Draghi nemění politiku Evropské centrální banky

Přečetli jsme: Jak je to s politikou kvalitativního uvolňování Evropské centrální banky? 

Italský ekonom Andrea Terzi komentuje nejnovější informace o monetární politice Evropské centrální banky, především tzv. kvantitativní uvolňování.

Terzi píše, že zasedání ECB přineslo jasný vzkaz: program nákupu cenných papírů se bude „rekalibrovat“, ale není zde ukázán konec politiky kvantitativního uvolňování. A ECB tak nadále zůstává hlavním tmelem eurozóny.

Žádný tapering, tedy odchod z politiky kvantitativního uvolňování, se nekoná. A tak nebylo ani oznámeno ukončení programu QE, píše Terzi.

Spíše jen změna programu, která bude trvat nejméně do příštího září. Od roku 2018 se bude měnit výše nákupu (z 60 miliard na 30 miliard měsíčně), ale stále je na stole možnost i dalšího prodloužení a koneckonců i navýšení programu, když to bude nutné.

Výjimečný stimul ECB pokračuje a nikdo dnes nemůže říci, kdy skončí.

Rozhodnutí ECB z 26. října je v souladu s tím, co Draghi řekl už v září. ECB považuje nákup cenných papírů za flexibilní nástroj, se kterým je možno manipulovat dle potřeby. Takže žádný konec se oznamovat nebude, neboť to by mohlo vyprovokovat náhlé navýšení sazeb ve střednědobém či dlouhodobém období.

Nadále sazby se nebudou zvyšovat od současné úrovně po „dlouhé období i dále za něj.“ Samozřejmě, protože reinvestice cenných papírů bude pokračovat i po kvantitativním uvolňování. Jinak řečeno, prodloužit život programu kvantitativního uvolňování znamená odložit navýšení sazeb.

Terzi se tedy domnívá, že v tomto smyslu je rozhodnutí o dlouhodobějším trvání programu mnohem významnější než pokles měsíčních nákupů. A efekt QE není dán objemem likvidity, kterou banky dostanou výměnou za cenné papíry svých klientů, ale je to efekt spíše identifikační a efekt realokace, který snižuje sazby na střednědobé a dlouhodobé splatnosti.

Cíl je známý: dostat inflaci zpět na 2 %, podporou domácí poptávky a snížit tak mezeru výstupu a nechat narůst platy a mzdy. Je to těžký úkol na realizaci bez jakékoliv pomoci fiskální politiky, která je zakotvena na politických pravidlech, které nemají co do činění s nároky a potřebami měnové unie.

Takže centrální banka může udělat alespoň toto: držet náklady na úvěr výjimečně nízko, čímž se spolehne na zahraniční poptávku (tj. zemí, které rostou více než Itálie), a přes multiplikační stimul z exportu na domácí poptávku.

Proto je důležité odložit apreciaci eura, která ovšem i tak zůstává výzvou pro další rok. Ovšem rozhodnutí o prodloužení programu kvantitativního uvolňování v tomto ohledu (tj. zabránit posílení eura) pomohlo.

Draghi sice uvedl, že opatření monetární politiky mají úspěch, ale i tak je v eurozóně stále vysoká nezaměstnanost. ECB totiž uvedla, že kromě oficiální nezaměstnanosti je potřeba připočítat „podzaměstnané“ a pak další, kteří jsou neaktivní (kteří už práci ani nehledají, ale v silnější ekonomice by byli hned připraveni nastoupit).

Takže ECB je schopná sledovat i nezaměstnanost a sice jako prostředek k obnovení inflace na zadaný cíl, protože nezaměstnanost a růst jsou dva cíle, i když podřízené stabilitě cen i podle článků smlouvy o EU.

ECB je stále hlavním tmelem eurozóny a ví dobře, že nedokončení měnové unie ospravedlňuje, respektive spíše vyžaduje onu anomálie, kdy centrální banka nakupuje a garantuje, i když s podmínkami dluhy „lokální entity“, tedy zemí, které jsou částí eurozóny.

A bude tak činit, dokud nebudou evropské cenné papíry.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.