Adam Votruba píše o tom, jak se lidická tragédie zapsala do folklóru 20. století.
Lidové písně si obecně spojujeme s 19. stoletím a dobou ještě starší. Ovšem i ve století dvacátém vznikaly ústně tradované písně nesoucí znaky živého folkloru. Některé z nich jsou spojeny s historickými událostmi – např. písně z první světové války nebo písně reagující v padesátých letech na kolektivizaci. Unikátním případem tohoto druhu je i ústně tradovaná balada o vyhlazení Lidic.
Píseň o Lidicích vznikla ještě za protektorátu, šířila se výhradně ústním podáním a provázela ji pověst „smutné“, „úžasné“, „překrásné“ písně. Řada lidí o této písni tehdy slyšela, aniž by ovšem znali píseň samotnou. Po válce se objevily dvě písňové skladby s tématikou Lidic, posléze se však ukázalo, že ani jedna z nich není onou pověstnou písní z doby protektorátu.
Po původní lidické písni pátral v 50. letech na Kladensku celý tým etnografů, který zde prováděl výzkum lidové kultury. Jeho členové nejdříve naráželi pouze na zlomky písně od lidí, kteří píseň slyšeli, ale celou si ji nepamatovali. Nakonec však byla zaznamenána v úplnosti. Později byl pořízen ještě její zápis na Kralupsku.
Já sám jsem se setkal s písní o Lidicích poprvé v roce 2016 při výzkumu lidové písně na Kouřimsku. Její text jsem našel v rukopisném zpěvníčku J. Tesaříkové z Prusic, která mi také zazpívala melodii. Text písně jsem poté dohledal na internetu, autorem internetového zápisu byl J. Králík z Uherského Brodu. Díky němu se mi podařilo zachytit další melodickou verzi lidické písně. Vyprávěl mi také osobní vzpomínku, jak jako mladíci zpívali píseň o Lidicích někdy v 60. nebo 70. letech na jistém moravském nádraží při čekání na vlak. Všichni přítomní při poslechu písně plakali.
Balada o Lidicích, známá též pod názvem „Poblíž Buštěhradu“, je doložena se třemi různými nápěvy. Nápěv zachycený na Kladensku je podle folkloristy Jaroslava Markla v podstatě originální melodií s výjimkou později přidaného refrénu. Verze z Kouřimska a Kralupska jsou melodicky totožné a zpívají se na melodii umělé písně „Jde potok lučinou“. Tesklivý valčíkový nápěv dobře vyhovuje textu. Během svých výprav za lidovou písní jsem se setkal s tím, že melodie „Jde potok lučinou“ se v ústním podání častěji spojuje s různými lidovými texty (na západním Slovensku mj. s tradiční baladou „Myjava, Myjava“). Varianta z Uherskobrodska se zpívá na melodii písně „Hřbitove, hřbitove“.
Níže ocituji text podle svého zápisu z Prusic na Kouřimsku. Některé strofy jsou poměrně neumělé (zejména 8. sloka), což souvisí i s tím, že píseň nebyla tradována dlouho. V ústním podání obvykle bývají méně zdařilé verše postupně zapomínány nebo opravovány.
V písni je událost vyhlazení Lidic nesprávně datována. Podle jejího textu mělo k vyvraždění Lidic dojít 4. června. Jaroslav Markl si klade otázku, zda zde nepůsobil vliv známé písně „Čtvrtého července“, podle mého názoru je však pravděpodobnější, že anonymní autor použil bezděčně datum Heydrichovy smrti namísto data přepadení Lidic. Zajímavé je, že chybné datum 4. června se vyskytuje v několika odlišných variantách, což by mohlo naznačovat právě omyl původního autora. Správné datum 10. června pak nacházíme ve variantě z Uherskobrodska.
Zájemce o různé podoby lidické písně mohu odkázat na svou sbírku Lidové písně z Kouřimska, II. díl a na článek Jaroslava Markla Písně o lidické tragédii, který vyšel v roce 1972 v odborném časopise Český lid.
1. Poblíž Buštěhradu
stávala vesnice
překrásně stavěná,
byly to Lidice.
2. Pokojná dědina,
kde nebylo bolů,
nejvíce havířů
chodilo do dolů.
3. Přišel čtvrtý červen
roku čtyřicet dva,
v devět hodin večer
měl být každý doma.
4. Přijelo gestapo,
německá milice,
vrah Frank dal rozkázat
vyhladit Lidice.
5. Muže dal postřílet
od čtrnácti let,
ženy a dětičky
odvézt v neznámý svět.
6. Za letní noční tmy
německých soldátů
vraždili vrahové
v statku u Horáků.
7. Hořela vesnice,
každá dětská postel,
zbořili vrahové
školu, ba i kostel.
8. Po místním hřbitově
šli germánští vrazi,
z pomníků stavěli
také i psí boudy.
9. Teď všichni Čechové
se zaťatou paží
na našich hranicích
budou stát na stráži.
10. A kdyby někdo tě
přemlouval nejvíce,
vzpomeň na trpící
vesničku Lidice!
Foto: Dezidor, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons