní zákon atd.).
Obrysy podpory menšinové vlády jsou nejasné. Jak ze sociální demokracie, tak od lidovců se začaly ozývat hlasy uvažující o nějaké toleranci menšinové vládě (zatím se nejvíce mediálně hovořilo o podpoře okamurovců a komunistů, a to dle hlasování v Poslanecké sněmovně). K dramatické změně pozice očividně stačil jeden průzkum, v němž se pád sociální demokracie nedaří zastavit, a lidovci by byli ze hry.
Nevím, zda Andrej Babiš bude chtít využít všechny tři pokusy, ale předčasné volby musejí být pro řadu stran noční můra – finančně samozřejmě, ale především by to hned pro pět z nich byl hazard s jejich samotnou politickou existencí. Což může být dostatečná „motivace“ pro vyjednávání o podpoře pro Babišovou menšinovou vládu.
Klesající preference stran by navíc daly Babišovi zajímavý manévrovací prostor k prohlasování různých zákonů dle měnících se ad hoc koalic.
Někteří zástupci levice se domnívají, že politika Babiše projeví „svou skutečnou tvář“ a levicový elektorát od něj zase odejde. Byla bych osobně u takovýchto tvrzení opatrná. Elektorát se těžko bude vracet ke straně, která působí jak zmatená včela a za níž vlastně nikdo nemluví. Je tu ale ještě jiná úvaha: co když je Babišovým plánem vytvořit široké hnutí à la Orbán, které byť ze své podstatně národně-konzervativní, je schopno se těšit trvalé a vysoké popularitě? Jak víme, v Maďarsku levice de facto neexistuje…
Ilustrační obrázek: Autor – Jan Polák – Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=52013104