Milan Daniel v komentáři stručně shrnuje genezi ukrajinsko-ruského konfliktu a dochází k závěru, že jeho pozitivním řešením je jen smíření, k němuž může změnou své politiky přispět i Evropská unie.
Představa ukrajinského režimu o poklidném řešení konfliktu mezi ním a odtrženeckými republikami je dost mlhavá. Předpokládá, že na území DLR a LLR budou přesně neurčenou dobu působit mezinárodní mírové sbory, jejichž cílem bude situaci stabilizovat, uklidnit a území připravit na znovuspojení s Ukrajinou. Svatá prostoto, chce se poznamenat.
O charakteru režimů vládnoucích v DLR a LLR není třeba si dělat iluze. Jak ze sporých informací o životě v těchto „republikách“ vyplývá, všechno je tam ruské, školními osnovami počínaje a důchody Ruskem sanovanými konče. Je však vždy třeba mít na paměti, že vzniku těchto útvarů předcházel Američany sponzorovaný krvavý puč proti legitimnímu „proruskému“ prezidentovi Janukovyčovi. Jeho nejmilitantnějšími aktéry byli ultranacionalisté, zahynuly při něm desítky lidí zastřelených na kyjevském Majdanu z oken hotelu Ukrajina. Je příznačné, že tyto události nebyly stejně jako pozdější upálení desítek lidí v Domě odborů v Oděse a další vraždy odpůrců nové moci nikdy uspokojivě vyšetřeny a potrestány.
Nacionalistický režim pokračoval v zemi s velkou ruskou menšinou (cca 20 % obyvatelstva, přičemž ruštinu jako rodný jazyk používá podstatně větší procento obyvatel hlásících se k ukrajinské národnosti) snahou o vymýcení všeho ruského a výchovou k nepřátelství vůči Rusku. Snaha zlomit odpor ruské menšiny (která je probuzenými nacionalisty vnímána jako historicky nadřazená) vyústila v občanskou válku.
V takto nastavené atmosféře a vztazích nového režimu k sousednímu národu se ovšem Rusům špatně žije. Válce, která na desetiletí poznamenala vztahy dvou historicky i jazykově příbuzných národů, se rozumnou a obratnou politikou samozřejmě dalo předejít. Ze strany podněcovatelů o to ovšem nebyl zájem.
V situaci, kdy po sobě strany střílí a lidé se vzájemně zabíjejí a působí si hoře, je těžké hledat mosty, které by je spojovaly. K tomu, aby k jedné či druhé straně mostů našli cestu politici, chybí vůle. Na ukrajinské straně především, výzvy k přímým jednáním zásadně odmítá.
I realističtí kritici Ruska zemi přiznávají status velmoci, jejímž přirozeným zájmem je nemít na svých hranicích nepřítele. A není divu, že Putinova trpělivost se snahou NATO o obklíčení země přetekla. V nastalé geopolitické situaci a reálné síle ruské armády nemůže situaci řešit lépe jinak než defenzivně, demonstrovat připravenost. Pro Ukrajinu a její ambice dosáhnout znovusjednocení silou to ovšem znamená tvrdý náraz do plných.
Co udělá Putin? Američané se ho už týdny snaží vyprovokovat k sebedestruktivní akci. Gubernátor však nemusí dělat vůbec nic, stačí když na pozicích připraven stojí.
Nervozita stoupá, Američané a jejich mopslíci k ní vytrvale přispívají vyvoláváním hysterie. Na Ukrajině se situace zhoršuje – přestává fungovat letecké spojení, oligarchové prchají ze země, ekonomika se hroutí. Vojáci na obou stranách vydrží. Ale co obyvatelé Ukrajiny, jimž se zhoršují už tak špatné životní podmínky?
Ukrajinci se navázali na Západ, ten jim ale za daných okolností významněji nepomůže, protože i on zvažuje, co z toho bude mít a o co tím naopak přijdou. Jsou v nevýhodě, Američané je potřebují jen jako beranidlo. Jenže Putin neustále posouvané termíny předpokládané invaze ignoruje, protože si uvědomuje, že by tím všechny výhody ztratil.
A čeká na kompromis, který ho uspokojí aniž by musel riskovat jediný výstřel.
Je jediná rozumná cesta – přes ty mosty postupně dojít k smíření. Je to dlouhý proces, i my jsme se s Němci smiřovali desítky let. Navázat lze na historii, příbuznost, příbuzenské vazby. Začít setkáním u sebedelšího stolu. V Doněcku učit ukrajinštinu a v Charkově či Oděse ruštinu. Nechat na obou stranách vystupovat hudební a jiné soubory, dát lidem možnost seznamovat se se životem na „druhé“ straně, umožnit volný pohyb osob.
Američané Ukrajincům pomohou tím, že jim dodají další tuny zbraní.
Evropané by pomohli tím, kdyby obě strany k těm mostům dovedly. Dělostřelecká příprava à la Černochová – Lipavský k tomu ovšem působit nebude.